Dagmar Ruščáková: Kdy se kazí počasí

7. červenec 2012

Rozmary počasí, které tento týden potrápily celou naši republiku, mě přinutily se zase zamyslet nad jedním z mnoha klišé, které opanovalo naše média. Všimli jste si, že naše rozhlasové a televizní rosničky zjevně žijí někde v ráji? Jinak by jen těžko mohli předpokládat, že naprostá většina obyvatel naší země je permanentně na dovolené a touží chytat bronz.

Proč by byl jinak každý déšť, byť by se objevil po sérii odporně horkých dnů, kdy půda praská suchem a vedro zdvihá vedle prachu i hladinu adrenalinu napůl upečených lidí, označen jako zkažené počasí? Já se přiznám, že v takovém případě čekám na déšť jako na smilování!
Možná máme všichni poněkud vágní představu, že hezké počasí znamená teplotu kolem dvaceti stupňů, modré nebe a na něm bílé beránky, ale ve skutečnosti je to mnohem složitější. Každý z nás má rád jiné počasí a to ještě leckdy jiné v pracovním týdnu a jiné o dovolené.
Co vyhovuje třeba plachtařům, nemusí vyhovovat rybářům, co chtějí děti na táboře je jiné, než to, po čem touží pacienti v nemocnicích. Jediní, komu nevyhovuje počasí skoro nikdy, jsou zemědělci:)) Jak tedy vlastně vypadá to správné počasí?
Je střídavé, odpovídá ročnímu období a vyhýbá se extrémům. Na tom bychom se asi dokázali shodnout. Teď jde o to, aby tato nezvyklá myšlenka ještě dorazila k našim mediálním rosničkám dřív, než jim někdo ublíží. Těch nedobrovolně opékaných nešťastníků, pracujících bez možnosti schovat se do klimatizovaných budov, je u nás pořád ještě víc než plážových povalečů.

Spustit audio