Člověk musí mít běhání rád a nesmí být líný. To je vše, usmívá se atletický veterán František Tluka
Město Hradec Králové i letos ocenilo své nejúspěšnější sportovce a sportovní kolektivy v kategoriích mládeže i dospělých za výsledky v roce 2025. Cenu náměstka primátorky města získal dvaasedmdesátiletý atlet František Tluka, který Českou republiku loni reprezentoval na Floridě, na halovém mistrovství světa veteránů v atletice za účasti více než 4000 závodníků z 98 zemí světa.
Blahopřeji k ocenění, které jste dostal od města. Věděl jste, že ho obdržíte?
Ne, nevěděl. Na Sokole mi řekli, že mám jít do Petrof Gallery, že tam bude nějaké ocenění, ale netušil jsem proč. Byli tam oceněni mladí sportovci za rok 2025 a já jsem si říkal, proč tam jsem já veterán, za co to můžu dostat. Byl jsem velmi překvapen, že to bylo za sportovní činnost a zejména za tu Ameriku. Veteránské mistrovství světa halové v atletice se konalo loni v březnu na Floridě v Gainesville a bylo to tam úžasné.
Jak jste se dostal ke sportu a v kolika letech to bylo?
Táta byl sice fotbalista, brankář na Novém Hradci a ve Třebši, ale já jsem začal atletiku ve školních letech, na základní škole na Novém Hradci, kde nás začal trénovat Sláva Stupka. A tam jsme se učili všechny disciplíny. To byly ještě taková pionýrská léta, padali do písku při skocích do výšky a o bambusové tyči. Když jsem se zlepšil a běžel jsem docela rychle, stovku kolem 11,6 vteřiny, tak mi Sláva Stupka řekl, že na mě nestačí a že musím jít do tehdejšího Spartaku Hradec Králové. A tam se mně pak ujal Jarda Nohejl.
Tajně jsem trénoval překážky, abych všechny překvapil. A to se povedlo, postoupil jsem do finále a skončil jsem o setinu šestý.
František Tluka, atlet
Když trénink přináší výsledky, tak to asi člověka chytne a začne i víc bavit, ne?
Já to mám dané v životě, že jsem rychlý. Od mládí mě to provází až do tohoto věku.
Byla to jen atletika, nebo byly i jiné sporty?
Hrál jsem za Nový Hradec fotbal jako žák i dorost. Zkoušel jsem to tenkrát i ve Spartaku tady v Malšovicích. Ale rychlost byla, technika už tolik ne, tak zvítězila atletika.
Čtěte také
Čemu konkrétně jste se v atletice věnoval?
Krátké tratě, především sprinty 60 metrů, 100 a 200 metrů. A potom štafeta, týmový duch. Ale nedosáhl jsem žádných velkých úspěchů, byl jsem průměrný sprinter. Hodně jsem byl úspěšný v závodě družstev tady v Hradci se Spartakem. To jsem byl i několikrát nejúspěšnější bodový závodník. A jinak jsem jako první zaběhl 60 metrů elektronicky pod 7 vteřin, to bylo 6,98. Dlouho jsem ten rekord držel. Nedávno ho překonal o dvě setiny Honza Doležal, reprezentant v desetiboji.
A čím se živíte?
Celý život jsem kreslil architekturu a design interiéry. Teď v posledních letech dělám dozor na stavbách. Takže jsem stavař. S aktivním závoděním jsem skončil v roce 1986, před 40 lety. Pak jsem jen tak pobíhal po lese s pejskem. Ale když mi bylo 55 let, tak jsem začal chodit znovu do posilovny a občas se proběhnout na hřišti.
Co bylo tím spouštěčem pro návrat k atletice a zase začít pořádně makat?
Za to může kamarád ze Sokola. A potom jsem si říkal, že bych se mohl účastnit i závodů, tak jsem se v 60 letech přihlásil na veteránské závody mistrovství republiky. A na stovce jsem nakonec vyhrál. Tak to začalo. A od té doby se účastním závodů a víc trénuji.
Mnoho velkých sportovních úspěchů jsem nezažil. Hodně jsme zažili společně jako atletický klub, když jsme závodili v lize.
František Tluka, atlet
Jaká tedy byla v minulém roce Florida? Jak se vám tam běželo, jaká byla atmosféra? Byl to světový podnik.
Byl to můj sen podívat se do Ameriky a k sedmdesátinám jsem si nadělil dárek, jet na mistrovství světa v hale na Floridě. Atmosféra byla úžasná. Přes 4000 závodníků z 98 států a běžel jsem tam 60 metrů, 200 metrů a překážky. Na 60 metrů jsem nepostoupil do finále, byl jsem jedenáctý. Na 200 metrů také ne, tam jsem byl lepší, doběhl jsem devátý. A tajně jsem trénoval dva či tři měsíce tady v Hradci v zimě na hřišti překážky, abych všechny překvapil. A to se povedlo, překvapil jsem všechny, postoupil jsem do finále a skončil jsem o setinu šestý.
Čtěte také
Jak se běhalo na tamních oválech? Jsou jiné než tady u nás, nebo stejné?
Parametry na úrovni mistrovství jsou stejné. Kruh v hale je 200 metrů a kdo to nezná, tak zatáčky jsou klopené, takže se sbíhá na 200 metrů jakoby dolů z kopečka, zatáčka je do kopce. A do cíle se sbíhá zase z kopce. Běží se malinko do kopce i z kopce, první dráha ne, v hale je to takové specifické závodění.
Měl jste čas se na Floridě trošičku porozhlédnout, když to byl váš sen, podívat se do Ameriky?
Během mistrovství ne, to trvalo zhruba 10 dní. Ale potom jsme letěli na dalších asi 8 dní na Floridu a do Miami. Pak jsme přeletěli do New Yorku a tam jsme se podívali, to bylo navíc, jako takový bonbónek našeho zájezdu. To se musí vidět. Byli jsme na Empire State Building a ohromil mě Central Park, muzea a metro.
Jaký máte recept na udržování se v kondici?
Člověk musí mít rád to běhání rád a nesmí být líný. To je vše.
Čtěte také
Jste ještě někdy nervózní, když jdete na start závodu?
Já to úplně nechápu, jak je to možné, že jsem tak letitý a stále jsem před závody a na startu nervózní.
Máte ještě nějaké jiné koníčky kromě sportu?
Koníčky mám. Motorku a včely. Taky jezdím rád na kole.
Co považujete za svůj největší sportovní nebo třeba i životní úspěch?
Mnoho velkých sportovních úspěchů jsem nezažil. Hodně jsme zažili společně jako atletický klub, když jsme závodili v lize a mně to docela šlo na 100, 200 metrů i ve štafetě. A pak si cením vítězství na Zlaté tretře veteránů, kde jsem porazil několikanásobného mistra světa Vladimíra Vybošťoka.
Říká František Tluka, oceněný atlet Hradce Králové, který nás v minulém roce reprezentoval na veteránském halovém mistrovství světa na Floridě a ve svých 72 letech je pořád vynikajícím vrcholovým sportovcem. Moc děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
