Cílem učení má být tvořivost. Vzdělávání je pochopení toho, jak funguji při úspěchu nebo neúspěchu
Vysvědčení se blíží, jaké asi bude? Také jste každý rok cítili mírné chvění jak to všechno snažení, někdy i nesnažení, dopadne? Nejsou někdy očekávání rodičů přehnaná a děti zavaleny strachem a nervozitou? Jak se smířit s neúspěchem a co to vlastně neúspěch nebo selhání je?
Terénní učitelka Petra Dočkalová hovoří v naší radioporadně na téma: jak reagovat na neúspěch dítěte.
Mgr. Petra Dočkalová
Terénní učitelka pro 21. století. Již 25 let se pohybuje dnes a denně ve světě učení a vzdělávání. Učení, s ohledem na fungování mozku, učení spojené s myšlením, učení, jako oboustranně obohacující se proces, učení aktivní a vědomé. Spolupracuje s dětmi, dospělými, rodinami, školami, komunitními centry i se sociální oblastí.
Těšívávala jste se vy osobně na vysvědčení?
Krásná otázka na začátek. Je mám pocit, že jsem to nějak moc neřešila, ale je to možná i díky tomu, že učení vnímám jako proces. Vysvědčení už je pouze výsledek. A já nemám pozornost v učení zaměřenu jen na výsledek.
Přestaňme děti poučovat, nechme je mluvit a začněme jim naslouchat. Jak se učit, to je cílem. A nemusíme čekat na konec roku a vysvědčení.
Petra Dočkalová, terénní učitelka
A ve světě učení platí, pozor na očekávání. Protože podle mne je možná ideální svět, kam směřujeme, že bychom měli vnímat proces učení dítěte, být mu oporou. Sledovat, jak se mu daří nebo nedaří. A hlavně ho podporovat. Pro své děti uděláme hodně, když přestaneme poučovat, necháme je také mluvit a začneme jim více naslouchat.
Čtěte také
Ve světě dynamiky v učení, což je učení s ohledem na fungování mozku, to funguje tak, že pracujete s nejbližším cílem a vidíte, že se třeba nedaří spolupráce nebo porozumění. Tak prostě nečekáme na konec školního roku a vysvědčení, abychom tam pak viděli něco, co nechceme.
Musíme zabojovat už trošku dříve.
Nemusíme ani bojovat. Je dobré si k tomu sednout a pojmenovat, co se nedaří. Pojďme se zamyslet nad tím, co můžeme každý udělat pro to, aby se dařilo ve světě učení, ale i v samotném životě.
Potom možná nebudeme řešit slovo neúspěch. Protože co to vlastně je neúspěch?
Čtěte také
Hledala jsem definici neúspěchu, kterou jsem ale nenašla. Našla jsem plno takzvaných kuchařek, jak zpracovat neúspěch nebo i úspěch. Ale to jsou takové lákavé kuchařky, protože mozek potřeba jistotu, která ale úplně není. Takže bych doporučila, ať si opravdu každý najde svoji cestu.
Neúspěch je určitá zkušenost. Je to něco, co přišlo a co už nemůžu ovlivnit. Ale důležitá je moje reakce. Tam doporučuji udělat hluboký nádech a výdech a zamyslet se. Rozmyslet se a říct si, co jsem se z toho mohla naučit a co si z toho beru.
Tedy neúspěch je něco relativního. Co si ovšem počít s reakcí okolí?
Lidé mají takovou úžasnou vlastnost, že mají často zaměřenu pozornost na ostatní a ne na sebe.
Čtěte také
Vzdělávání v 21. století je učení k sobě, tedy pochopení toho, jak funguji, když přichází nebo nepřichází úspěch či neúspěch. Jak se učit, to je cílem. Co na to řekne okolí, není podstatné, protože ono nezná mé podmínky. Je to vše opravdu relativní.
Když jsem si dělala průzkum, co se lidem vybaví, když se řekne neúspěch, tak jsem slyšela, že učit se z neúspěchu je někdy daleko hlubší než se učit z úspěchu. Někdo říká, že je to jen stav mysli. Další říká, že neúspěch neexistuje, to je jen pocit, že mne to jen trošku zdrželo a je na mně, jak to vyhodnotím.
Dívala jsem se i do etymologického slovníku a tam jsem našla, že slovo úspěch vychází ze slova uspět a to znamená jít kupředu, někam pokročit.
Mám ale pocit, že reakce okolí je svazující a máme to již tak zažité. Že nám na tom záleží.
Čtěte také
Samozřejmě, potřebujeme nějaké reakce okolí. Ale jde o to, že pokud neopustím onen model učit se jen pro jedničky, to je to opravdu velmi krátkodobé. Co to je vlastně ona jednička? Měříme snahu dítěte či průměr písemek nebo co? Tím chci říct, že musím opustit strach ze selhání a z neúspěchu. Potom mohu vytvořit nové věci. Cílem učení je hlavně tvořivost.
Takže základem je nevzdávat se a vytrvat? Tak se dá dojít nejdále?
Základ je v mozku. A takové to ne, to funguje opačně, zvláště u dětí. Myslím si, že děti to mají zpracovány a stojí nohama na zemi, o ně opravdu nemám obavy. Je to spíš problém nás, dospělých. Opravdu jde především o to podpořit děti v tom, co se z neúspěchu mohou naučit.
Znovu připomínám, že není důvod očekávat něco až od vysvědčení a celý rok nic nevědět a nezajímat se. Já vidím riziko dlouhodobého školního neúspěchu v tom, že takový žák ztratí sebeúctu, a to pro učení není dobře.
Celou radioporadnu s terénní učitelkou Petrou Dočkalovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Práce terénní učitelky není doučování, jde o to pochopit, jak se učí a myslí, říká Petra Dočkalová
Pracuji s konkrétními potřebami svých klientů. Právě tak ve zkratce popisuje svou práci terénní učitelka Petra Dočkalová. Její služby využívají zejména lidé z Náchodska.
-
Jedinečnost v učení a hodnocení výsledků, to je stálé téma. Každý, kdo se přestane učit, je starý
Do školních lavic se po dlouhé době postupně vrací všichni školáci. Dospívání a puberta dokáží zamíchat s povahou, ochotou přizpůsobit se autoritám.
-
Svoboda se pojí se zodpovědností. Když známe a vnímáme své hranice, je to důležité i pro děti
O hranicích v učení i v životě. Stále víc se mluví o respektu k dětem, ale co se stane, pokud někdo hranice nevnímá. Co to je bezhraničnost a souvisí se sebekontrolou?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.