Chci varhany ukázat lidem jako sexy cool nástroj 21. století, směje se bosonohá organistka Katta
Pozveme vás na výjimečný hudební zážitek, který vás čeká v úterý 12. září od 19:00 v Hradci Králové ve Sboru kněze Ambrože. Jde o jeden z koncertů na podporu dokončení královéhradecké zvonohry a zahraje vám nejkrásnější varhanice minimálně v Evropě, která si říká Katta a na varhany hraje zásadně bosa.
Máte dnes krásné žluté boty. Tak proč hrajete na varhany bosa? To asi každého hned zajímá.
Není to kvůli image, ačkoliv jsem sekundárně zjistila, že právě tento fakt přijde lidem zajímavý, zejména některé skupině mužů. Ale já vždy používám takové připodobnění, že je to pro mě něco podobného, jako kdybych měla hrát rukama na klávesy v rukavicích. Když máte na nohách boty a hrajete na pedálovou klávesnici, tak prostě ten cit není takový. Ale hlavně spousta lidí si myslí, že u varhan jsou jen takové pedály, něco jako u klavíru. Ale tam dole je regulérní klaviatura jako ta, na kterou hraji rukama, akorát s rozsahem 2,5 oktávy. Nohama tedy nehraji jen basovou linku, ale i melodie. Jsem takový bosý běžec po klaviatuře.
Ve Finsku na koncertě jsem se kopla do palce u nohy a při hraní mi pak tekla krev. Tak jsem si říkala, ano, hraji doslova do krve.
Varhanice Katta
Tak mě napadá, nehrozí zadření třísky do nohy?
Zatím se mi to nestalo. Ale když jsem hrála teď naposledy ve Finsku, tak jsem utíkala dolů se uklonit, byl aplaus a lidé chtěli přídavek. Tak jsem zase spěchala rychle nahoru a strašně jsem se kopla do palce u nohy. Začala jsem hrát a tekla mi po noze krev. Tak jsem si říkala, ano, hraji doslova do krve.
Vy ovšem nejen hrajete na varhany, ale také zpíváte i zvoníte!
Ano, zvoním. Zvonky mám v jedné skladbě na noze, protože hraji rukama a nemám už volnou jinou končetinu, tak zvoním nohou. A ještě registruji, to znamená, vytahuji rejstříky u varhan. Na YouTube mám jedno takové kontroverzní video, kde je zachyceno, jak ty rejstříky vytahuji nohama. Protože oběma rukama zrovna v tu chvíli hraju, tak to jinak nejde. Nejsem sice chobotnice, ale už vyšel nějaký článek s tímto titulkem.
Co vás přivedlo k varhanám?
Odmalička to bylo pro mě strašně jednoduché, protože ta muzika byla pro mne všechno. Už údajně ve školce jsem pořád na něco hrála a cinkala. Mé první fotografie u klavíru jsou ve třech letech, prostě byla jsem tím nástrojem fascinovaná. Klavír dodnes miluji, ale ve 14 letech jsem se přihlásila na varhany. Můj stěžejní zážitek byl, když jsme s mámou byly na varhanním koncertě v Olomouci, kde jsem bydlela. Tam hrála žena, varhanice, což mě úplně uchvátilo. Představovala jsem si, že tam u varhan sedím a hraji já. To se mi pak splnilo o 20 let později přesně na tomto festivalu.
Chtěl bych připomenout, že vy pocházíte z divadelní rodiny.
Ano, máma je herečka Naďa Chroboková Tomicová. Takže Pavla Tomicová, Pavluška, je sestra mé mámy. Je to moje teta. A tatínek je neurochirurg, aby se to nepletlo. A můj bratr je chirurg. Takže my jsme si to rozdělili, já jsem šla v uměleckých šlépějích mámy a bratr zase v tátových stopách.
Katta ovšem není jen zpěvačka a bosonohá varhanice, nejen nejkrásnější v Evropě, ale také hudební skladatelka.
Ano. Protože jsem původně vystudovala klasiku, kterou miluji a nikdy ji nepřestanu hrát, protože je to takový základ. Ale měla jsem potřebu ten nástroj, který mě fascinuje a obsahuje úžasné zvukové barvy, přiblížit víc širšímu publiku. Protože jsem z herecké rodiny, tak jsem se pohybovala v různých uměleckých kontextech. Nejen v klasické, seriózní hudbě, ale také v alternativním prostředí, který mě hrozně baví. A právě na divadlo a filmy chodí mladí lidé, na klasickou hudbu převážně starší publikum. Tak já jsem si říkala, že chci varhany ukázat jako sexy cool nástroj 21. století.
Experimentovala jsem se zvukem barokních varhan vytahováním rejstříků a ony vyluzovaly zvuky, které zněly jako současná elektronika.
Varhanice Katta
Začala jsem experimentovat s varhanním zvukem a první takový můj projekt jsem dělala pro světelný Signal festival v Praze, kde jsem hrála na barokní varhany U Salvátora, to je můj domovský kostel. A tam vzniklo i mé první autorské album. Experimentovala jsem se zvukem barokních varhan vytahováním rejstříků a v podstatě ty varhany vyluzovaly zvuky, které zněly téměř jako současná elektronika. A nikdo by netušil, že to má takový rozměr. A bavilo mne, že tuhle hudbu si přijdou poslechnout úplně jiní lidé.
Vy máte také svůj vlastní hudební nástroj, což mi přišlo neuvěřitelné. Varhany postavené na míru, které můžete sbalit a odvézt třeba na druhý konec světa. Je to tak?
To je v souvislosti s mojí ambicí propagovat nástroj na různých místech a v různých kontextech. Varhany jsou spojeny s kostelem, kam patří a zní tam nejlépe. Ale mě bavilo ten nástroj vytáhnout z kostela a hrát na atypických místech. Díky tomu jsem hrála třeba v Jakartě v Indonésii, kde měli zájem o varhany, ale neměli je, v úžasném divadle, kde dělají soudobé produkce. A teď dělám turné, které se jmenuje Hlas varhan na magických místech. Měla jsem například koncert v Punkevní jeskyni u propasti Macocha.
Jak se vám hrálo v jeskyni?
Nádherně. Bylo to v rámci festivalu „Čarovné tóny Macochy“ a bylo to magické. Přesně to zapadlo do toho mého konceptu magických míst.
Běhá vám mráz po zádech, když hrajete? Protože posluchačům zcela jistě ano.
Je skvělé, když posluchačům ano, já na to moc nemám čas. Protože jsem ohromně ponořena do toho procesu hraní. Takže je mi vlastně místy třeba horko, i když jsem v hodně chladném prostředí, vůbec to nevnímám. Připadám si někdy jako v posilovně, kam ale nechodím. Takže při hraní si i docela zacvičím.
Pojďme představit vaše cédéčko, které vzniklo právě při turné Vox Organi.
Ano, mé album se jmenuje Vox Organi, což je latinsky a znamená to hlas varhan. Jsou tam instrumentální skladby, hodně progresivní v tom, že jsem se snažila ukázat zvuk varhan trochu jinak. Jmenují se Meditace a jsou proložené vokálními skladbami na staré duchovní texty. A zajímavé je, že tohle album vydalo berlínské nakladatelství, které vydává elektronickou hudbu. Takže se má hudba a varhany dostanou k úplně jinému publiku a to jsem přesně chtěla. Název Vox Organi se mi moc líbil a proto jsem ho použila i pro můj projekt, se kterým jezdím po republice a hraji na pro mě unikátních místech. Nazvala jsem ho tedy Vox Organi, hlas varhan na magických místech.
A to bude také Sbor kněze Ambrože v Hradci Králové.
Ano, protože ten prostor je fantastický a úžasně zapadá do mého konceptu magických míst. Moc se těším na koncert v Hradci.
Uslyšíme vaši vlastní tvorbu, která ale bude také promíchaná třeba s Bachem?
Určitě, protože prostě Bach je geniální a je naprosto spojen se zvukem varhan. Hradecký koncert Bachem zahájím. A budu hrát na můj vlastní nástroj. Začínáme v úterý 12. září v 19:00 hodin. Tak přijďte. Bude to zážitek.
Tak se máme na co těšit. Bosonohá varhanice Katta zahraje v Hradci Králové ve Sboru kněze Ambrože. Držím palce a moc děkuji za rozhovor.
Související
-
„K varhanám i betlémům mě vlastně nevědomky přivedla babička,“ říká varhaník a betlémář Ondřej Vávra
V čase adventu vás Romana Joudalová pozvala do Nového Bydžova, na setkání s varhaníkem, sbormistrem a sběratelem i tvůrcem betlémů Ondřejem Vávrou.
-
„Záchranář“ varhan. To je sbormistr, pedagog a varhaník ze Dvora Králové nad Labem Vít Havlíček
V areálu barokního hospitálu Kuks na člověka dýchne zvláštní klid. Návštěvníci a turisté tam jezdí za neopakovatelnou, až meditativní atmosféru a není divu.
-
Krásné tóny varhan po kompletní opravě se už nesou klášterním kostelem Narození Páně v Opočně
Klášterním kostelem Narození Páně v Opočně zní opět po dlouhé době varhany. Na jejich opravu přispěli i někteří místní obyvatelé takzvanou adopcí píšťal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
