Cesta za gorilami je jako jít na Sněžku v kopřivách. Nevíte jestli fotit, točit, nebo koukat

Po stopách horských goril v Ugandě
Po stopách horských goril v Ugandě

S profesionálním fotografem a také cestovatelem Milošem Šálkem z Trutnova si budeme povídat nejen o zajímavých cestách, ale hlavně o fotografování a fotografiích, které potom mají lidé možnost vždy po ukončení výpravy i vidět na výstavách.

Jestli se nepletu, tak poslední aktuální výstava je teď v přízemí Městského úřadu v Trutnově?
Přesně tak. A je hlavně o Ugandě. Ale samozřejmě také o gorilách, protože ty k Ugandě neodmyslitelně patří.

Kolikátá výprava do Afriky to pro vás byla letos v lednu na začátku roku?
Když nebudu počítat dovolené s rodinou, takový Egypt, Tunisko a podobně, tak je to druhá cesta do Afriky. První byla Tanzanie se Zanzibarem zhruba nějakých čtyři nebo pět let zpátky. A nyní Uganda. Za horskými gorilami. To byl náš hlavní cíl.

Miloš Šálek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A z těch dalších míst ještě nějaké vyjmenujte, protože vy jste už viděl velký a zajímavý kus světa.
Snažím se.

Kde všude jste byl?
Všude možně. Když to vezmu třeba od střední Ameriky, tak tam to byla Kuba, Kostarika, Panama. Pak se přesouváme dál dolů do Jižní Ameriky. Brazílie, konkrétně Rio de Janeiro. Tam jsme byli asi 10 dní. Potom Afrika, jak jsem říkal. Pak když jedeme dál, tak je to Omán, Izrael, a ještě dál Indie, Srí Lanka, Hongkong, Filipíny. A ještě něco málo by tam bylo.

Úžasný, neskutečný pocit, když má člověk takové zvíře dva, tři metry od sebe blízko.
Miloš Šálek, cestovatel a fotograf

Pojďme tedy do Ugandy, do Afriky. Jaké bylo setkání s těmi horskými gorilami? Jak se tam k nim vůbec člověk dostane?
Tak horské gorily, to byl náš hlavní cíl v Ugandě. Určitě, když člověk jede do Ugandy, tak je škoda horské gorily nenavštívit, i když to není tedy úplně levná záležitost. Je to drahé a náročné. Gorily horské žijí jen na dvou místech na světě. Tady v těchto dvou národních parcích, které jsou u sebe. Je to v národním parku Volcanoes na rozhraní Rwandy a Konga a hned vedle národním park Bwindi v Ugandě.

Po stopách horských goril v Ugandě

Takže to je turistická atrakce jezdit do Ugandy za gorilami? Je to velké lákadlo.
Je to turistická atrakce. Je o to strašný zájem. Goril je málo, jsou to poslední žijící kusy na světě. Ještě odbočím, že nejsou nikde v zoologických zahradách, tam jsou jen gorily nížinné, takže ty horské jsou vidět pouze tam v Africe. A aby byly zachované, tak jsou vypsané různé programy na ochranu těchto zvířat a tím dávají možnost turistům je za poplatek vidět. Konkrétně v Ugandě 600 dolarů za hodinu s nimi strávenou.

A ten poplatek tedy přispívá na ochranu goril.
Tak. Tedy říkali jsme si, dobrá, není to úplně levné, ale prostě přispívá to na jejich ochranu. Protože kdyby ty permice nebyly tak drahé, tak už dnes by tam ani ty gorily nebyly a národní park by byl dnes odlesněný. Protože se dřevo používá pro dřevěné uhlí a je tam hodně úrodná vulkanická půda, kde se pěstuje spousta plodin. A právě plus tedy ještě domorodci nebo lidé z Konga ty gorily loví na maso. Takže tím, že jsou drahé permice, tak je to jejich ochrana. Díky tomu tam ty gorily ještě jsou.

Gorilí samec Tadao se pyšní titulem nejkrásnější gorilák světa roku 2013

Gorilí samec Tadao

Teď vám představíme Tadaa. Gorilího samce ze ZOO Dvůr Králové nad Labem, kterému je 45 let. Pochází ještě z odchytu zakladatele safari Josefa Vágnera. Američtí milovníci zvířat mu v  roce 2013 přidělili titul nejkrásnějšího goriláka světa.

Jaký to byl pocit, když jste na ně narazili? Dovedli vás k nim průvodci, jestli jsem to pochopil správně, a potom hodinu a půl asi jste tam s nimi měli možnost strávit.
Je to tak, že gorily jsou zvířata ve volné přírodě. Nikde není zaručené, že je člověk uvidí. Je tam 99,9 % šance, že je najdeme nebo je opravdu uvidíme. Ráno vyjdou stopaři, kteří hledají gorily po lese. Mezitím skupina maximálně osmi turistů, co se dostane k jedné rodině, tak se připraví, popojede k bráně, kde člověk vejde do národního parku a čeká se, jestli stopaři gorily vystopují nebo nevystopují.

Tedy jste čekali.
To čekání bylo docela dlouhé. Měli jsme hodinu a půl. Byla to taková nejistota. Zrovna tři dny před námi se stalo, že je nenašli. Tedy jsme byli docela napnutí, ale dopadlo to dobře.

Po stopách horských goril v Ugandě

Jaký je tedy Miloši onen pocit, zážitek z toho, když se dostanete do blízkosti horské gorily, krásného tvora, který na planetě Zemi ještě pořád naštěstí žije?
Po dlouhé cestě plné čekání a nejistoty, jestli vůbec stopaři objeví nebo neobjeví gorily, následovala zhruba hodina a půl cesta, což je taková střední vzdálenost za gorilami, jsme měli docela štěstí, že jsme nemuseli někam čtyři hodiny pralesem. Já vždy říkám, že cesta za gorilami je, jako kdyby si člověk představil a šel na Sněžku v kopřivách a maliní, všude samí mravenci a mušky. Ale najednou průvodce řekl, tady odbočíme a tam byla jen džungle. Celá naše skupinka odbočila a po další hodině najednou první průvodce, byli s námi tři ozbrojení strážci, najednou řekl, ticho, tady se podívejte. A odhrnul keř nebo větev a tam byla gorilí maminka s malinkatým miminkem. Bylo úplně úžasné, že jsme chytli takové mláďátko. A teď ten první pohled. Já jako jediný profesionální fotograf jsem šel hned za průvodcem, aby mi nic neuteklo. A najednou jsem nevěděl, co mám dělat, jestli mám fotit, jestli mám točit, jestli mám koukat. Prostě úžasný, neskutečný pocit, když má člověk takové zvíře dva, tři metry od sebe blízko.

Po stopách horských goril v Ugandě

Asi jsou ty gorily už na člověka zvyklé, ne?
To jsou gorily, který jsou habituované. Chodí se k nim prý pět let každý den, aby si zvykly na lidi. Když se k těm gorilám přibližují nebo když je hledají, tak strážci vydávají takový zvuk ehm ehm. Prostě nějaké znamení. Že to jdou ti lidé, na které jsou už zvířata zvyklá.

Aby poznali, že to jsou oni.
A té gorile to bylo úplně jedno. Prostě baštila listy ze stromů, z keře, najednou se na nás podívala, podrbala se na hlavě, zvedla se a odešla k té své skupince, zbytku rodiny.

Příjmy z turistiky v Ugandě slouží na záchranu posledních tří stovek horských goril

Gorilí samec Tadao

Dnes vás zavedeme za gorilami. Tato vzácná, zajímavá a kriticky ohrožená zvířata najdete u nás ve dvou zoologických zahradách - v Praze a ve Dvoře Králové nad Labem. Královédvorská ZOO přijala nový marketingový název, takže se zastavíme v Safari Parku Dvůr Králové". Právě tam žije Tadao, populární samec gorily nížinné. Jeho blízké příbuzné - gorily horské z Národního parku Bwindi v Ugandě - představil redaktorce Daně Voňkové přírodovědec, ekolog a cestovatel dr. Petr Rybář. 

Tak to by asi chtěl člověk také zažít, ale prostřednictvím vašich fotografií to alespoň můžeme vidět. To jste asi pořád cvakal, ne?
Jasně. My jsme s nimi strávili asi hodinu a čtvrt. Vždycky, jak se přemisťovaly, jsme se za nimi také přemisťovali do pralesa. Těch fotek vzniklo spoustu, protože ta hodina je strašně krátká. Takže prostě opravdu fotit a fotit, občas jsem i kousíček natáčel, aby to bylo ještě autentické. Ale to je spíš, jak jsme se pohybovali. Když byly gorily v klidu nebo si hrály, koukaly na nás, tak jsem fotil, fotil, fotil.

Co ještě na fotografiích, které jsou v Trutnově teď k vidění, uvidíme kromě goril?
Nebyla to cesta jen za gorilami, i když to byl hlavní cíl cesty. Jsem zvyklý fotit tady u nás reportáže, živou fotografii. Ze snímků potom připravuji promítání pro veřejnost v kině Vesmír. Chci divákům ukázat, jak se tam žije, nejen ta zvířata. Takže život lidí. Na výstavě můžete vidět spoustu portrétů lidí, samozřejmě gorily plus různá zvířata v národních parcích.

Po stopách nejen horských goril v Ugandě

Přijďte se podívat. V přízemí trutnovského městského úřadu, fotky Miloše Šálka do 5. listopadu. A leden se pomalu, ale jistě blíží. Miloši, tak jaké další plány máte?
Další plány jsou, vždy jsou nějaké státy, kam bych se chtěl podívat. Vždycky záleží na politické situaci, jak to vypadá, jestli nejsou nějaké výkyvy počasí, protože třeba Uganda také dopadla tak ne úplně, řekl bych náhodou, také byla na seznamu. Přemýšlel jsem ještě o Madagaskaru, ale tam byl začátkem roku moc. Takže tam to nedopadlo, ostrovy ve Střední Americe vzal hurikán. Nakonec dopadla tedy Uganda. A na příští rok, ten leden, bych chtěl vidět Mayské pyramidy. Sice jsem ve Střední Americe už několikrát byl, ale Mayské pyramidy jsem ještě neviděl. Tím, že bezpečnostní situace v Mexiku není úplně ideální, tak přemýšlíme o Guatemale. Takže koukáme na letenky a na 99 procent to bude v lednu Guatemala.

Miloš Šálek s Jakubem Schmidtem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak se třeba tady zase potom potkáme. Cestovatel a fotograf z Trutnova Miloš Šálek, díky za vyprávění a povídání o gorilách. Na shledanou.
Díky, na shledanou.

Spustit audio

Související