Český Zálesák učí děti znalosti přírody a trampské dovednosti, poznají také opravdové kamarádství

Veronika a Jakub Střítečtí ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jaký je rozdíl mezi Skautem a Českým Zálesákem?
Jakub Střítecký: To je těžká otázka, protože já vlastně jediný rozdíl spatřuji v systému organizace. To znamená, my jsme malá lokální organizace, kde si věci děláme tak, jak se nám líbí a jak chceme. Nemáme žádnou centrálu, nemáme nadiktováno svrchu, co a jak musíme a máme dělat. Ovšem ty základní myšlenky jsou stejné.

Spolupráce, příroda a soužití lidí, to je náš základ. Děti se učí i zdravovědu, o zvířatech i rostlinách. Je toho hodně, co mohou nasát.
Jakub Střítecký, Český Zálesák

Jaká je historie českého zálesáctví? Vím, že vaše hradecká organizace vznikla až po Sametové revoluci.
Jakub Střítecký: Ano. Naše organizace vznikla po revoluci odštěpením od jedné pionýrské skupiny. Trošku jsme se názorově, ta doba tomu nahrávala, rozešli. Cesta k úplně samostatné organizaci nebyla tak jednoduchá, nejdříve jsme chtěli být členy Zálesáka jako takového, ale velmi rychle jsem poznali, že tudy cesta nevede. Proto byl založen Český Zálesák. Pak jsme se stali chvíli externími členy české organizace, která sdružuje indiánské kmeny. Ale ani tam to, musím bohužel říci, spíše kvůli ekonomickým vztahům, moc nevycházelo. Tak jsme se nakonec stali svébytnou organizací a existujeme takto.

Čtěte také

Skauti mají zážitky, které je učí odpovědnosti a samostatnosti. Vzniká kamarádství na celý život

Jaké jsou tedy hlavní myšlenky, na kterých stojí Český Zálesák?
Jakub Střítecký: Spolupráce, příroda a soužití lidí. Veronika, která v tom vyrůstala, to jistě dokáže říci lépe než já.
Veronika Střítecká: Táta nás bral odmalička do přírody, jako rodina jsme často jezdili na výlety a zároveň na zálesácké akce. Takže od raného věku jsem se v tom pohybovala. Možná mě napadá ještě jedna z těch základních věcí a myšlenek, kterou bych doplnila. To je kamarádství a osobní přátelství.

Jakube, vás také jako malého kluka vedli rodiče k lásce k přírodě?
Jakub Střítecký: Ano, rodiče mě odmalička dávali na tábor, proti čemuž já jsem neprotestoval. Bavilo mě to, byl jsem členem pionýrské skupiny a lidé, kteří stáli za základní myšlenkou a za založením Českého Zálesáka, mi byli bližší než, řekněme, ta druhá skupina. Tudíž jsem logicky odešel s nimi a ty ideály dál sdílím. Jednoznačně Ernest Thompson Seton a jeho knížky byly samozřejmě u mne oblíbené už v mládí a jsou dodnes.

8 fotografií

Jak se často scházíte, Veroniko?
Veronika Střítecká: Vedeme celoročně schůzky dva dny v týdnu. A každý člen Českého Zálesáka si může vybrat, jestli bude chodit v úterý a ve středu, vždy od 16:00 do 17:30 na Sokol v Pouchově, tam máme základnu. A během roku jsou obvyklé zhruba čtyři víkendové výjezdy. Obvykle bývá jeden až dva jednodenní výlety, kdy máme program pro děti na celý den, a pak je to celé zakončené s velkou pompou táborem, kam nejezdí jen členové, kteří dochází na schůzky, ale bereme i děti obecně. Byť máme ustálenou partu, která s námi jezdí opakovaně, tak na tábor bereme i další kamarády.

Český Zálesák mi dal základ morálních hodnot. Zároveň je to o spolupráci. A umím také zatlouct hřebík nebo rozseknout polínko.
Veronika Střítecká, Český Zálesák

A náplní těch vašich schůzek je tedy co?
Veronika Střítecká: Obvykle tím protíná nějaké celoroční téma, každý rok jiné. Obvykle kromě nějakých her, kde se pracuje na spolupráci v rámci kamarádství, děti běhají venku, učí se například uvázat uzly, šifrování, ale i zdravovědu. Já jsem moc ráda, že jsem dostalo tohle vzdělání. Dál se děti učí o rostlinách, stromech, o zvířatech, je to poměrně komplexní, je toho hodně, co do sebe mohou nasát.

Čtěte také

V posledních letech roste zájem o skauting. Junák má o 75 procent víc členů než před 15 lety

Vše pak tedy vyvrcholí o prázdninách táborem.
Veronika Střítecká: Je to tak. Tábor pořádáme vždy prvních 14 dní prázdnin, takže už ho máme letos za sebou.
Jakub Střítecký: Letošní tábor bylo opět skvělý, počasí nás jako vždy trošku vypeklo, ale to je už takový standard. První týden byl mokřejší, ale užili jsme si to. Už to známe a jsme na to nachystaní.

Každý rok jezdíte na stejné místo?
Jakub Střítecký: V podstatě je to tak, že jsme během historie Českého Zalesáka prošli několik míst. Ale od roku 2011 jezdíme na jedno místo. To je přesně mezi Deštnou v Orlických horách a Sedloňovem. Je tam nádherně, jsme úplně mimo turistické trasy, takže nám tam nikdo, kdo nechce, nezabloudí. Moc děkujeme za velkou spolupráci majitelům louky a ochranu obce Sedloňov, která nám poskytuje zázemí a všechny potřebné věci. Za to jsme moc rádi.
Veronika Střítecká: Spíme ve stanech, chodíme do přírody, každý večer se scházíme u táboráku a zpíváme s kytarou. Úplná táborová klasika. A hry se snažíme kombinovat oblíbené a tradiční s nějakými novinkami.

Čtěte také

Skauting dětem ukazuje trvalé životní hodnoty. Základem je snaha pomáhat a být lidem k prospěchu

Dvoudeňák, to je také vždy krásná věc na táboře.
Veronika Střítecká: Jsou to dva dny, jak už název napovídá, kdy si děcka buď po oddílech, nebo podle věku, sbalí na dva dny a odejdou z tábora. Najdou si nějaké tábořiště, kde si musí uvařit a postavit přístřešek, kde přespí. Samozřejmě u toho mohou hrát hry a bavit se. A druhý den se vracejí zpátky do tábora. Takže vlastně takový pochoďák spolu s přespáním v přírodě.

Jak velké děti k vám chodí?
Jakub Střítecký: Na tábor bereme děti po první třídě, protože potřebujeme, aby byly už trošičku samostatné a uměly si něco napsat a přečíst v rámci her. A na schůzky bereme děti školou povinné, to znamená i v první třídě. Pokud bude někdo od září chtít, tak máme dveře otevřené. Chci také velmi poděkovat za podporu města Hradec Králové i Královéhradeckého kraje, o kterou pravidelně žádáme a dostáváme ji. Opravdu si toho moc vážíme.

Tak ještě připomeňme, kam za vámi třeba rodiče se svými ratolestmi mohou od září přijít, kdyby se chtěli stát Českými Zálesáky?
Veronika Střítecká: Buď přijít osobně v úterý nebo ve středu od 16:00 do 17:30 na Sokolák v Pouchově, nebo si nás najít na webových stránkách a kontaktovat nás e-mailem nebo telefonicky.

Dokážete říci, Veroniko, co vám dalo zálesáctví do života? Protože bych chtěl připomenout, že vy jste také ombudsmankou na Univerzitě Hradec Králové, vystudovala jste práva v Olomouci, takže náročná profese.
Veronika Střítecká: Myslím si, že zálesáctví určitě přispělo k tomu, kde jsem se profesně ocitla. Souvisí to s morálními hodnotami a etickými věcmi. Základ těch hodnot mi dal Český Zálesák. Zároveň je to komunikace, spolupráce, ale vlastně i organizace, protože jsem součástí užšího vedení, které má na starosti tábor a celkově chod organizace. Tedy tyto věci mě Český Zálesák naučil. A v neposlední také umím zatlouct hřebík, rozseknout polínko či poznat čtyřlístek.

Veronika a Jakub Střítečtí ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Našimi hosty byli dnes Čeští Zálesáci z Hradce Králové Veronika a Jakub Střítečtí. Moc děkuji za rozhovor, ať se vaše řady od září zase o něco rozšíří.