Čepelka: Vstoupil jsem do dějin jako jediná česká herečka
Muž, bez kterého by neexistoval největší Čech Jára Cimrman. Není jen hercem divadla Járy Cimrmana, je básníkem, prozaikem, autorem her, scénáristou i textařem. Narodil se v Pohoří u Opočna.
Gymnázium vystudoval v Dobrušce a po absolvování Vysoké školy pedagogické, kde studoval český jazyk a literaturu, byl učitelem. V roce 1961 nastoupil do Československého rozhlasu, kde se seznámil s Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem. A spolu s Ladislavem Smoljakem v roce 1966 založili Divadlo Járy Cimrmana. Dnešním hostem je Miloň Čepelka.
Čím si získal Lídu Baarovou? Neptal se jí na Goebblese
Proti mně sedí televizní a rozhlasový profesionál, muž, který je nositelem nejen hlavní ceny Egona Erwina Kische či hlavní ceny festivalu Devět bran. Mým hostem je Stanislav Motl.
Vy si zakládáte na tom, že v Divadle Járy Cimrmana hrají neherci. Ale vy jste původně chtěl být hercem.
„Chtěl, já jsem s tou myšlenkou koketoval, ale zavčas mi to rozmluvili rodiče především, protože si stále mysleli, že herec byl komediant, i když do divadla rádi chodili. A komediant je něco nejistého a za druhé podle minulých generací společensky ne tak úplně a jour.“
Československý rozhlas sehrál ve vašem životě velkou úlohu, vaše žena Hana sice vystudovala tělesnou výchovu a biologii, ale i ona pracovala jako rozhlasová scénáristka.
„Pochopila jste to trošku správně a trošku špatně, protože ona pracovala jako scénáristka tak, že jsem to dělal já, protože jsem dělat nesměl. Ale kupodivu po několika cizích jménech, na která jsem psal, tak pak jsme si dovolili podepisovat to jejím jménem a čekal jsem, co bude, jestli na to někdo přijde, ale prošlo to.“
Četla jsem, že třeba Poklesky rozverné snoubenky jste psal v 70. letech vždycky brzy ráno, od půl šesté do osmi?
„Tak to bylo, protože jsem si chtěl dokázat, že se umím ukáznit a když si něco vezmu do hlavy, tak to splním. A když jsem si usmyslel, že budu psát brzy ráno, tak jsem se zkrátka k tomu nutil.“
Mně se líbí ten systém seminářů před divadelními hrami Járy Cimrmana, ale jak jsem četla, je to taková "znouzectnost"?
„Doslova. Protože hry byly hodinové a nebyli jsme schopni napsat delší text než na hodinku. A protože jsme chtěli mít repertoár hned na začátku širší, abychom nemlátili jednu dvě hry, tak s tím někdo přišel, asi Helena Philippová, naše první režisérka. Čili ona vymyslela tuhle pomocnou hůlku, že uděláme hodinový seminář o životě a díle autora, jehož hru pak diváci uvidí.“
To, že žena na jeviště nepatří, vymyslel Šebánek. Vlastně nevím proč, měl mezi herečkami přítelkyně.
Jako první vznikl Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy a Domácí zabíjačka. A váš příspěvek do těch her byl Horor z pohřebního ústavu. Jak vás to napadlo?
„To je jediné, co si pamatuju. Protože tím, že nedošel úspěchu u mých kolegů a dokonce sám jsem usoudil, že to není to pravé, tak jsem to tak dokonale vytěsnil a už nikdy jsem si to nepřečetl a nevím, kde to je, tak zkrátka nevím, co jsem to napsal. Vím jen, že to bylo z pohřebního ústavu.“
Sám Cimrman prý prohlásil, že žena na jeviště nepatří. Nikdy se žádná herečka ve vašem divadle neobjevila?
„Nikdy se neobjevila a nevymyslel to Cimrman, ale Šebánek a vložil mu to do úst a nevím proč, protože měl mezi herečkami přítelkyně, ale zase aspoň jsem vstoupil do dějin jako slovutná česká herečka.“
V průměru hrajete 20 představení měsíčně, to je 240 ročně krát 50 let, tak to je 12 tisíc představení a to číslo asi bude ve výsledku ještě vyšší.
„Podle toho, že Hospoda Na Mýtince má přes 1100 repríz a Vyšetřování ztráty třídní knihy taky přes tisíc a her máme patnáct, tak těch 12 tisíc je asi velmi skromný odhad.“
Pracovat jste v Československém rozhlase začal v roce 1961, nechci věřit, že jste nastoupil do redakce armádního vysílání. Nedokážu si tam představit mírumilovnějšího člověka.
„To byla znouzectnost. Chtěl jsem být za každou cenu blíž pražskému kulturnímu dění. A když mi v redakci časopisu Plamen, kde jsem tisknul básničky a skučel, že bych rád něco jiného než tu kantořinu, řekli, že je místo v armádní redakci, tak jsem protáhl obličej, ale když tam byl Karel Šiktanc, tak jsem si řekl, že to taky zkusím.“
Vy píšete i písňové texty, třeba pro Milana Chladila nebo Evu Pilarovou. Je nějaký interpret, pro kterého byste písňový text rád napsal?
„Byl, velmi bych chtěl, aby něco zpíval Rudolf Cortés. To byl zpěvák mého mládí a srdce. A to se mi nepovedlo.“
Robert Jašków: Přibrat kvůli roli Masaryka 10 kilo nebyl žádný problém
Narodil se v Peci pod Sněžkou a Krkonoše miluje. Herec, který hraje lumpy, sebevědomé mafiány, drsné kriminálníky a někdy i lehce arogantní lékaře. Jeho domovskou scénou je Švandovo divadlo.
Kdyby vedl rozhovor Miloň Čepelka s Miloněm Čepelkou, na co by se ho zeptal?
„Jestli to nebyla chyba, že jsem se tak rozprostřel, že jsem dělal kdeco, protože možná by bylo lepší být specifičtější a věnovat se jenom jedné nebo dvěma věcem. Na druhé straně když si odpovídám, tak si říkám, že je lepší mít ten rozhled širší, než být úzce zaměřen na nějakou oblast.“
Tušíte, koho by Jára Cimrman zvolil prezidentem?
„Tuším, ale neřeknu to.“
Minulou neděli tu se mnou byl herec Robert Jašków a tady je jeho otázka pro vás: „Chtěl bych se zeptat, jestli mu minulý režim něco sebral a jestli mu něco dal.“
„Myslím, že na obě otázky mohu říct ano. Sebral mi trochu sebejistoty a možnost projevit se tak, jak jsem měl možnost se projevovat původně, ale zase mi dal toho Járu. Protože kdyby byl jiný režim, domnívám se, že bychom nezaložili Divadlo Járy Cimrmana a já bych tím pádem neměl za sebou padesát divadelních sezón.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
