Celé město Vrchlabí se ještě v půli 18. století měnilo o pašijovém týdnu v biblický Jeruzalém

3. duben 2021 08:55
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Za nejrůznějšími velikonočními zvyky, pověrami i úslovími (ilustrační foto)

Velikonoční pašijové hry bývaly v Čechách velmi slavné a výpravné. Snad nikde ale nepojali tohle biblické divadlo tak důkladně, jako ve Vrchlabí. Dokonce i vězně tam prý na Velikonoce propouštěli, aby se městská šatlava mohla změnit ve skutečné Ježíšovo vězení, a Pilátovým sídlem se stal místní zámek. 

Po stopách onoho velkého biblického divadla se vydala redaktorka Eliška Pilařová.

Čtěte také

Jsme nedaleko vrchlabského zámku spolu s historikem Jiřím Loudou. A jsme tu proto, že při pašijových hrách se do místního zámku chodilo za Pilátem Pontským. Místní vrchlabská věznice byly skutečně Ježíšovým žalářem, zkrátka hrálo celé město.

„Pašijové hry, to byla skutečně velká událost. Nejslavnější byly ty, které se ve Vrchlabí konaly na konci 18. století. Role obsazoval pan děkan těm lidem doslova na tělo. Takže například Piláta Pontského hrála tehdy nejvýše postavená světská osoba, což byl ředitel panství. Velekněze Kaifáše hrál pan děkan sám."

„Naopak zase Ježíše představoval nejchudší švec, který byl za svůj výkon i finančně odměněn. Dostal 20 zlatých. Protože jeho role byla skutečně fyzicky hodně náročná. Hrál ji celý týden a opravdu si při ní vytrpěl své."

Za nejrůznějšími velikonočními zvyky, pověrami i úslovími (ilustrační foto)

„Pašijové hry, jak se zachovaly dodnes, tak se většinou hrají během odpoledne, ale tady tím žilo město celý týden. Na Květnou neděli vjížděl Ježíš do města na oslátku, vrchlabští občané se převlékli za Židy a celý týden se jako Židé chovali. Napřed Ježíše vítali a dávali mu květy. Po zatčení mu spílali a divadelně ho až lynčovali."

Čtěte také

Panovník Josef II. s tím rázně skoncoval, protože celý týden, i přes ten hluboký náboženský prožitek, zkrátka město nepracovalo.

„Je to skutečně tak, přeci jen Josef II. už byl představitelem úplně jiného myšlení a i prožívání náboženství zážitkem a citem vnímal jako ztrátu času."

Za námi, směrem ke Strážnému, je Olivetská hora. Říkávalo se tam tomu tak hodně dlouho.
„Rozhodně se tam při těch starých pašijových hrách odehrávalo několik scén. A to místo se nakonec proměnilo i v Ježíšovo ukřižování, tedy v Kalvárii," dodává Jiří Louda.

Říká se tomu tam tak dodnes a dokonce se tak jmenuje i jedna z vrchlabských ulic. A kdo by nevěděl, tak připomeňme, že pašijové hry jsou divadelním představením o posledních dnech a okamžicích života Ježíše Krista.

autoři: Eliška Pilařová , baj
Spustit audio

Související