Buďárka, Planýrka, Žížala... Výlety s Vltavou po starých krkonošských cestách

9. červenec 2020

Buďárka, Planýrka, Žížala anebo Mrtvice – staré krkonošské cesty, v jejichž názvech se odráží historie kraje i příběhy místních lidí, kteří po nich dlouhá léta chodívali. Na další výpravu zvou prázdninové Výlety s Vltavou.

Připravili: Eliška Pilařová, Leoš Sedláček
Režie: Pavel Krejčí
Premiéra: 6. 7. 2020
Natočeno: v královéhradeckém studiu Českého rozhlasu v roce 2020

Za starých šetrných časů byly nejpříhodnějšími cestami ty nejkratší. Co na tom, že se šplhaly i do strání! Však dodnes v Krkonoších platí „přeskopcové" míry – po silnici je to kilometrů šest, přes kopec čtyři. A tak vzhůru Pasekami nad Jizerou stoupá Buďárka, kterou rokytničtí budaři nosívali máslo a sýry na trhy až „do Němec“, nejstaršími paseckými osadami ji křižuje krásná Planýrka, z údolí řeky Jizery do Bratrouchova se kroutí Žížala, po které vyvezl vůz s koněm dokonce i orchestrion. Z Víchovské Lhoty do Poniklé šplhá strmá „funusnická“ cesta Mrtvice, od Benecka se roklemi, loukami a podél potoka Cedronu vine tkalcovská Bátovka. Vedou kolem památných stromů, skal a studánek, potoků a řek, kostelíků a hospod a nás zavedou i za pověstmi, písničkami a příběhy lidí, kteří před staletími dali těmto cestám jména.

Po krkonošských cestách (rozcestí nad Poniklou, zprava vede od Víchovské Lhoty cesta Mrtvice)

Žížalou do Bratrouchova

Buďárku, přímou cestu paseckými stráněmi, ve Výletech s Vltavou projdeme od Jizery až téměř k Rejdicům na pomezí Jizerských hor. Zastavíme se v samém centru Pasek nad Jizerou u památníku zapadlých vlastenců, u kostelíka svatého Václava i u novodobého pomníku svatého Bartoloměje, patrona jedné z místních chalup. A nevynecháme ani hospodu Na Perlíčku neboli Na Prdku s dalekými výhledy na celé západní Krkonoše, kde pořádají jedinečné mistrovství světa v čamburíně.

Planýrku, jednu z nejstarších a také nejhezčích cest, nechal jako lesnickou silnici upravit hrabě Kamil Rohan. Povede nás z paseckého Makova „krajem vody“ kolem chráněné úpolínové louky, kouzelné havírenské kapličky svaté Trojice i Bártlova či Žalákova mlýna z Raisových Zapadlých vlastenců, až na harrachovské mýto k soutoku řeky Jizery s Mumlavou.

Žížalou si vyšlápneme do Bratrouchova, vesničky založené prý českými bratry, kteří kvůli víře utíkali po třicetileté válce až vysoko do hor. Ve Vojtěšicích nám bude vyprávět o cestách po krajině domova tamní mistr řemesla pometlářského, vzpomeneme jedinečné umění místních tkalců, nemineme ani zdaleka viditelnou kapli svatého Jana Křtitele a dojdeme až do někdejší slavné hospody U Mikšů.

Po krkonošských cestách (Bátovka)

Jak to „chodilo“ na Mrtvici

Mrtvice si vysloužila své jméno nejspíše pro nesnadnou pouť s nebožtíky. Víchová nad Jizerou a Víchovská Lhota neměly vlastní kostel, patřily tedy farností k sousední Poniklé, vsi vzdušnou čarou nedaleké, ale nejkratší cestou přes „vrcha“ nelehko dostupné. Čeká nás nejen vyprávění o tom, jak to na ní „chodilo", ale také o prastaré tvrzi a těžbě zlata, i o mistrovi českého krajinářství, rodákovi z Víchovské Lhoty Františku Kavánovi.

Bátovka, nejkratší spojnice Benecka s Mrklovem a Dolními Štěpnicemi, vstoupila i do písničky. Připomeneme si ji na Benecku U křížku, kde Bátovka začíná (anebo končí), a povíme si o Bátově rokli, podle které se cesta jmenuje, o tamním prameništi, které napájí pitnou vodou město Jilemnici, i o potůčku Bátovce. V Mrklově pak nahlédneme do historie jedné z nejslavnějších krkonošských hospod U Bubeníků a také do vzpomínek na pověstný Šírův mlýn.

Psáno pro Týdeník rozhlas.

Spustit audio