Bubenice Jana Kaplanová o nové desce Trabandu „Montáž“: Je to vlastně taková hudební kronika kapely

Jana opustila ruch hlavního města a našla svůj nový domov v Rudníku v Podkrkonoší, učí na základních uměleckých školách v Trutnově a v Hostinném. Jak si pražská hudebnice zvykla na klid pod horami? Přijela jste dnes za námi s rodinou!
Tak, přivezla jsem několik dětí z mé rodiny, dvě zůstaly doma a dvě jsou tady, protože je to jedinečná příležitost podívat se do rozhlasového studia, jak to tady vypadá.

Čtěte také

Mluvčí města Trutnova Adéla Ščudlová hraje také na saxofon: Ráda zkouším nové věci a chodím do výzev

Část života a své umělecké dráhy jste strávila v Praze. Co vás přivedlo do Rudníku? A jak už je to dávno?
Bude to už sedmnáct nebo skoro osmnáct let. Úplná náhoda nás sem přivedla, protože já pocházím ze severních Čech, manžela jsem potkala v Praze, ten pochází z Orlických hor, takže jsme se prostě potkali na půl cesty v Krkonoších, abychom jsme se nehádali. A už jste si za ty roky zvykli. Našli jsme úplně náhodou domek v Rudníku a jsme tady moc rádi. Milujeme hory.

Jak jste se dostala k muzice?
Už úplně jako dítě, prostě klasicky, šla jsem od pěti let do LŠU, tenkrát ještě Lidová škola umění. A pořád mě vlastně hudba provází, takže střídavě jsem různě nastupovala, vystupovala, přibírala nástroje.

První byla flétnička tenkrát v Lidové škole umění?
U mne byl první klavír a pak hned přišla trumpetka. Dnes hraji na všechno, co se zrovna hodí, ale pořád se samozřejmě učím, takže si na to v podstatě přicházím sama, ale nějaké hudební vzdělání proběhlo, takže základy jsou.

Hudba mě provází od dětství, jen jsem přibírala nástroje. Dnes hraji na všechno, co se zrovna hodí, ale pořád se samozřejmě učím.
Jana Kaplanová, multiinstrumentalistka

Ovšem přeci jen na každý hudební nástroj se hraje jinak. Jinak na dechový, jinak na struny, jinak na klávesy. Ty jsou možná takový základ, ne?
Ano, klávesy jsou základ, ale já jsem se pak naučila hrát na kytaru díky klavíru, takže i struny jsou mi blízko. Dechový nástroj je trumpeta, flétna, takže prostě pořád něco zkouším.

Čtěte také

Umění otvírá srdce i mysl a prohlubuje naše vnímání světa. ZUŠky jsou místem, kde tato cesta začíná

Aby si vás nevšimla nějaká kapela, když jste schopná zahrát na cokoliv!
Ona se mě někdy občas všimla, například kapela Traband, proto jsem v ní hrála. Ještě předtím to byly Zuby nehty, tam jsem přišla přes konkurz úplně nezkušená. Tenkrát asi jako 14 dnů hrající bubenice jsem se zcela drze přihlásila na konkurz a oni mě vzali.

V Zuby nehty hrály jen samé holky?
Ano, ale ta sestava se všelijak proměňovala, takže někdy tam hráli i nějací kluci. Tam hraji na bicí a občas vytáhnu trumpetu, když se to někde hodí.

A v Trabandu? Není to trabant jako auto, ale tra-band, jako kapela.
Ano, v Trabandu jsem hrála na trumpetu, ale postupem doby, jak Traband měnil styl, tak potřeboval třeba více klávesy, takže jsem hrála na klávesy, na harmonium, kytaru, baskytaru, všechno, co bylo potřeba.

Mám vystudované bicí nástroje, takže ty učím na ZUŠ. Se všemi svými žáky mohu dýchat, jsou to skvělé děti, rozumíme si.
Jana Kaplanová, multiinstrumentalistka

Skupina Zuby nehty pořád funguje, Traband skončil v roce 2016?
Ano, vlastně s porodem mého třetího dítěte. Ale ne, že bych já přímo za to mohla. Tenkrát byl takový baby boom celého Trabandu, takže já jsem byla jen jedna z nich. I bubeník měl rodinu, tubista měl rodinu, takže jsme se nějak dohodli, že přestaneme.

Ale určitě se vám stýská, proto se také občas sejdete, teď máte novou desku. Ona tedy není úplně nová, je to vlastně taková kronika, dá se říct?
Ano, dá se to tak říct, je to taková kronika z různých období Trabandu, protože kapela byla specifická v tom, že vždy po několika letech jednoho stylu změnila totálně svůj styl. Všichni se moc divili, možná si i klepali na čelo, co ta kapela blázní, když jim to tak pěkně jede, nicméně to vždy bylo zajímavé období. Ze všech těch různých období je na desce zachyceno vždy několik písní, takže je to taková kronika, ano. Deska se jmenuje Montáž, je to takový užší výběr, ale možná to někoho přivede k poslechu i dalších věcí Trabandu.

Vzpomínali jsme ryze ženskou skupinu Zuby nehty, připomeňme také podkrkonošskou kapelu Tlupa Tlap, to je aktuální záležitost?
Tam jsem už několik let, jsou to velmi milí lidé z okolí Pilníkova, se kterými jsem se úplně náhodou setkala a když Traband přerušil činnost, tak jsem byla hodně ráda, že mě jako trumpetistku angažovali.

Když se vrátíme k Trabandu, měli jste teď také koncerty u příležitosti vydání desky?
A to právě ne. To je úplná náhoda, vypadá to opravdu, že to je vypočítaná záležitost, ale není tomu tak. Ty koncerty byly domluvené dlouho dopředu, aniž bychom věděli, že vznikne nová deska. Bylo to velmi milé setkání po deseti, možná i více letech. Koncerty se uskutečnily v červenci, jeden u Vaška Koubka v Chotěmicích v jeho hudebním klubu a druhý byl na Vlčkovickém festivalu. Bylo to moc milé setkání.

Čtěte také

Trutnovská základní umělecká škola připravuje od podzimu pro seniory 60+ novinku. Jakou?

To se chci zeptat, jaké to je, když se po deseti letech sejdete a zase hrajete?
Strašně skvělé a dojemné. Člověk hraje, směje se, brečí, lidé, co nás poslouchají, taky brečí, prostě moc dojemné. Pro mě to byl Traband druhá rodina, takže je to stále milé setkání. Zažili jsme toho spolu hodně, byla to úžasná jízda, opravdu.

Když teď tedy proběhlo tohle hraní a setkání po deseti letech, plánujete další? Nebo jste se viděli, zahráli si, poplakali a zase se sejdete po deseti letech?
Lidé by nás rádi viděli ještě znovu, ale my jsme se na ničem nedohodli, nic nemáme zatím v plánu. Možná se zase příležitostně někdy uvidíme a zahrajeme, ale není to tak, že bychom rozjížděli koncertní činnost, to ne.

Pojďme se ještě podívat na váš život v Podkrkonoší, v Rudníku. Učíte na základních uměleckých školách v Trutnově a v Hostinném. To vás asi jako muzikantku baví, ne? Předávat své zkušenosti dětem.
To mě moc baví, vždy jsem tíhla k tomu pracovat s dětmi, jsem ráda součástí jejich světů a vlastně se sama stávám dítětem, když jsem s nimi na hodině. Hrajeme si a to mě baví. Baví mě jejich pokroky, to mě dojímá podobně, jako když sama stojím na pódiu a hraju.

Čtěte také

Balet a divadlo, hru na bubny, harmoniku i housle. To vše vyučují ZUŠ, největší je v Hradci Králové

Dají se tedy pocity s hudbou, když jste na pódiu a nebo učíte škole, nějak porovnat a srovnat?
Zjistila jsem, že když někdo z mých žáků zahraje na koncertě, tak jsem vlastně v úplně stejném rozpoložení, jako když dohraju svůj vlastní koncert.

Jaké nástroje učíte?
Trumpetu učím jen okrajově, nejsem vystudovaná trumpetistka. Mám vystudované bicí nástroje, takže ty učím.

Jste bubenice. To se musí klukům líbit, ne? Když je paní učitelka bubenice.
Ale já neučím jen kluky, učím i holky. Možná jsou někteří kluci ze začátku překvapeni, ale myslím si, že se všemi svými žáky mohu dýchat, jsou to skvělé děti a rozumíme se.

Budete mít teď nějaké koncerty třeba s Tlupou Tlap nebo se Zuby nehty, na které bychom pozvali?
Určitě. Tlupa Tlap chystá na konci srpna, konkrétně v sobotu 29. srpna ,koncert v místě zvaném Mečov, což je taková vesnička kousek za Trutnovem, v takové odlehlé hospůdce. Je to hrozně prima výletní místo, takže to doporučuji. A Zuby nehty chystají koncerty na podzim, takže jedeme dál.

Jana Kaplanová s rodinou ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naším hostem byla dnes hudebnice a multiinstrumentalistka Jana Kaplanová. Moc děkuji za rozhovor.