Brunneriana. Klavírista Martin Brunner ml. napsal sólovou skladbu k výročí svého rodného města

Na co se můžeme ve středu těšit? Bude to premiéra vašeho klavírního koncertu?
Bude to premiéra, je to tak. Já se na to moc těším, premiéra klavírního koncertu. Celá ta věc vznikla tak, že jsem se bavil s ředitelem hradecké filharmonie Šrámkem, kterému jsem nabídl písně Svou chvíli, což je druhá část programu. To je skladba, která už jednou zazněla, hráli jsme ji v Praze se SOČRem, a protože bylo potřeba doplnit program, tak jsme přemýšleli, co by to mělo být. Pan Šrámek si uvědomil, že by se to dalo krásně propojit, kdybych napsal novou skladbu. Tak jsme si chvilku povídali, z čehož nakonec vyšlo, že by to měl být klavírní koncert. A já bych si chtěl zkusit napsat něco takového jako klavírista. Je tu také továrna Petrof, takže celé by se to krásně spojilo. Ale myslel jsem, že to napíšu pro někoho jiného, že to nebudu hrát. Jsem sice klavírista, ale říkal jsem si, přeci jen jazzový, a tohle je klasický klavírní koncert.

Klavírista by tam měl přeci jen něco zahrát. Je to sólista, měl by se předvést. Tak jsem se bál, aby ten part nebyl moc lehký.
Martin Brunner ml., hudební skladatel a klavírista

Takže jste tu skladbu nenapsal pro sebe.
Nenapsal jsem to pro sebe. A teď to nejdůležitější, oslovil jsem Slávku Vernerovou, za svobodna Pěchočovou, tady ji spousta lidí určitě zná, protože je také z tohoto kraje. Potkal jsem ji na konzervatoři v Pardubicích, chodili jsme ke stejnému profesorovi Martinu Hršelovi. Ona je úplně fenomenální klavíristka, její interpretace skladeb je nádherná, takže jsem jí zavolal, že by to hrála ona. Ona napřed moc nechtěla, že se chce orientovat spíše na tradiční repertoár, ale nakonec, když se známe, že to zkusíme. Tak to dopadlo. A já jsem strašně rád, že to celé tak proběhne.

Čtěte také

Hudba je především o tom, co do ní kdo dokáže ze sebe přidat, říká skvělý klavírista Matyáš Novák

Jaké to je zkomponovat k tak velkému výročí vašeho rodného města novou skladbu? Byly to nervy?
Na tohle jsem vůbec nemyslel, protože to překryly nervy, že to má hrát Slávka. Měl jsem největší odpovědnost, aby se jí to líbilo, aby si to ráda zahrála. Klavírní koncert je něco, co má velmi dlouhou tradici, na to jsem také raději ani nemyslel, na všechny Brahmse, Beethoveny a Rachmaninovy, ale prostě jsem to udělal po svém. Že klavírista by tam měl přeci jen něco zahrát. Je to sólista, měl by se předvést. Tak jsem se bál, aby ten part nebyl moc lehký. A bál jsem se tolik, že jsem toho napsal příliš. Když jsme se se Slávkou sešli, tak mi řekla, že to je strašně těžké. Tak jsem se jí potom omlouval, že to vzniklo takto. Aby to nebylo moc lehké.

To je hezké, když může interpret trošku vynadat skladateli. A ten se zase omluví interpretovi.
Já si myslím, že to je dobře. Protože sólisté mají přeci jen rádi výzvy. Myslím si, že kdyby ta skladba byla moc lehká, tak by to nebylo ono.

Táta mě do klavíru nechtěl nutit. Což zpětně vnímám jako skvělé, protože mě neodradil. Naši byli vždy skvělí a podporovali mě.
Martin Brunner ml., hudební skladatel a klavírista

Váš klavírní koncert hrát tedy nebudete, přesto ale ve středu také předvedete, co na klavír umíte. Protože v programu budou další věci.
Je to tak. V druhé půlce programu zazní cyklus písní, který se jmenuje Svou chvíli a kde je hlavní interpretkou zpěvačka Markéta Foukalová, kterou mám moc rád. Já budu hrát na piano a ještě uslyšíte i Fender Rhodes, to je takové ozvláštnění jinak klasického zvuku orchestru. Je to elektrický nástroj ze 70. let, hodně se používal v jazzu. Na něj bude hrát fantastický klavírista Vítek Křišťan. Je to skladba pro zpěv a dva improvizující sólisty, ale my tam máme spíše roli doprovodnou. Občas se jen tak vynoříme.

Hrozí, kdybyste se trochu víc vynořili, že by se to celé rozhodilo?
To právě nevím. Chceme to tady zkusit, protože my jsme to poprvé hráli hrozně opatrně. Já jsem to tam poctivě všechno napsal a teď jsem Vítkovi říkal, že bychom to mohli pojmout volněji. Takže když nám to dovolí situace, tak necháme hrát orchestr a my tam budeme třeba hrát něco jiného, než je napsané. Bude to takové hudební překvapení, i pro nás.

Martin Brunner starší a Martin Brunner mladší|foto:Petr Vidomus, Český rozhlas

Jak jste se Martine dostal k hudbě? Vzhledem k tomu, že váš tatínek je slavný jazzový muzikant a flétnista, také zakladatel jazzového festivalu Jazz Goes to Town v Hradci Králové, tak jste asi nemohl od muziky utéct.
Je to přesně tak. Narodil jsem se do rodiny, kde vždy hrála hudba a hlavně jazzová. Táta je jazzový muzikant a tu muziku miluje. Takže jsem to poslouchal odmalička. A přijdi mi to jako nejpřirozenější a velmi krásná hudba. Odpověď tedy je, opravdu jsem nemohl od hudby utéct.

Čtěte také

Tři mezinárodní soutěže a tři ocenění. Ve 12 letech je klavírista Pavel Pejchal výjimečným talentem

Kolik vám bylo let, když vás táta poprvé posadil ke klavíru? Protože o něm vím, že on také jako dítě chodil na klavír, ale jeho to nebavilo. Utekl pak k flétně.
My jsme měli doma piano a on tak postupně zkoušel, jestli bych nemohl trošku něco zahrát. Prý mne to na začátku bavilo, pak jsem chodil do ZUŠky, dokonce od pěti let. Střídaly se učitelky a tak jsem se stal úplně normálním, běžným žákem. Dítě, které moc necvičí, na poslední chvíli si připraví ty skladbičky, takže to vypadalo špatně. Ale nakonec mě to zase asi ve 12 či 13 letech zase chytlo a začal jsem hrát. Ale táta mě do toho nechtěl nutit. Což zpětně vnímám, že je skvělé, protože mě neodradil. Na druhou stranu, kdyby mě býval víc nutil, tak bych třeba víc nacvičil. Měl jsem pak později pocit, že toho musím hodně dohnat. Ale to je zbytečné řešit. Jsem rád, že to bylo takto, naši byli vždy skvělí a podporovali mě.

Jaká je vaše současnost? Kde vystupujete, kde působíte?
Už je to 20 let, co bydlím v Praze. A živím se tím, že učím na Konzervatoři Jaroslava Ježka a hrávám v různých místních jazzových klubech. Já jsem totiž špatný manažer, takže docela málo hraji své věci, spíše hrávám s různýma lidmi. Ale to hlavní, co mám rád a co dělám, že píšu svoji hudbu a tu hraji. Takže mám takovou jazzrockovou, strašně hlasitou kapelu s kytarou. A teď nejvíc hrávám s Markétou Foukalovou. To hrajeme jen v triu, v takovém zvláštním obsazení klavír a Fender Rhodes, takže dva klávesové nástroje. Tam hodně improvizujeme. A teď se musíme připravit, že budeme zase hrát docela opatrně, protože tam bude velký orchestr.

Martin Brunner ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tak ve středu 12. února od půl osmé večer sál hradecké filharmonie a premiéra klavírního koncertu Martina Brunnera mladšího napsaného speciálně k 800. výročí města Hradce Králové. Jste zváni.