Bílá místa konce války ve Dvoře Králové. Továrny vyráběly součástky pro německé stíhačky Junkers

Všechny podrobnosti nám přiblíží zastupující ředitelka Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem Dana Humlová.

Dana Humlová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Expozice se jmenuje Bílá místa konce války ve Dvoře Králové - výroba a nucené nasazení. Tak jaká jsou ta bílá místa?
Bílých míst je v dějinách Dvora Králové určitě daleko víc. Ale nás zajímala právě ta v letech 1942 až 1945. A neobjasněna je vlastně výroba továrny Junkers ve Dvoře Králové nad Labem.

Na výstavě uvidí lidé modely stíhaček. A na vlastní oči spatří součástky, které se ve Dvoře Králové nad Labem vyráběly.
Dana Humlová, zastupující ředitelka Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem

Jak jste na tohle zajímavé téma vůbec přišli u vás v muzeu? Co bylo tou inspirací?
Inspirovala nás výstava v semilském muzeu, která se jmenuje stejně. Tedy Bílá místa konce války v Semilech. A díky panu Jiránkovi, který si této výstavy všimnul. Upozornil nás na ni a navázali jsme spolupráci se semilský muzeem. Zhruba dvě třetiny výstavy jsou přestěhované ze Semil a zbytek je přizpůsobený Dvorským reáliím.

Čtěte také

Prapor naděje, křížová cesta i vánoční ozdoby. To jsou poklady Městského muzea ve Dvoře Králové

Historie textilní výroby ve Dvoře Králové je pestrá. Městu se říkalo český Manchester. Můžeme zmínit průmyslníky, kteří vybudovali obrovské impérium textilního průmyslu u nás?
Určitě největším dvorským továrníkem byl Josef Sochor. Právě Sochorovy továrny přešly na Junkers za druhé světové války. Ale byla tam spousta dalších průmyslníků jako Mandl, Hellmann, Neumann a další a další, kteří zaměstnávali spoustu lidí v textilním průmyslu. Celý život Dvora Králové se i před válkou točil kolem textilního průmyslu.

Když pak přišla válka, tak se v těch textilních továrnách hned začalo vyrábět pro Junkers?
Byl to postupný přechod, protože ty továrny patřily z větší části židovským majitelům, takže byly arizovány podle norimberských zákonů. A když byly nabídnuty majetkovým úřadem německé říše k využití právě pro válečný průmysl, tak si Junkers vybral právě dvorské textilky, které přizpůsobil průmyslové výrobě malých dílů. Začalo se na konci roku 1942.

Dvorské textilky byly tedy pro nacistickou Luftwaffe velmi důležité a klíčové. Vzpomenete na nějakou věc, co třeba říkal některý z pamětníků, jak to tenkrát ve Dvoře vypadalo?
Občas jsou tam docela paradoxní vzpomínky, které bychom z té doby úplně nečekali. Spousta žen vzpomíná na to, že ke konci války byly ve Dvoře přelety leteckých svazů a v továrnách byly vyhlášeny poplachy. A z továren museli zaměstnanci do krytů, v případě Dvora Králové to bylo na hrubá Luka do údolíčka nedaleké části Dvora, kde měli být v bezpečí před případným náletem. V té době tady pracoval nuceně nasazený ročník 1924. V té době to byli dvacetiletí lidé.

Ve Dvoře Králové tedy pracovali nuceně nasazení lidé z celé země. Součástky do letadel, do stíhaček Junckers, byly hodně důležité. Bez nich by ta letadla vůbec nelétala.
Určitě.

Čtěte také

Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem se teď pustilo do soupisu všech sbírkových předmětů

Co konkrétně tedy lidé na vaší výstavě uvidí? Spatří i nějakou stíhačku nebo součástku, která se ve Dvoře Králové vyráběla?
Stíhačky tam lidé uvidí, ale pouze modely. Ale co tam spatří na vlastní oči, tak jsou právě ony malé součástky, které se ve Dvoře vyráběly. A různé větší součásti se tam kompletovaly. Máme tam zapůjčený z Národního technického muzea třeba velký kompresor. To je centrální exponát naší výstavy. A celá výstava je samozřejmě nabitá příběhy.

Žije Dvůr Králové ještě stále dnes textilem?
Textilní průmysl ve Dvoře Králové už dnes bohužel skoro nežije.

Celý rozhovor se zastupující ředitelkou Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem Danou Humlovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.