Basketbalová trenérka Ptáčková: Nedávám si konkrétní cíle. Jen chci, aby tým hrál nad své možnosti
Na lavičku prvoligových basketbalistek Hradce Králové se po roční pauze vrací zpátky trenérka české ženské reprezentace Romana Ptáčková. Hradecké Lvice hlásí pro novou sezónu i další velké změny. Vítám ve studiu ženu, která patří k nejlepším ve svém oboru u nás a na basketbal prý nedokáže nemyslet ani hodinu.
Vynikající trenérka Romana Ptáčková byla před lety také za svou práci odměněna Hradeckou sportovní cenou. Těšíte se od září zase zpátky do Hradce po roce?
Těším se moc. Opravdu jsem před rokem s takovým těžkým srdcem opouštěla lavičku Hradce, protože jsme tady sice 12 let trénovala nejvyšší soutěž, ale trénuji v Hradci už kolem 30 let mládežnické týmy.
Nikdy jsem netrénovala tak mladý basketbalový tým, jakým jsou teď Hradecké Lvice. Nejstarší hráčka bude ročník 1999, což je čerstvě 25 let.
Romana Ptáčková, basketbalová trenérka
Teď to ale bude zase dvojnásobný zápřah, protože kromě Hradce Králové dál zůstáváte také trenérkou české ženské basketbalové reprezentace.
Je to tak. Ale práce v klubu, dá se říct, že je každodenní. Kdežto u reprezentace je to takové nárazové. Máme několik srazů během roku, většinou je to na podzim v období kvalifikace, kde je soustředění nějakých 10 dní. A potom zase na jaře. A ještě příprava od půlky května do konce června buď na mistrovství Evropy, nebo uvidíme, jestli se nám podaří kvalifikovat i někam dál.
Čtěte také
Během vašeho působení v Hradci Králové získaly Hradecké Lvice hned sedm ligových medailí.
Asi bych si případný výčet nedovolila opravovat, protože v tom mám už trošku taky guláš. Ale stříbrné medaile si pamatuji, protože to je vlastně největší úspěch, který u nás můžete dosáhnout. Protože tu máme fenomén USK Praha, který prostě není možné moc porazit, i když v loňském roce se to Žabinám Brno v jednom utkání povedlo po strašně dlouhé době. My jsme k tomu také byli několikrát blízko, myslím, že před dvěma lety jsme v domácí hale prohrály jen o čtyři body. Ale jejich rozpočet je opravdu úplně někde jinde, takže mít medaili stříbrnou, to je obrovské vítězství.
Pojďme říci klubové plány od září, protože kádr Hradeckých Lvic bude hodně obměněný. Spousta zkušených hráček, které tady prožily spoustu basketbalových let, odchází. Ale zase mnoho posil přichází.
Já jsem tady byla vždy zvyklá, že se kádr příliš neměnil. Jedna, maximálně dvě změny a hráčky, které tady dlouhodobě byly třeba 10 nebo 12 let. Dnes je doba trošku jiná. Holky jsou trošku nestálé, chtějí zkusit něco nového a o to je to trénování těžší. Taková obměna kádru, jaká přišla letos, tady opravdu v historii nebyla. Tedy já se těším, ale trošku mám hrůzu v očích. Budu mít strašně krátkou dobu přípravy, protože se přidám ke Lvicím až 1. září po návratu z reprezentačních povinností. A bude složité dát do konce září tým nějakým způsobem dohromady.
Taková obměna kádru jako letos, tady v historii nebyla. Já se těším, ale bude složité dát do konce září tým nějakým způsobem dohromady.
Romana Ptáčková, basketbalová trenérka
Odchází kapitánka Klára Vojtíková, Kristýna Čuperková ukončila kariéru, Kateřina Zeithammerová, Pamela Effangová jsou na odchodu, i Charlotte Velichová. A Eliška Žilová přichází z Trutnova, Tereza Králová ze Slovanky. Příchod hlásí i jedna z nejlepších ligových střelkyň loňské sezóny Eliška Hálová a také Natálie Martišková, slovenská reprezentantka.
Určitě jsem nikdy netrénovala tak mladý ženský tým, protože nejstarší hráčka bude ročník 1999, což je čerstvě 25 let. Tedy jsou to sice talentované hráčky, ale budou potřebovat nějaký čas, aby si to všechno sedlo. Čeká nás tedy velká neznámá a sama jsem zvědavá, jak to bude vypadat.
Čtěte také
Ovšem pokud se bude dařit, budete mít možná krásný pocit, že jste stvořila nový skvělý tým.
Je pravda, že když jsem nastupovala před 12 lety, tak byl tým také ohromně mladý a práce s ním byla skvělá. Ale v prvním roce jsme obsadili páté místo, takže jsme se nedostali jsme do finálové čtyřky, jak jsme poslední roky zvyklí. Tak uvidíme, jak brzy se náš mladý kádr dostane tam, kam chceme.
Někde jsem četl, že prý nedokážete na basketbal nemyslet ani jednu celou hodinu. Je to pravda?
Zní to docela strašně, já jsem to tenkrát řekla v jedné takové hodně kritické chvíli, když jsme se vrátili z loňského mistrovství Evropy, kde to bylo hodně náročné. Ale myslím si, že jsem se už trošku polepšila. Takto se samozřejmě nedá žít, to by se člověk zbláznil, ale prostě pokud máte před sebou něco důležitého, tak se vám ty myšlenky neustále vkrádají do hlavy. Tedy je to spíše o tom umět vypnout. A tu hodinu už určitě zvládnu. Ale že bych si nevzpomněla na basketbal celý den, i když mám dovolenou, tak to se vážně nestane.
Hodinu nemyslet na basketbal už zvládnu. Ale že bych si nevzpomněla na basket celý den, i když mám dovolenou, tak to se vážně nestane.
Romana Ptáčková, basketbalová trenérka
A měla jste už letos dovolenou? Nebo jsme vás zrovna zastihli ve zběsilém tempu?
Mám ten režim velmi atypický. Během roku jsem to měla trošku klidnější než roky předtím, protože jsem byla jen v reprezentační funkci. A to je to taková nárazová práce. Ale teď od půlky května mám program ohromně nabitý. Vrátila jsem se z mistrovství Evropy do 20 let, kde jsem se byla podívat na náš mládežnický tým, mám čtyři dny volna a budu zase odjíždět s reprezentací žen na soustředění do Slovinska.
Čtěte také
Jaké byly vaše basketbalové začátky? Vy jste se narodila v Bruntále a prý jste se s rodiči už jako malá holka dohadovala, že se chcete koukat v televizi na hokej?
Tak nějak to začínalo. Já jsem se prostě narodila se smyslem pro hru. Miluju odmalička všechny hry, ať to byly karty nebo jsem jako holka hrála fotbal, ping pong a tak dále. Takže něco je tam vrozeného. Ovšem nepocházím vyloženě ze sportovní rodiny, pro rodiče to byl trošku šok, co se jim to narodilo. Když se narodí holčička, tak se tohle úplně prvoplánově neočekává. Tedy bylo to jen o tom, jaký sport si vyberu. A byla to náhoda, mé spolužačky a kamarádky dělaly basketbal, tak díky tomu mě to tam zaválo. Ale mohlo to být cokoliv jiného za sport.
Kdybychom vypíchli vaše největší úspěchy z doby, když jste byla aktivní hráčkou v Hradci Králové?
Měly jsme úspěchy v dorosteneckých kategoriích na mistrovství republiky, tenkrát ještě mistrovství Československa. Myslím si, že jsme měli velmi dobrý tým, ale největším úspěchem bylo, když mi bylo asi 20 let, že jsme po 25 letech vrátili nejvyšší ženskou basketbalovou soutěž do Hradce Králové. A od té doby už se to drží.
Čtěte také
Bylo pak těžké ukončit aktivní hráčskou kariéru? Protože přišlo velké zranění kolena.
To bylo možná to nejtěžší, co jsem kdy ve sportu prožívala. Protože jsem byla ještě mladá, čerstvě jsme postoupili do nejvyšší soutěže a v přípravě na nejvyšší ligu na turnaji v Banské Bystrici mi jedna hráčka docela nešetrně prolomila ze strany koleno. Smiřovala jsem se s tím minimálně pět let, z hlavy mi to opravdu nešlo, bylo to hodně náročné.
A tenkrát jste se rozhodla, že budete trénovat?
Věděla jsem to odmalička, protože mám smysl pro prohru, ale i pro vedení. Vím, že jsem trenérům trošku odmlouvala už v mládežnických kategoriích, takže jsem tušila, že tam ta cesta povede. Opravdu už někdy kolem 11 nebo 12 roku jsem si říkala, že jednou budu trénovat. Takže to je splněný sen, jen jsem nechtěla začít tak brzy. Chtěla jsem do 30 let hrát a potom teprve začít trénovat.
Vy jste byla střední rozehrávačka. Tedy hráčka, která musí mít přehled o všem, co se na palubovce děje.
Ano, to je důležité. Myslím, že většina trenérů a trenérek se právě rekrutuje z této hráčské pozice. Věřím, že je to velká výhoda.
Hradecké lvice
basketbalový klub Sokol Hradec Králové, účastník ženské basketbalové ligy.
Na závěr, jaký je tedy cíl a plán letos s Hradeckými Lvicemi?
Já si nikdy konkrétní cíle nedávám. Jen vždy chci, aby tým hrál nad své možnosti. Opravdu nemám ráda, když hrajeme pod své možnosti, snažím se z toho kolektivu dostat maximum. Ale jaké to maximum letos bude, to dnes nevím. To uvidíme možná za rok.
Dnes jsme si povídali s trenérkou české basketbalové reprezentace Romanou Ptáčkovou, která se od září po roce zase posadí také na lavičku Hradeckých Lvic. Ať se všechno podaří.
Související
-
Šarmantní hradecké lvice oceněny Hradeckou sportovní cenou za...
V pátek 10. dubna 2015 se můžete těšit na Den plný Šarmu. Po celý den vám budeme připomínat osobnosti, které zvitězily během devatenácti let v rozhlasové anketě, ať...
-
Hradecká lvice ve Vietnamu: Je to jiný svět. Ale umím si představit, že bych tam mohla rok i dva žít
S jednou Hradeckou lvicí se vypravíme do Vietnamu, což zní možná trošičku netradičně a exoticky. Ale basketbalistka Martina Čepelková nám to určitě všechno ráda vysvětlí.
-
Korfbal je úžasná společná hra holek a kluků. Fake basketbal bez driblinku, smějí se korfbalistky
Představíme vám korfbal. Víte, co to je? A víte, že jsou v něm úspěšní i Východočeši? Ve studiu vítám talentovanou Kláru Novákovou i její trenérku Denisu Kolářovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka