Autobusy na vodíkový pohon. Tak bude vypadat městská hromadná doprava v Trutnově?

18. prosinec 2016

Město Trutnov by rádo posunulo vlastní městskou hromadnou dopravu na úplně jinou úroveň. Naftové autobusy chce postupně úplně vyřadit a ve svých vizích jde opravdu hodně daleko. Kam?

Naftové autobusy jsou pro radnici do budoucna prakticky nepředstavitelné a stačit nebudou ani autobusy na zemní plyn.

Ty už radnice má, ale starosta Ivan Adamec z ODS naznačil, kudy by město chtělo jít v budoucnu: „My bychom rádi v první etapě elektrifikovali městskou hromadnou dopravu. A potom bychom do budoucna chtěli, aby elektriku nahradil motor, který bude spalovat vodík. To znamená, z výfuku půjde vlastně voda.".

Jak by radnice řešila získávání paliva, tedy vodíku? Má to vymyšlené?
Má. A podle starosty Ivana Adamce už se dokonce připravuje i konkrétní projekt: „Kde by v lokalitě Popílkové jezera, v té části která je už rekultivovaná, bylo energetické centrum. Byla by tam velká sluneční elektrárna, která by ovšem nevyráběla prioritně elektrický proud do sítě, ale hlavně by tam probíhala elektrolýza vody, kde by se vyráběl vodíl a samozřejmě kyslík. To jinak nejde."

Jak chce město financovat celou myšlenku a kdy by mohlo dojít k realizaci?
Podle starosty existují velké evropské dotace a Trutnov se do tohoto evropského projektu chce začlenit. Je to prý otázka několika let. V Česku už jeden autobus na vodíkový pohon existuje, Trutnov si ho na zkoušku půjčil, a byl velmi spokojen.

Čtěte také

Radnice chce jít příkladem a věří, že by to mohlo být inspirací třeba i pro nedaleké Krkonoše.

Ampulka se zářícím ultračistým vodíkem

Vodík jako palivo budoucnosti
Vodíkový pohon patří mezi alternativní technologie v automobilové dopravě. Mohl by v budoucnu nahradit hlavní technologii 20. století - spalovací motor na benzínový či naftový pohon. Tradiční fosilní zdroje jsou nahrazovány alternativami ze dvou důvodů. Prvním je vyčerpatelnost fosilních zdrojů a druhým jsou emise.

Vodík je prakticky nevyčerpatelný zdroj zastoupený v mnoha podobách, navíc se dopravní prostředky s vodíkovým pohonem nepodílejí na zvyšování emisí skleníkových plynů. Z výfuků odchází jen vodní pára.

Proto existuje řada projektů, které se snaží o to, aby se stal vodíkový pohon životaschopnou variantou tradičních paliv. Také Česká republika se podílí na výzkumu, který využívá dotace EU a Ministerstva dopravy ČR.

Vodíkový pohon bývá řazen k tzv. hybridním pohonům, u kterých jde o kombinaci několika zdrojů energie pro pohon vozidla. Elektromotor ve vodíkových dopravních prostředcích získává energii z palivových článků (reakce vodíku a kyslíku) a akumulátoru. V autobusech je navíc část energie ukládána do tzv. ultrakapacitorů, ze kterých se pokrývají proudové špičky.

Vodík lze vyrobit mnoha způsoby z různých zdrojů. Prozatím dominuje výroba z fosilních paliv (zejména zemního plynu, ale i ropy a uhlí). Doplňuje ji elektrolýza vody. Elektrolýza je proces, při kterém stejnosměrný proud při průchodu vodným roztokem štěpí chemickou vazbu mezi vodíkem a kyslíkem. Dnes patří technologii elektrolýzy vody asi 4 % z celkové světové výroby vodíku.

Vodíkový autobus v Neratovicích
autor: lcz
Spustit audio