Anna Viková ráda pádluje a háčkuje! Je mistryní světa na deblkanoi a vystavuje svá háčkovaná díla

Co je víc, být mistrní světa, nebo mít za sebou svoji první výstavu?
Výstava byla už taková třešnička na dortu. Bylo to hodně nečekané a udělalo mi to radost. Bylo to úplně spontánní, protože v Galerii Draka vypadla jedna výstava. A moje mamka je ve spolku Draka, který galerii spravuje, tak vznikl nápad, že proč by tam nemohly být vystaveny mé věci. Já jsem byla právě ve Španělsku na soustředění, takže to všechno proběhlo beze mě.

Anna Viková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Co mohli lidé vidět na výstavě z vaší háčkované tvorby?
Takovým hlavním objektem byly háčkované šaty, které jsem si dělala před dvěma lety do tanečních na závěrečný věneček. Holky mě popichovaly, jestli si nechci uháčkovat šaty. Přemýšlela jsem nad tím, ale nechtěla jsem se pouštět do tak velké věci. Pak jsem jednou uviděla obrázek, který mě hodně inspiroval a vrhala jsem se do toho. Šlo to docela rychle, musela jsem je stihnout udělat během jednoho měsíce.

Hlavním objektem mé výstavy byly háčkované šaty, které jsem si dělala před dvěma lety do tanečních na závěrečný věneček.
Anna Viková, kanoistka, která ráda háčkuje

Takže jste přišla ze školy, ze závodů, ze soustředění, z tréninků a háčkovala. Co všechno háčkujete?
Háčkuji především různé svetříky nebo takové topíky, ale na výstavě byly i háčkované kalhoty, na těch jsem pracovala skoro rok. Chtěla jsem něco veselého, jenže mi pak přestali vyrábět a prodávat odstín vlny, nedal se nikde sehnat. Proto jsem to dlouho nemohla dokončit. Ale pak jsem sehnala podobnou barvu, takže projekt byl zachráněn.

Čtěte také

Urputná bojovnice s pádlem. Světová medailistka Ludmila Kotěrová ví, kde je voda lehčí a kde těžší

Jak jste se dostala k háčkování?
To mě naučila mamka, když jsem byla v první třídě a měla spoustu volného času. Začala jsem háčkovat čelenky do vlasů a úplně jednoduché věci. Pak už jsem zase tolik času neměla, ale vrátila jsem se k tomu, když jsme s kamarádkou jiné kamarádce háčkovali deku k narozeninám.

Jak to stíháte, když se vrcholově věnujete sportu?
Ono se to právě skvěle doplňuje, protože na závody často cestujeme daleko do ciziny autem a ten čas se dá dobře vyplnit právě háčkováním. Občas háčkuji i ve škole, ale to se moc učitelům nelíbí.

To mi připomnělo britského skokana do vody, olympijského vítěze, který zase pletl, aby odboural stres před závodem. Pak vylezl na můstek a skočil si pro zlatou olympijskou medaili. Takže to máte podobné?
V podstatě ano.

Ve dvou je to v lodi větší zábava. Prostě musíme být dobře sehrané. Ale také se samozřejmě nevyhneme hádkám, stává se, že se nepohodneme.
Anna Viková, kanoistka, která ráda háčkuje

Jste ve třetím ročníku trutnovského gymnázia, čemu byste se chtěla věnovat dál? Více tomu uměleckému světu nebo vyhraje sport?
To právě nevím. Sportu se asi nechci věnovat úplně profesionálně, jako povolání. A v tom umění také moc nevím. Asi bych se tomu chtěla věnovat navíc, jako pro zábavu. A mít nějaké v uvozovkách normální zaměstnání.

8 fotografií

A jak jste se potom dostala ke kajaku nebo ke kánoi?
Dělala jsem judo, ale to mě přestalo bavit, tak jsme s rodiči hledali nový sport. A v Trutnově se nabízí přehlídka sportů od oddílu Lokomotivy, kde si vše člověk může vyzkoušet a podívat se. A tak jsem si sedla do lodě a říkala jsem si, proč to nezkusit. Začala jsem chodit na tréninky, zapsala jsem se do oddílu a zůstala u toho.

Čtěte také

Dvojčata Tomáš a Jaromír Indruchovi, hvězdy vodního slalomu, předávají své bohaté zkušenosti dětem

Já jsem předtím řekl kajak, to je asi velký rozdíl oproti kánoi.
Já jezdím na obojím, na kajaku jezdím sama. Tam se v lodi sedí a pádlo má listy na obou stranách. Na kánoi člověk klečí a pádlo je jen na jedné straně. Pak je deblkanoe, kde klečí dva za sebou a každý má pádlo na své straně.

Kde v Trutnově trénujete?
V Trutnově trénujeme především nad jezem, kde máme v Poříčí elektrárnu. Tam máme takovou rovinku, kde trénujeme, ale není to úplně ideální, protože je teď málo vody. A také nám teď zrovna staví dálniční most přímo nad řekou.

Jaké jsou vaše největší úspěchy? Je to onen titul mistryně světa?
Určitě ano. A také rok předtím jsme ve Švýcarsku s Bětkou staly mistryně Evropy. A to v dlouhém sjezdu i ve sprintu, protože jezdíme dvě disciplíny. Loni na mistrovství světa to bylo jen ve dlouhém klasickém sjezdu.

Když zrovna nejedu na vodě nebo neháčkuji, tak se učím, ale také si ráda čtu. Ráda i jen tak odpočívám a hodně ráda spím.
Anna Viková, kanoistka, která ráda háčkuje

Je velký rozdíl, když jste v lodi sama za sebe, nebo když jedete s parťačkou a musíte být sehrané?
Ve dvou je to větší zábava. Prostě musíme být dobře sehrané. Ale také se samozřejmě nevyhneme hádkám, stává se, že se nepohodneme. Ale jsme s tím v pohodě.

Čtěte také

Rozhlasová návštěva u kanoisty Josefa Dostála voní Vltavou, ale vysílá se od Labe

Máte před startem nějaký rituál?
My si vždy zpíváme písničky, abychom se uvolnily a dostaly se do dobré nálady, nemyslely na závodní stres.

Na co se teď při tréninku soustředíte aktuálně nejvíc?
Teď nás čeká mistrovství republiky do 18 let ve sprintu, takže se hodně zaměřujeme na starty, na zvýšení frekvence a budujeme nějakou výbušnost.

Co vás ještě baví kromě sportu a háčkování?
Když zrovna nejedu na vodě nebo neháčkuji, tak se učím, ale také si ráda čtu. Nebo různě něco tvořím, chodím i do trutnovské ZUŠky na výtvarný obor, takže maluji i kreslím. A také ráda jen tak odpočívám a hodně ráda spím.

Čeho byste chtěla v životě dosáhnout?
Ve sportu bych ještě ráda získala medaili na kajaku na mistrovství světa.

Anna Viková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Budeme vám držet palce. Všestranná studentka třetího ročníku trutnovského gymnázia Anna Viková, úspěšná sportovkyně a také umělkyně, byla naším hostem. Děkuji za rozhovor.