Aneta Marková a její Šťastný zvěřinec, spokojený domov a azyl hospodářských a laboratorních zvířat

20. červen 2022

Podíváme se do Šťastného zvěřince, což je malý rodinný azyl pro hospodářská a malá zvířata v nouzi, který funguje ve vesničce Homyle na Královéhradecku. Já bych se tam podle toho, co jsem slyšel, nejraději nastěhoval sám, ale nevím, jestli by mě tam majitelka a zakladatelka Šťastného zvěřince Aneta Marková vůbec chtěla.

Vzala byste mě?
No, nevím. Možná kdybyste měl ouška a nějakou srst nebo peří, tak bychom si o tom mohli popovídat.

Pojďme představit váš Šťastný zvěřinec.
Já jsem s tím zařazením dlouho zápasila, protože samozřejmě kdo nás nezná, tak se ptá. Nakonec jsem zvolila přízvisko azyl pro hospodářská a laboratorní zvířata. Protože byť je to trošku delší, tak si myslím, že nás to nejlépe vystihuje. Druhová pestrost zvířat je u nás opravdu velká a zařadit nás je trošku obtížné.

Jak jste přišla na to, že chcete pomáhat zvířatům?
To přišlo spontánně, už od dětství jsem měla tendence zachraňovat zvířecí nebožáčky a chudáčky. A jak jsme se přestěhovali z paneláku na vesnici, tak tam už byl na to prostor, tam už se to vezlo samo.

Od dětství jsem měla tendence zachraňovat zvířecí nebožáčky. Když jsme se přestěhovali z paneláku na vesnici, tak už se to vezlo samo.
Aneta Marková, zakladatelka Šťastného zvěřince

Měla jste nějaké domácí mazlíčky?
Po pejskovi jsem strašně toužila odmala, ale nebyl mi povolen. Pejska jsem si mohla pořídit až po maturitě, až jsem byla dospělá a zodpovědná. Takže to jsem měla svého prvního pejska, a měla jsem potkánka. Ten mě tak chytil, že potkánci jsou s námi dodnes už skoro 20 let.

Čtěte také

Říkala jste, že máte pestrou druhovou skladbu zvířat. Co všechno u vás najdeme?
Ve stálé péči máme mezi 40 až 50 zvířaty, já schválně nechávám takové rozpětí, protože se to často mění opravdu ze dne na den. Máme tam opravdu různá zvířata od prasátek, koz a ovcí, přes králíky a slepičky, potom ty drobnější, jako jsou třeba potkani nebo afričtí ježci.

Kdo je u vás nejmenší a naopak největší?
Co do velikosti je největší beránek, jeden je opravdu veliký, ale co do váhy je to dospělé prasátko Waldemar. A nejmenší jsou rozhodně laboratorní myšky.

Šťastný zvěřinec, spokojený domov a azyl hospodářských a laboratorních zvířat

Jak se k vám do péče zvířata dostávají?
Máme zvířata ať už zachráněná z nějakých nevyhovujících podmínek nebo i třeba z hobby chovů, kdy se majitelé z nějakého důvodu už o zvířátka nemůžou starat. Jsou tam i zvířata nalezená, tedy příběhy jsou různé. Každý zvířátko má svůj příběh. Ovšem útulky samozřejmě nejsou nafukovací. A když je to jen trochu možné, tak se snažíme zvířátku najít nový domov v milující rodině, ale ne vždy se to podaří. Někdy je třeba povaha zvířete už natolik poškozena životem v nemilující rodině, že už se to nepovede a zůstává pak u nás.

Čtěte také

Slyšel jsem o ježčích množírnách, to také existuje?
Je to tak. Existují množírny afrických ježků, je to úplně stejný problém jako u množíren psů a koček, jen to ještě pořád není tak známé. Já jsem se o tom dozvěděla před pár lety a je to obrovský problém, protože množit ježky je bohužel velice snadné. Ježečky je poměrně snadné schovat někam do krabic a je to poměrně výdělečná činnost. Bohužel samozřejmě trpí ta zvířata trpí především zdravotně, ale i psychicky a povahově. Prostě nejsou potom v pořádku.

Na ježcích se takto vydělává? A dají se i ochočit?
Já bych je povahově přirovnala ke kočkám. Je to opravdu velmi individuální. Jsou ježečci komunikativní, a jsou ježečci, kteří i po několika letech, co je máme, nebudou se mnou vůbec kooperovat. Chtějí ode mě jen jídlo a ať je nechám být. A samozřejmě je obrovský rozdíl, když je ježčátko vymazlené od chovatele.

Čtěte také

Jak to u vás vlastně vypadá Aneto? Protože asi máte vše pod jednou střechou.
U nás je to v první řadě stísněné, protože když jsme se stěhovali, tak jsme vůbec nečekali, že nabereme tento směr a bude nás tam tolik. Takže doslova čarujeme s prostorem a vše máme rozčleněné na jednotlivé výběhy, protože samozřejmě ne všechna zvířata se spolu můžou potkat. Tedy je to taková trošku alchymie a potřebujeme se nutně přestěhovat do většího, protože už se k nám teď aktuálně žádné další zvířátko nevejde.

Takže hledáte nové místo?
Hledáme ideálně nějaký statek nebo chalupu v nějakém rozumném dojezdu od Hradce Králové. A hlavně na samotě, protože zvířata samozřejmě hlučí a voní, takže nechceme řešit nějaké spory se sousedy. Kdyby někdo věděl o něčem, co se třeba chystá k prodeji, tak budeme rádi za tip.

Čtěte také

Jak vypadá váš obyčejný den? V kolik ráno vstáváte?
Mám výhodu, že nemusím zase tak brzy vstávat, vždy večer manželovi chystám snídaně pro zvířátka, on je ráno vypustí a vše udělá, protože já ponocuji s nočními zvířaty, jako jsou ježci a potkani, protože ti jsou aktivní v noci. Ráno se samozřejmě první oběhnou zvířátka, jestli jsou všichni v pořádku, kdo užívá nějaké léky, tak je musí dostat. Teprve pak se můžu nasnídat a u toho zase vyřizuji otravnou, ale nezbytnou administrativu. To většinou zabere celé dopoledne a potom se teprve jde na úklid, což je u nás také věčné téma. Pořád se uklízí. Mám už vyloženě naučené takové kolečko po jednotlivých ubikacích a postupně jdu.

Čtěte také

Kde se vám daří shánět peníze na tohle všechno?
Máme formu zapsaného spolku, několik let jsme to provozovali na vlastní náklady, ale potom už se to tak rozrostlo, že to začalo být finančně neúnosné. Takže jsme stáli před rozhodnutím, jestli vše ukončit nebo založit neziskovku. Ale ukončení nepřipadalo v úvahu, protože je to můj smysl života. Tak jsme založili neziskovku a financujeme veškeré zvířecí potřeby z peněz drobných dárců a případně z prodeje zboží, co máme na našem zvěřincovém e-shopu.

Takže je možné vám pomoci, podpořit vás a zapojit se.
Určitě. Budeme hrozně rádi. Na našich webových stránkách jsou vypsané všechny varianty, jak nám může každý milovník zvířat pomoci. Čas od času děláme třeba i brigády, kdy se nám hodí také fyzická pomoc. I sdílení příspěvků na sociálních sítích pomáhá, protože samozřejmě hledáme zvířatům nové domovy.

Aneta Marková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Aneta Marková ze Šťastného zvěřince, z malé vesničky Homyle na Královéhradecku, byla naším hostem.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.