Anatolij Truhlář z letecké záchranky si plní klukovský sen: Pomoc se neuvěřitelně posunula dopředu

Hradecký rodák létá ve vrtulníku k závažným případům a pomáhá tam, kde jde o život. Kromě toho je také vášnivým sběratelem modelů sanitek, jeho sbírka je dokonce zapsaná i v České knize rekordů. Blahopřejeme k ocenění, které jste obdržel.
Děkuji. Jsem skutečně rád, že jsem toto ocenění mohl získat. Já to vnímám tak, že nejde o ocenění jen pro mě osobně, ale pro všechny naše zaměstnance a pro celou záchrannou službu, která se za poslední roky posunula neuvěřitelně dopředu.

Naše zásahy se za ty roky hodně proměnily, vzlety do terénu tvořily minimum naší práce, dnes tvoří více než 95 procent zásahů.
Anatolij Truhlář, vedoucí lékař letecké záchranky a lékařský náměstek ZZS Královéhradeckého kraje

Jak vy jste se k záchrance dostal? Snad dědeček vás prý k tomu kdysi přivedl.
Je to tak. To už je hrozně dávno, když záchranka byla v Hradci Králové ve svých počátcích a já jsem se jako malý kluk do toho prostředí dokázal dostat díky dědovi. Od té doby mě ten svět fascinuje a tak jsem šel cíleně za tím svým snem a podařilo se mi ho splnit. Takže je to opravdu splněný klukovský sen.

Čtěte také

Vedoucí hradeckých záchranářů doporučuje vždy volat linku 155. Jiná čísla mohou znamenat zpoždění

Kdy jste se poprvé proletěl záchranářským vrtulníkem?
To se mi podařilo po skončení základní školy, bylo to v předvečer dne, kdy začal vrtulník z Fakultní nemocnice v Hradci Králové létat, to znamená v roce 1990. Byl to jeden z posledních technických letů předtím, než se od dalšího dne zahájil ostrý provoz. Doktor Štětina, který byl tehdy ředitelem záchranky, a Josef Roušar, který tady za leteckou službu policie ten provoz tenkrát zahajoval, mi nabídli možnost proletět se a to bylo samozřejmě pro mladého kluka něco neuvěřitelného. Do Orlických hor jsme tenkrát letěli.

Josef Roušar, kterého jste vzpomněl, pilotoval pak i váš první let, když už jste byl na jeho palubě jako záchranář.
Dobře jste si to zjistil, on skutečně se mnou sloužil první službu v roce 2003, kdy jsem udělal atestaci na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Potom jsem hned nastoupil na záchrannou službu a zrovna on měl první službu se mnou. Přesně si pamatuji ty výjezdy onen den, letěli jsme k srdeční zástavě, což je oblast, které jsem se hodně věnoval.

Záchranná služba má dnes necelých 600 zaměstnanců a není to jen o těch, kteří jsou vidět. Máme celou řadu skrytých profesí, náš support.
Anatolij Truhlář, vedoucí lékař letecké záchranky a lékařský náměstek ZZS Královéhradeckého kraje

K čemu se vlastně tenkrát před lety létalo vrtulníkem? Protože to se také za ty roky neuvěřitelně proměnilo.
To se velice změnilo. Zhruba do roku 2004 u nás převažovaly mezinemocniční transporty, to znamená, pokud byl někdo třeba přijatý do fakultní nemocnice a pak se někam převážel na doléčení, ale pořád byl ještě napojený na dýchací přístroj, tak se k tomu v podstatě automaticky používal vrtulník. Vzlety do terénu k nějakým závažným úrazům tvořily minimum naší práce. Až pak s mým nástupem, kdy jsme společně s vedením záchranky udělali novou koncepci provozu a nová indikační kritéria, čerpali jsme hodně ze zahraničních zkušeností, tak se onen provoz úplně otočil a dnes více než 95 procent našich vzletů je přímo do terénu, kde dominující skupinu tvoří závažné úrazy. Jsou to tak půl napůl dopravní nehody a pak ostatní úrazy.

Čtěte také

Sbírka šéfa hradecké letecké záchranky Anatolije Truhláře se dočkala zápisu do České knihy rekordů

A stále více létáme k srdečním zástavám, což dnes tvoří asi 18 až 20 % našich zásahů. Je to skupina pacientů, kteří mohou profitovat ze zkušeností posádky, z nadstandardního vybavení, ale především z možností toho pacienta velice rychle po obnovení oběhu, nebo v některých případech i za kontinuální resuscitace, dovézt do specializovaného centra.

Vy jste velkým průkopníkem nových metod, které se na palubách vrtulníků záchranné služby dnes využívají. Jak se tedy lékařská letecká záchranná služba proměnila za těch 30 let?
Já bych řekl, že se změnila celá řada věcí, počínaje operačním řízením přes techniku, kterou máme dnes k dispozici, i řadu metod, ve kterých musím říct, že jsme v našem kraji v rámci České republiky stále unikátní. A možná málokdy zazní i to, že krajská záchranná služba má dnes necelých 600 zaměstnanců a není to jen o těch, kteří jsou nejvíce vidět. To znamená, vždy je vidět vrtulník, a zásahy vrtulníku tvoří pouze zlomek naší činnosti z těch v loňském roce více než 60 000 výjezdů, máme i celou řadu profesí, které jsou úplně skryté. Je to IT úsek nebo ekonomické oddělení, autodílna, to jsou všechno profese, bez kterých by provoz záchranky nebyl možný.

I díky systému first responderů patří náš kraj k regionům, kde srdeční zástava má, dá se říci, jednu z nejlepších šancí na přežití.
Anatolij Truhlář, vedoucí lékař letecké záchranky a lékařský náměstek ZZS Královéhradeckého kraje

To je taková vaše podpora.
Prostě support, který je pro nás nezbytný. Vy jste zmínil nové metody, hodně to bylo i o tom, že jsem měl to štěstí a podařilo se mi za tu dobu navštívit celou řadu zahraničních pracovišť. Mohl jsem, byť velice krátkou dobu, létat od Kalifornie až po Londýn, což jsou systémy, které jsou pro nás v řadě věcí, třeba typicky londýnská záchranka, nechci říci nedostižitelné, ale ten způsob práce je tam naprosto odlišný, což je dané i odlišným spektrem zásahů. Tam vrtulník létá jen do centra města, mají třetinu pacientů s pronikajícími poraněními, to znamená bodná či střelná poranění, což donedávna my jsme vůbec u nás neviděli.

Čtěte také

Královéhradečtí záchranáři mají jako první ve střední Evropě na palubě vrtulníku tzv. „plnou krev“

Teď se z celé řady důvodů ta situace trošku mění. Ale pořád jsou ty počty nízké, přestože jsme i tady zažili události, které otřásly celou republikou, ale jsou to jednotlivé případy, nicméně přibývají. A my jsme byli nuceni se i na tyto situace nějakým způsobem adaptovat. Takže jsme zavedli od loňského roku metodu tzv. resuscitační torakotomie, která cílí na možnost vyřešení bodného poranění srdce. A přestože ani v těch systémech, kde se s těmito událostmi setkávají častěji, tak výsledky nejsou úplně úžasné, ale přeci jen se jim podaří zachránit několik pacientů ročně, takže pokud taková šance je u úrazu, který jinak končí ve sto procentech smrtí, tak jsme se všichni lékaři i záchranáři domluvili, že do toho půjdeme.

To jsou srdeční operace přímo na místě události?
Přesně tak. Je to prostě nutné takto provést, protože pacient nemá čas na to, aby byl dovezen do nemocnice a tam se to řešilo. Protože mozek, kterým neprotéká žádná krev s kyslíkem, nevydrží dobu, která je nutná k transportu. Pak je docela známá věc, že jsme v roce 2018 začali s podáváním transfuzí, za což dodnes vděčí za život nějakých 250 pacientů u závažného úrazu.

Čtěte také

Na univerzitě v Hradci Králové budou jako první u nás vyučovat předmět Zdravotnická záchranná služba

Ale už máme i případy například krvácení po porodu, tedy nejsou to jen úrazoví pacienti, kteří mohou mít velkou krevní ztrátu, a naštěstí se za celou tu dobu nevyskytla jediná komplikace. Je vidět na stavu těch pacientů, že jsme schopni je dovézt do nemocnice v daleko lepším stavu, než tomu bylo dříve. Teď naposledy to byla nehoda, kde měl mladý pacient rupturu aorty, to znamená stav, který zpravidla končí smrtí, a díky tomu, že od nás dostal téměř litr plnohodnotné krve, tak jsme ho dokázali předat do nemocnice, kde se pak takový úraz dá nějakým způsobem vyřešit. A je to třeba i systém first responderů. Dnes u srdečních zástav běžně vyjíždějí s námi hasiči, policie, Horská služba, a když jsou na místě o pár minut dříve, tak díky tomu, že jsou vybaveni defibrilátorem, mohou hned zahájit resuscitaci. Náš kraj patří díky tomu k regionům, kde srdeční zástava má, dá se říci, jednu z nejlepších šancí na přežití.

Anatolij Truhlář ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Říká vedoucí lékař hradecké letecké záchranky a lékařský náměstek Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje Anatolij Truhlář, který v dubnu obdržel medaili Královéhradeckého kraje prvního stupně za přínos lékařské vědě a rozvoj zdravotnické záchranné služby. Moc děkujeme za vaši práci a ještě jednou blahopřejeme k ocenění.