Americký fotbal je vlastně taková šachová partie, usmívá se hráč hradeckých Dragons Martin Stašek
Teď vyrazíme za sportem a představíme vám hradecké Dragons, kteří fungují už od roku 2016 a hrají třetí nejvyšší soutěž amerického fotbalu v Česku. Domácí zápasy i tréninky mají na Slávii, v posledních letech pravidelně bojují o finále a rádi by se posunuli do vyšší ligy.
Více nám o americkém fotbalu v Hradci Králové řekne hlavní manažer a aktivní hráč hradeckých Dragons Martin Stašek. Tak jaká byla letošní sezóna?
Letošní sezóna dopadla druhým místem ve třetí lize, bohužel jsme nestačili ve finále na tým, který je víceméně postaven z druholigových hráčů. Jsou to Češi a hrají na Hluboké přímo pod zámkem.
Čtěte také
Ale hráli jste zase ve finále o první místo. Takže to je dobré, ne?
Šlo o obhajobu a to je mnohem těžší, než to vyhrát poprvé.
Chodí lidé v Hradci Králové na americký fotbal fandit?
Některý zápasy se nám kryly s jinými akcemi, takže to bylo trošičku slabší, než loni. Ale na semifinále a finále bylo hodně lidí a finále bylo skvělé. Bylo to úžasné.
Když se řekne americký fotbal, tak si člověk hned vybaví obrovské chlapy. Vy jste také veliký, větší než já.
Ale myslím si, že jsem tam tak nějak v průměru. Pro americký fotbal se hodí nejrůznější typy hráčů, nemusí to být jen velcí a robustní chlapi. Dává to pak třeba někdy i výhodu, nebo je to o to zajímavější pro spoustu lidí. Vy byste mohl být na hřišti třeba receiver nebo cornerback. Receiver je hráč, který většinou hned po rozehře běží co nejvíce dopředu nebo se snaží chytit balón. Musí být mrštný a rychlý. A cornerback je přesný opak v obraně, který se snaží zase zabránit tomu zachycení balónu.
Není to bezhlavá srážka obrněnců, je také důležitý mozek a hlava. Musí se hodně přemýšlet, americký fotbal je hodně o taktice.
Martin Stašek, hlavní manažer a aktivní hráč hradeckých Dragons
Ale ti velcí, robustní chlapi jsou asi ve výhodě, ne?
Jsou ve výhodě, ale zase hrají na jiné pozici, kde jdou zase proti stejně robustním postavám, jako jsou oni sami. Takže k těm menším postavám, jako jste vy, se dostanou zcela výjimečně. Takže byste byl víceméně v bezpečí, dá se říct.
Vím, že budete mít teď v září nábor, proto také říkám, že je dobré přijít se podívat na váš zápas, jak hrajete. Protože určitě sháníte nové hráče.
Sháníme, uvidíme, jak nábor dopadne. Letos bychom chtěli rozjet i juniorku, kde jsou hráči od 14 či 15 let až do 18 let, pak přecházejí mezi chlapi a hrají tuhle kontaktní verzi.
Čtěte také
Jak to bylo s americkým fotbalem v Hradci Králové? Vy jste vznikli v roce 2016?
V roce 2016 to byl amatérský klub, kde bylo pár nadšenců, kteří se scházeli, měli tréninky. Tenkrát jsem tam přišel i já a přišel pan Lukáš Machala, který se narodil v Hradci, ale žil už v Praze a prošel mnoha týmy. On měl sen tady v Hradci založit klub, tak k ním přišel, oslovil mne a založili jsme Dragons. První rok jsme víceméně jen trénovali, nebyli jsme registrovaní v žádné lize. A rok na to jsme začali hrát už třetí ligu. Po roce jsme dostali pozvánku do druhé ligy, dva roky jsme ji hráli. Pak Lukáš Machala z různých důvodů odešel, žil v Praze, tak i kvůli dojíždějí, to tady předal na Romana Fialu, který je teď hlavní trenér Vysočiny Gladiators, a Janu Pavlíkovi, který tam je dodnes. A nějak na dva roky se to stoplo. Já jsem se jeden rok víceméně jezdil jen koukat na zápasy spoluhráčů, kteří odešli do jiných klubů a začalo mi to chybět. Tak jsem šel na hostování do Trutnova. To bylo těsně před covidem, rok 2020, tuším.
Vám se stýskalo, takže jste šel hrát do Trutnova?
Jezdili jsme do Trutnova asi čtyři. Pak jsme se rozhodli, jestli to v Hradci znovu nerozjedeme, protože bylo složité to dojíždění a tak. Napsali jsme pár klukům, kteří hráli předtím a vrátili se. První rok jsme to tak poslepovali a hráli třetí ligu, kde jsme měli dvě výhry a čtyři prohry. A rok na to už jsme byli v play off. A letos jsme byli potřetí ve finále třetí ligy, takže už je na čase jít dál a posunout se.
Je to o získávání území soupeře a posouvání se dopředu. Oproti rugby nepokládáme balón na zem, stačí do koncové zóny jen vběhnout.
Martin Stašek, hlavní manažer a aktivní hráč hradeckých Dragons
Čím vás americký fotbal chytil? Čím to, že jste nešel hrát třeba normální běžný fotbal?
Asi jsem na to nebyl úplně uzpůsoben. Nešlo mi kopat do balónu. A co mě přilákalo k americkému fotbalu, asi jako většinu hráčů, byl film Trestná lavice. To je asi nejvíc v tomhle ohledu. Hodně lidí si myslí, že je to taková bezhlavá srážka obrněnců, ale tam je také důležitý mozek a hlava. Musí se hodně přemýšlet, americký fotbal je hodně o taktice. Je to taková šachová partie, dá se říct. Je to o získávání území soupeře a posouvání se dopředu až ke koncové zóně, kde se skóruje. Jen my, oproti rugby, nepokládáme balón na zem, nám stačí do koncové zóny jen vběhnout.
Čtěte také
Takže studujete svého soupeře?
Ano, studujeme je i u nás ve třetí lize. Studujeme jak hrál a co má za akce. My dokonce tady v Čechách máme pravidlo i ve třetí lize, že musíme natáčet zápasy a musíme je poskytnout soupeři. Aby se podíval, jak to hrajete.
Jak vypadají tréninky? A co všechno musíte natrénovat, abyste byli dobří?
Je to hodně o těch pozicích. Každá hráčská pozice dělá něco jiného. Samozřejmě na začátku je vždy rozcvička. Když začínáme, což je třeba začátkem října, když začneme trénovat, tak se soustředíme na fyzičku a běhání. Pak se začínají učit jednotlivé hráčské posty. Jak zatáčet, protože máme hodně běhů rovně, pak pod úhlem 45 stupňů nebo i 90 stupňů. Takže se musí v rychlosti uhnout. A musíte to udělat tak, aby obránce nevěděl do poslední chvíle, co uděláte. Musíte ho překvapit.
Jak jste na tom s mládeží? Ta je důležitá v každém sportu, aby hráči měli své pokračovatele. Tady to je ale hodně tvrdý sport a rodiče možná nebudou moc rádi, že se kluci do sebe pouštějí už hodně brzy.
Je varianta učit kluky od začátků, od mládí, bezkontaktní verzi, kdy se strhávají vlaječky. Nebo prostě do toho budou muset skočit a budou se muset naučit srážet. Ale ono to je hodně o tom, že se člověk naučí padat, naučíte se, jak se otočit, aby vás to co nejméně bolelo.
11 hráčů je obrana, 11 útok. Nejlépe je tedy mít aspoň 22 hráčů. My máme aktuálně 33 aktivních hráčů, ale jsou různá zranění.
Martin Stašek, hlavní manažer a aktivní hráč hradeckých Dragons
Zaujala mne ta verze s vlaječkami. To vypadá jak?
Máte u pasu takový pásek a na něm jsou z každé strany na bocích vlaječky. A ve chvíli, kdy vám soupeř strhne vlaječku, tak jakoby vás sundal na zem. V kontaktní verzi hry by vás shodil na zem.
To je zajímavá verze. Ta bude také zkušebně na olympiádě v Los Angeles.
Je to tak, mělo by to tak být. Máte trošku obavy, aby všichni hráči neodešli z klasického amerického fotbalu na tuhle flagovou, či vlaječkovou verzi. Ti větší chlapi by tam asi úplně neuspěli, protože tam je to čistě o rychlosti, o běhání, tam byste se prosadil spíše vy se svojí postavou.
Čtěte také
Jaké jsou plány do budoucna? Postup ze třetí ligy do druhé?
Přesně tak, chtěli bychom do druhé ligy, abychom se posunuli. Protože být každý rok ve finále třetí ligy už nedává smysl a je to trošku třeba i nefér pro soupeře. Chceme jít do druhé ligy, protože se potřebujeme prostě posunout. Je pak samozřejmě potřeba víc hráčů, protože letos jsme hráli šest zápasů garantovaně plus play off, což jsou další dvě utkání. A příští rok nebo ve druhé lize se hraje garantovaně osm zápasů a když se dostanete do play off, tak jich je deset za sezónu. My máme sezónu dva a půl měsíce.
A hráčů je kolik potřeba?
Jedenáct je obrana, jedenáct útok. Nejlépe je tedy mít opravdu aspoň těch 22 hráčů. My máme aktuálně 33 aktivních hráčů, ale ve finále jsme to hodně lepili, přišla různá zranění, během sezóny se to nakupí. Ta zranění tam prostě jsou, to tak je. Ale jednu sezónu se vám zraní jeden hráč a druhou sezónu se jich zraní třeba šest nebo sedm. Tak to je.
Ještě jednou tedy na závěr můžeme říci, že v září budou nábory.
Ano. Termín vyhlásíme na našich webových stránkách a na sociálních sítích.
Takže sledujte hradecké Dragons, klub amerického fotbalu, jehož zástupce Martin Stašek, hlavní manažer a aktivní hráč, byl dnes hostem Českého rozhlasu Hradec Králové. Moc děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
