Alena Zárybnická: Když jsem zmeškala počasí, dva roky jsem si nařizovala budík

V Záletech se karta obrátila a Alenu Zárybnickou vyzpovídá vedoucí programu Českého rozhlasu Pardubice Zdeněk Novák. Podíváme se pod pokličku přípravy relací o počasí na České televizi, protože natáčíme právě na Kavčích horách.

Nejdříve zamíříme do maskérny, protože Alena Zárybnická říká, že bez ní se neobejde.

„Neobejde se bez ní nikdo, kdo v České televizi vysílá. Je to důležitá zastávka a přiznávám, že čím déle tu jsem, tím delší je zastávka v maskérně.“

V maskérně je připravená maskérka Renata: „Je Alena vděčný objekt, co se maskování týče?“

„Alenka je krásná žena, takže tam není moc práce.“

Přesunuli jsme se do redakce počasí České televize. Je to poměrně malá kancelář, ale vejde se sem hodně šikovných lidí. V místnosti sedí Taťána Míková, Pavel Karas a Pavel Borovička.

„Proto, aby počasí běželo a aby se vysílalo skoro 24 hodin v České televizi tak musí být všichni na místě a říct to podstatné, co se právě teď děje.“

Další z meteorologů České televize je Michal Žák. Jak dlouho se znáte?

„Přemýšlím o tom, pokud si dobře vzpomínám, tak Michal přišel do České televize v okamžiku, kdy bylo potřeba nabrat další síly, protože se rozjížděl kanál ČT24, ale možná mě Michal opraví.“

Michal Žák: „Je to naprosto přesné, bylo to v roce 2005, takže už je to 14 let.“

Alena Zárybnická: „Michal je odborník na celou meteorologii a klimatologii, jestli má nějakou libůstku, jsou to hurikány.“

V kanceláři počasí je ještě menší komůrka a tam už je vidět to, co vidí posluchači na ČT24 nebo před Událostmi na ČT1.

Taťána Míková: „Naše pracovna, kterou má ten, kdo připravuje grafiku k počasí, tak je určená pro jeden stůl a židli a dnes má službu Pavel, tak možná nás provede.“

Pavel Karas: „My tomu říkáme timeline, ta má jednotlivé obrázky které se pak objevují v naší relaci o počasí. Kromě synoptických map, map Evropy a případně numerického modelu Aladin, který ukazuje rozložení oblačnosti a srážek, tam jsou předpovědi na noc, den, meteorologickou zátěž. Diváci se také dozví jaké pylové alergeny jsou v ovzduší. Ukazujeme i východ a západ slunce. Je to takový souhrn všech informací, které se pak objeví v jednotlivých relacích na ČT24 a v naší hlavní relaci, kterou vysíláme v 18:55 hodin.“

Pro mnohé posluchače je možná překvapivé, že jen nepředčítáte, ale že vy se kompletně o celé vysílání počasí staráte, žádná pomoc z okolí.

Taťána Míková: „My říkáme 3v1, jednak je to ten grafik, je to i ten, kdo sesumíruje texty, takový editor všeho, protože kdybychom četli zprávy tak, jak nám přichází z Českého hydrometeorologického ústavu, tak už by nám možná posluchači nerozuměli. Všechno se musí přeložit do lidštiny. A ten samý člověk odejde a dělá moderátora, který to musí vysvětlit.“

Dělá moderátora před zelenou plochou a nevidí tak, kam ukazuje. Musíte koukat jedním okem na to, co je za vámi.

Taťána Míková: „Ono je to vlastně už tak trochu po paměti.“

Zajímalo by mě, kdy vám bylo nejvíc ouvej při vysílání. Posluchači a diváci to mají rádi, když se něco nepovede.

Taťána Míková: „No někdy je to hodně komplikované, vzpomínám si, že mi jednou zhaslo kompletně celé studio při vysílání. A za chvíli se sice rozsvítilo, ale kromě toho, že jsem vůbec nevěděla, jestli dál vysíláme nebo ne, tak ještě se mi nerozsvítili kontrolní monitory. A bez monitorů nevím, kde stojím, jestli jsem v obraze a mám tam nějakou grafiku. Já se postavila čelem ke kameře, povídala jsem až do doby než naskočil čas, kdy jsem se měla loučit. Ta grafika tam byla, ale já netušila, že ji můžu ovládat.“

Co Alena a její perné chvilky před kamerou ve studiu počasí?

Alena Zárybnická: „Jenom jednou jedinkrát v životě se mi stalo, že jsem byla v redakci počasí a na hodinách přesného času v kanceláři jsem viděla 17:55:30 a to je čas, kdy se vždycky vysílá. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že sedím v kanceláři a nestojím na místě, na kterém mám stát, tak jsem jenom mrkla po monitoru České televize, abych viděla, jak si s tou situací v režii poradili. V televizi se pustilo počasí, které je nemoderované a hrálo tam správné počasí, takže divák si možná neuvědomil, že by měl sledovat něco jiného. Ovšem jeden neblahý důsledek to mělo, já jsem od té chvíle znejistěla a říkala jsem si, že takhle můžu prošvihnout cokoliv. Minimálně rok nebo dva před každou relací jsem si nařizovala budíka.“

Spustit audio