Alena Zárybnická: Do hor jedině s píšťalkou na batohu
Ze Záletů vás zdraví Zdeněk Novák. A proč? Protože autorka Záletů Alena Zárybnická bude hostem ve svém vlastním pořadu. Speciální vydání je z Krkonoš.
Zamířili jsme na Medvědín, v loni jsme vysílali ze Svatého Petra, tak jsme změnili místo. Budeme se rozhlížet a taky vás nalákáme k poslechu Záletů v dalších týdnech.
Když se řekne Svatý Petr a Medvědín, jaké je první srovnání, které tě napadne, první rozdíl?
Nenapadá mě rozdíl, mě napadá spojení, protože letos poprvé v lyžařské sezóně si užijeme tahle dvě místa propojená v jedno. Takže teď bych tam nedělala ani tečku a ani dvojtečku, zkrátka dala bych to, jako je Hradubice a Pardec, tak bych teď udělala Medvěpláně.
Jsme na lanovce na Medvědín, Alena si nasadila výraznou čelenku. Krásně nám svítí.
Je dobře být v horách vidět, když se něco někde přihodí a dotyčný, kdo by vás měl hledat, vás podle barvy najde. Proto i na batozích jsou píšťalky. Já mám i teď píšťalku na batohu, protože kdybych se někde ztratila a potřebovala dát o sobě vědět, tak si prostě můžu zapískat, když to neumím na prsty.
Jsme na horní stanici lanovky Medvědín. Vidíme tady dřevěnou sochu holčičky, která má za sebou medvěda a před sebou medvídka.
Přibyl nám tu jeden medvěd, vůbec jsem se ho nevšimla. Posílala jsem vás za medvídkem na Svinské louže na Šmídovou vyhlídku, ale on je tady jeden medvěd ještě úplně nadosah, tak pokud by se vám nechtělo od lanovky, tak si můžete ten soulad, který na mě z té sochy plyne, skvěle vychutnat. A navíc, když se postavíte zády k vysílači, podíváte se na medvěda s medvídětem a s holčičkou. Tak přímo nad ním je Sněžka.
Čtěte také
Jak je to s budoucím propojením medvědínské strany se stranou na Pláních? Kam člověk bude muset sjet, aby na lyžích přejel na druhou stranu? Musí sjezdovkou na Mísečky?
Musí sjezdovkou na Mísečky. Já jsem sama napjatá, protože jedno z našich dalších setkání v Záletech bude s muži, kteří tohle propojení plánovali, kteří ho stavěli. Obecně mě zajímají stavby lanovky. To, jakým způsobem se to všechno musí vytvořit tak, aby to bylo bezpečné pro každého, kdo bude jezdit, aby to bylo v souladu třeba i s přírodou, v souladu s krajinou.
Jak jsme natáčeli loni poprázdninové Zálety, tak tam byla taková zvláštnost, ty jsi říkala, že tam je telefonka, telefonní cesta. Tak má nějakou zvláštnost i tady Medvědín. Říkala jsi vodovodka.
Spodní části modré sjezdovky se říká vodovodní. Pak tu máme, kam bychom se mohli podívat a popojít, Svinské louže, tam jsou zbytky bažiny. Nevím, jak to dopadlo letos přes léto při extrémně suchém počasí, ale jsou tam takové mostky, které třeba důvěrně známe mezi Luční boudou a Sněžkou, tak ty máme i tady, než dojdeme ke Šmídově vyhlídce a než pak odbočíme na Zlaté návrší. Protože my, kdybychom teď vyšli až úplně na vršek, tak bychom viděli do Labského dolu.
Jenom mi řekni, když jsme teď nahoře na kopci a nechtěl bych ztrácet nadmořskou výšku, chtěl bych si užít hřebenové túry, dostal bych se třeba po hřebenu víceméně až ke Sněžce nějak, nebo to ne?
To ne, tady mezi námi a Sněžkou je velké údolí, které vytvořilo Labe. Když se díváme přes toho zmiňovaného medvěda na Sněžku, tak za prostředním kopcem je údolí Bílého Labe. Pokud bychom chtěli vyrazit na nějakou hřebenovku, tak bychom museli vyjet na Špindlerovu boudu a jít přes Stříbrné návrší směrem k Labské boudě a snadněji bychom se dostali ke Sněžce.
Mimochodem, co je ještě zajímavé, když se díváme do tohoto prostoru, tak ten nejzalesněnější úsek mezi Stohem a levou stranou kopce, ten Dlouhý důl, v tom sedle za ním je Výrovka a ty svahy, které teď mají takovou zelenou a zrzavou barvu, tak to jsou lavinové svahy, které vedou do Modrého dolu. Když jsem dávala dohromady knížku o lavinových nehodách, které se odehrály v Krkonoších, tak tohle je jeden z těch lavinových svahů, kde k mnoha lavinovým nehodám došlo. Vždycky se dívám s obrovskou pokorou do takových míst a mám obrovský respekt a pokoru k tomu, co se i v takhle malých kopcích, jako jsou Krkonoše, může stát.
Jsou tu takové ty tyče, které ukazují cestu, když je sníh a cesta není vidět.
To je bezvadný vynález. Myslím si, že jestli nikdo nedostal Nobelovu cenu za tyčové značení, tak by ji někdo dostat měl. Když si představíte, že jsou situace, že je mlha hustá tak, jak říkal Rákosníček, že by se dala krájet, tak bez těch tyčí se jen těžko orientujete. A mimochodem se říká, že kdo v Krkonoších nebloudil, buď lže, nebo v Krkonoších nikdy nebyl.
Jaké byly výhledy v Krkonoších? Jaký meteorologický útvar byl vidět na Medvědíně? Jaké hosty Alena Zárybnická pozvala do Záletů? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
