Abych vám přivezl ukázat všechny své medaile, to bych si musel s sebou vzít ještě náklaďák

Představíme vám úžasného člověka a také velkého siláka, který k nám přijel ze Žirče u Dvora Králové nad Labem. Jmenuje se Jaroslav Tomanec a vzpěračský svět ho moc dobře zná. Je to několikanásobný ministr světa a Evropy v mrtvém tahu, je to tak?
Pětkrát mistr Evropy a čtyřikrátkrát mistr světa.

Ale my musíme říct, že vám bylo letos kolik let?
75 let.

A pořád zvedáte činky každý den. Co vás přivedlo k tomuto sportu? Vy jste s činkami začal až v 27 letech?
To jsem začal závodit. Ale jinak s činkami jsem začínal prakticky od těch 13 - 14 let, když se zakládal plavecký oddíl ve Dvoře Králové. Tam začalo to posilování. Bylo to specifikované na to plavání, to znamená všelijaké gumy a tak dále. N a já jsem se věnoval víc činkám.

Vy jste plaval i vodní pólo jste dělal.
Ano vodní pólo.

Medaile Jaroslava Tomance ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Také mě zaujalo, že jste závodil v hasičském sportu.
To jsem zapomněl říct. To byl takový úlet nebo prostě jsem byl chvíli profesionál. Byl rok 1972 a blížila se historicky první hasičská olympiáda, hasiči z celého světa. A náčelník mi říkal, ty jsi sportovec a my tě potřebujeme do mužstva. Byly tři základny Vrchlabí, Trutnov a Dvůr. A teď jsem si říkal, kde jste se to octnul. Začlo to na žebřících, tam byla taková víceméně bouda, dvě okna, takový náběh jsme si udělali a začal jsem lézt a mně to šlo. Byl to dvouhákový žebřík který vážil skoro 12 kilo. A já jsem vyhrál. První rok jsem vyhrál krajskou soutěž, to bylo přes 100 lidí. Hradečáci na mě koukali, kde jsem se vlastně vzal.

I v 75 letech se dají dělat a zvedat velké věci.
Jaroslav Tomanec, mistr světa v mrtvém tahu

Vy jste byl tedy také hasičem?
Ano, profík. Pozvali mě na soustředění a tam jsme vyfasovali ruské žebříky jednoháky, které měly nějakejch 7 kilo. Takže první výhoz jsem ho vyhodil málem někam úplně pryč.

Prostě silák.
Ale ostatní v tom nároďáku, to byli vlastně kluci. To byly špičky a já na ně koukal jako blázen. Takhle to nemůžu nikdy lézt. To přehození žebříku trvá vteřinu a ještě navíc jsem byl téměř nejstarší.

To bylo v roce 1973, co byla první hasičská olympiáda.
Ano, 1973 v Brně. V požárním útoku jsem měl 3. místo, protože zase jako silák jsem tahal rozdělovače.

Medaile Jaroslava Tomance ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

A proč u vás tedy potom vyhrály činky? Dokážete říct?
Dokáži to říct, protože u sboru jsem skončil dalo by se říct z politických důvodů. Protože tam byla nesmyslná nařízení a já jsem neustále oponoval proti všemu. Ale dnes už to neuslyší. Ti jsou v obláčkách jak říká moje babička.

Rebel.
Ano. Věčné nástupy, když máme třetí službu a nějaké předávání služby. Já jsem říkal kašlem na to. To se samozřejmě doneslo na KSČ. Zkrátím to, vyvrcholilo to tím, že jsem přijel z Brna s tou medailí a odznakem výkonnostní sponou, což měl málokdo. Oni tam trénovali západní Němci, protože přijeli, a já jsem se domluvil německy, tak jsem je to učil a naučil jsem je to tak, že porazili Rusáky. Já jsem se těmi Němci tak skamarádil, že jsme popili. A každý jsme tenkrát v družstvu dostali ten ruský žebřík a já jsem ho vyměnil za německou hasičskou helmu, která v noci nádherně fosforeskuje. A najenou se mě ptali: "Ten žebřík máš kde?" A už jsem byl zase na KSČ.

A ty činky prostě zvítězily.
Činky zvítězily, už jsem v té době vzpíral. Pozor, to mě bylo přesně 30 let na té olympiádě.

Medaile Jaroslava Tomance obdivuje ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové Jakub Schmidt|foto: Milan Baják

Pane Jaroslave, koukám na vaše krásné medaile. Já jsem vám říkal ať nám přivezte nějaké medaile ukázat a vy jste říkal: "To bych musel vzít s sebou ještě náklaďák."
Mám toho ještě hodně doma. Přinesl jsem jen ty nejvzácnější. To je samozřejmě Mistr světa. Čtyři světové tituly. A evropských mám pět. Tady to je světový pohár. A tohle je Anglie, tohle je Francie. Světový pohár v Bratislavě.

Máte spočítáno, kolik je celkem těch titulů a medailí?
Titulů evropských 5, světových 4. Světové poháry jsou tuším také 4 a mám světový rekord ve VUA5.

Vy jste se vrátil nedávno z Francie. To bylo mistrovství Evropy?
Ano, Evropy. A předtím jsme začínali sezónu v Maďarsku. Tady držím tu medaili. Ta je taková pěkná, průhledná. Pamatuji si, že to bylo 21. dubna. Chtěl jsem udělat světový rekord od 75 let, jenže tady to je tak, že můžete v té kategorii startovat až v den narozenin a já měl až v neděli 75 let. Tak z toho nebylo nic. Ale teď v té Francii se mi to podařilo, tam jsem udělal světový rekord.

Světový rekord Jaroslava Tomance|foto: Milan Baják

Vy jste byl také na soutěži v Sydney v Austrálii. To bylo v kterém roce?
2009. Tam to už jsem byl bohužel chromý. Tam jsem se dostal nějakým zázrakem. Já nevím, jak jsem to mohl zvednout s tou chromou rukou.

Počkejte, chromý, vždyť jste silák. Vždyť jste namakaný.
Pozvednu všechno, přitáhnu všechno, ale tohle je špatné. Když dělám shyby, tak si tam tu ruku musím dát. Ono to je legrační. A tady mám dvě operace. To je všechno šíleně bolestivé. Přetržené svaly.

Každý je sochařem svého těla. A pohyb je život. To je krédo Sokolů tělem i duší

• Upravit
• Smazat

V tomto roce připravuje Česká obec sokolská už 16. Všesokolský slet, a tak vám budeme pravidelně ve vysílání na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové současnou sokolskou činnost představovat. Dnes to bude se členy Sokolské župy Orlické Kamilem Pavláskem a Jaroslavem Novákem. 

Sportem k trvalé invaliditě se říká.
No, ale cítim se pořád dobře. Mám také dvě umělá kolena, samozřejmě.

A jak to vypadalo v Austrálii tedy?
To bylo strašné, asi 3 dny jsme tam letěli a já nevěděl, která bije. Já byl samozřejmě nejstarší. Všude jsme pospávali, v Honkongu 10 hodin na letišti jsme se tam váleli po kobercích. A když jsme dorazili do Austrálie, tam byla zima, pršelo, tam jsem tápali. Naštěstí jsme s sebou měli vyjímečného člověka, doktor Gabrhel, který je také vzpěrač a která je můj největší kamarád. Ale jinak ta atmosféra byla fantastická.

Co vás čeká letos o prázdninách?
Letos je toho hodně. Já jsem se ještě neprohlédl, budu muset podle zdravotního stavu. Protože loni jsem měl operaci druhého kolene a měl jsem rok odpočívat. Ale za 4 měsíce bylo mistrovství Evropy v Polsku. Tak jsem říkal jdu do toho a vyhrál jsem, Ale na tom koleni se trošku podepsalo. Voda, a tak dále, obklady. Masáže. To si dělám všech sám. Studené krémy.

Jaroslav Tomanec ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s manželkou|foto: Milan Baják

Jaké závody vás čekají?
V srpnu je tady v Hradci Králové velká cena, ale mezi tím má být mistrovství světa v Trnavě VUAP a to nevím kdy přesně, ale určitě ho budu absolvovat. To znamená mistrovství světa organizace VUAP, což je tatomedaile.

To už jste vyhrál v Praze v roce 2017.
A mistrovství světa Eger Maďarsko, dále mistrovství Česka v Trutnově. A mezitím možná bude Volyňská mrtvola, kde jsem taky hrozně populární, tam mi říkají dědek.

Zas nám to všechno dědek vyhraje.
Tam je to bezvadné. Krásné koupaliště. A zároveň tam bylo mistrovství světa veteránů v plavání. A byl tam nějaký Čech, který tady v Hradci trénoval a jeho děti byly reprezentanty a jezdily do Dvora Králové. Já jsem se k němu přihlásil a já říkám mu: ty mě asi neznáš, ale já tě znám ze Dvora a z Hradce. Jezdili jsme do Lázní trénovat a to se všichni nahrnuli na nás a teď když hlásili Tomanec 74 roků, tak tam jeden chlap přišel a říkal , že to není možné, mě je 60 a tak si mě fotil. Bylo to takov hrozně dojemné.

Jakub Schmidt a Jaroslav Tomanec ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Mně je pane Tomanče 40 a zdaleka bych nezvládnul to, co jste všechno zvládnul vy.
Ale víte co, prostě o tom to je, každý jsme jiný. Vy děláte tuhle práci dobře, já dělám svojí práci dobře. Já bych zase nedokázal ani náhodou to, co vy. Já nejsem moc mechanický typ, akorát přes auta. Aale jinak nějaké počítače, to nepotřebuji.

Moc vám děkuji za dnešní návštěvu. Ukázal jste nám všem, že i v 75 letech se dají dělat velké věci.