A přece se točí. V zaječickém minimuzeu si můžete zkusit práci na hrnčířském kruhu

Dávnou historii připomínají kusy staré keramiky – střepy, které se našly při kopání základů pro stavbu rodinného domku. Přizvaní odborníci z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech je zařadili do doby 5 tisíc let před naším letopočtem. Ve skutečnosti jsou to ale „mladíci“, protože nejstarší výrobky z pálené hlíny mohou být staré až 30 tisíc let.

I dnes naše oko se zalíbením spočine na buclatých a ladných tvarech kdysi běžné užitkové keramiky. Hrnce, džbánky, hrnečky, misky, sádláky, bábovky mají tvary vyladěné staletou praxí. Po mnoha pokusech si i Romana Kášová může troufnout na jejich repliky. Ale ráda tvoří jen tak z hlavy.

K hrnčířině si společně s manželem přibrala ještě řemeslo drátenické, které s keramickým nádobím odjakživa úzce souviselo. Jakkoli je hlína odolný materiál, přece jen nevydrží všechno, a tak čas od času nějaký hrnec praskl nebo se docela rozbil. A šikovný dráteník ho mohl zachránit pro další fungování. Dnes už toto řemeslo existuje jen jako umělecká disciplína, a tak Kášovi drátenicky zdobí některá svá dílka. A umějí spravit rozbitý kus.

V hrnčířském minimuzeu v Zaječicích si můžete prohlédnout jak staré nádoby, tak i ty nové. A navíc si hrnčířské řemeslo můžete sami vyzkoušet. Základem jen takzvané „centrování“. Kus hlíny je totiž nutné umístit naprosto přesně do středu hrnčířského kruhu, jinak se po roztočení začnou dít věci.

Moderní hrnčířský kruh|foto: Stanislava Brádlová

Manželé Kášovi mají svá občanská povolání, hrnčířina je jejich záliba a mohou se jí i návštěvníkům věnovat jen ve svém volném čase. Minimuzeum je tedy otevřeno především o sobotách a nedělích. Tedy pokud zrovna nejsou Kášovi se svým vozíkem a keramikou někde na středověkém jarmarku nebo na hradě. Víc informací včetně kontaktu najdete na webu zaječických hrnčířů.