7 000 modelů „angličáků“ v Týništi nad Orlicí. Encyklopedii aut sbírá Eduard Pařízek od svých 6 let

18. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Autíčkové muzeum v Týništi nad Orlicí čítá na 7 000 kovových modelů

Vezmeme vás na autíčka do Týniště nad Orlicí, kde mají dokonce i svoje muzeum. Už přes 50 let je sbírá pan Eduard Pařízek. Do malého východočeského městečka se mohou přijet podívat na jednu z největších sbírek kovových modelů automobilů u nás všichni malí i velcí kluci. Eduard Pařízek je dnes naším hostem v rozhlasovém studiu.

Řekněte mi, kolik vlastně máte "angličáků"?
Odhaduji, že kolem 7 000 kusů. Vytváří se databáze, až bude hotová, tak budeme vědět přesný počet. Zatím to jen odhaduji podle počtu vitrín a násobku vystavených modelů v jednotlivých vitrínách. Takže odhad je 7 000 modelů.

Eduard Pařízek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Víte o někom, kdo by jich měl ještě víc?
Myslím si, že u nás v republice existují také takové velké sbírky. Ale v Týništi jde o to, že sbírka je prezentovaná formou muzea. Tolik takto vystavených sbírek asi není, to je trošku ojedinělé v této formě.

V první třídě jsem dostal pod stromeček pět modelů značky Matchbox. Táta dělal v námořní plavbě a vozil mi autíčka z celého světa.
Eduard Pařízek, sběratel kovových modelů automobilů

Proč muzeum vzniklo? Protože jste už své miláčky neměl kam dávat?
Přesně tak, neměl jsem už možnost je dávat do bytu. Měl jsem je skladované u rodičů, potom u tchyně a tak dále. Pak se vše sváželo na jedno místo do Týniště a začala se vytvářet expozice. Zhruba před dvěma lety.

Čtěte také

Vzpomenete si, které autíčko bylo úplně první? Jak začalo vaše sběratelská vášeň?
Přesně si pamatuji pět prvních autíček. Jsou z roku 1966 a jsou v muzeu také vystavena. Když jsem v první třídě základní školy dostal pod stromeček 5 prvních modelů značky Matchbox a ony mi zůstaly včetně původních krabiček, tak jsem je začal sbírat od svých šesti let. Tedy sbírka je vytvářená 54 let. Měl jsem štěstí, tenkrát byly Matchboxy těžko dostupné v naší republice, ale dostával jsem se k nim, díky tomu, že táta dělal v námořní plavbě, jezdil často po světě a měl možnost mi autíčka přivézt. To byl prvotní impuls.

Autíčkové muzeum v Týništi nad Orlicí čítá na 7 000 kovových modelů

To muselo být haló, když jste je přinesl do školy ukázat klukům.
Tak to jsem se raději ani moc neodvažoval. Ovšem kamarádům jsem je ukazoval. Naopak, já jsem ještě předtím viděl u kamaráda jeden Matchbox, a to mne tak zaujalo, že jsem toužil také takové autíčko mít. Podařilo se a potom už se to jen rozrůstalo dál.

Čtěte také

Taky jsem dostal pod stromeček pár Matchboxů, ale tak velkou sběratelskou vášeň jako u vás to u mne nevzbudilo.
Já se přiznám, že jsem sběratelsky založený. Sbíral jsem mince, známky, přívěsky, mušle, hudební kazety. Ale bylo toho už tolik, že jsem zůstal jen u autíček. Ty další sbírky mi zůstaly, ale autíčka jsou dnes má hlavní sbírka.

Prý vás hodně baví americká auta.
Speciálně americká auta. Tenkrát mě zaujaly svými tvary, mám rád speciálně a hlavně padesátá a šedesátá léta v automobilech, kdy auto, to osobitá věc. Krásný tvary, barevné kombinace, chromy. Taková perlička, ty zadní ploutve nebo křídla se tomu říká, byly nejvyšší v roce 1959, což je rok mého narození. Narodil jsem se v roce, kdy cadillac měl nejvyšší křídla v životě. Padesátý devátý rok byl vrchol ploutví u aut.

Autíčkové muzeum v Týništi nad Orlicí čítá na 7 000 kovových modelů

Jsou to ve skutečnosti obrovská auta.
Ano, jsou dlouhá a mají velkou spotřebu, 20 nebo i 30 litrů. Krásně to houpe.

Nenapadlo vás někdy si pořídit skutečnou Ameriku?
Mám v plánu zakončit sbírku jednou Amerikou jedna ku jedné. Kdyby se to někdy podařilo, tak to bych byl moc rád... (smích)

A řídil jste už někdy takový bourák?
Neřídil, ale rád jezdím na srazy amerických aut. U nás jich každý rok probíhá několik. Rád se na ně dívám v reálné velikosti.

Autíčkové muzeum v Týništi nad Orlicí čítá na 7 000 kovových modelů

Sbíráte klasické "angličáky". Můžeme říci měřítko, v kterém jsou tyto modely vyráběny?
Já sbírám modely ve dvou měřítkách. Menší měřítko 1:64, tomu jsou blízké původní Matchboxy, které sice tohle měřítko úplně přesně nedodržovaly, ale blíží se mu. To byla moje dlouhodobá záležitost sbírání. A po roce 2000 jsem začal sbírat modely ve větším měřítku 1:43. Tyto modely jsou detailnější a propracovanější. Ty sbírám dvacet let a paradoxně už jich mám víc než těch v měřítku 1:64. Už víc těch větších.

Pojďme k vám do muzea v Týništi nad Orlicí. Chtěl jste se pochlubit zpřístupnit svou sbírku lidem?
Mým prvotním záměrem bylo udělat si výstavu pro sebe, abych se tím vším mohl kochat. Měl jsem všechno v krabicích a po taškách, takže jsem to ani pořádně neviděl. A časem vnikla myšlenka udělat to i formou veřejného muzea. Známí mne v tom podporovali, že by stálo za to vše vystavit. Zhruba v roce 2015 jsem začal tuto myšlenku realizovat přípravou prostor a následně přípravou expozice.

Čtěte také

Prý to bylo docela komplikované. Vy jste chtěl otevřít muzeum už před rokem, ale došlo k nějakému zemětřesení...
Nastala taková nešťastná událost, měl jsem už skoro připravenou expozici na loňské prázdniny. Ještě jsme pracovali na dodatečném podepření vitrín, protože modely jsou kovové, to znamená těžké, tedy i vitríny jsou těžké. Byly jen zavěšené a raději jsme je chtěli ještě podepřít. Ale přišel nešťastný zásah přírody, menší lokální otřesy v kraji a vitríny, které ještě nebyly podepřeny, spadly. Takže 1 200 modelů se najednou ocitlo v troskách ve skle. Když jsem tam večer přišel, otevřel jsem dveře a viděl tu spoušť, tak jsem si poprvé v životě vzal prášky na spaní.

Zaspal jste to. Ale pak jste se probudil a musel jste vše opravit.
Díky velké pomoci kamarádů se podařilo všechno opravit a dát do původního stavu, dnes se to už nepozná. Manželka mi také pomáhala odstraňovat škody, přijela hned druhý den ráno, takže jsme se do toho všichni pustili a povedlo se, že expozice byla nakonec otevřena loni na konci září a udělal jsem aspoň mini sezónu do poloviny listopadu. Předpokládá se, že expozice bude zpřístupněna jen od jara do podzimu, takže jsem 17. listopadu zavíral. Chtěl jsem otevírat letos 1. dubna, ale přišel nám koronavirus.

Snažím se v modelech vytvářet encyklopedii automobilismu. Aby bylo vidět, jak se v čase auta vyvíjela, jednotlivé značky po dekádách.
Eduard Pařízek, sběratel kovových modelů automobilů

Teď už zase všechno v pořádku a můžeme k vám přijít. Co uvidíme, jak je sbírka strukturovaná?
To je potřeba říct, že se snažím v těch modelech vytvářet encyklopedii automobilismu. Na rozdíl od ostatních sbírek, kde se sběratelé zaměřují na výrobce modelů, já to strukturuji podle skutečných automobilů. Aby bylo vidět, jak se v čase auta vyvíjela, jednotlivé značky po dekádách.

Vývoj je tam přesně vidět.
Vývoj je vidět, nezávisle na tom, kdo vyrobil model. Jsou tam prostřídaní různí výrobci, ale mě zajímá skutečné auto, proto je to taková encyklopedie automobilismu v modelech.

Autíčkové muzeum v Týništi nad Orlicí
Muzeum historických kovových modelů autíček v měřítku 1:43 a 1:64. Autíčka jsou systematicky seřazena podle států, data výroby a tovární značky, takže máte k vidění celou automobilovou historii od počátku automobilismu do konce 20. století. K vidění jsou zde i mnohé prototypy vozů, jež se nedostaly do výroby.

Máte prý také limuzíny prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho.
Ano, mám tam také tematické vitríny. V jedné jsou konkrétně americké prezidentské vozy, včetně limuzíny Kennedyho před atentátem s Jacqueline Kennedyovou. A ostatní američtí prezidenti, jsou tam i historické figurky, které hodně sbírku oživují. Říkáme tomu dioramy, takové výjevy ze života nebo z historie. Mám tam třeba i postavičky Mussoliniho z té doby a Hitlera v Mercedesu. V Lancii je královna Alžběta II., několik aut s Jamesem Bondem, závodnice Eliška Junková. Přijeďte se podívat. Rád všechny přivítám.

Jakub Schmidt a Eduard Pařízek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

A kde vás v Týništi najdeme?
Týniště nad Orlicí, Smetanova ulice. Teď tam budu mít i novou ceduli, takže návštěvníci muzeum dobře najdou. Budu se na ně těšit.

A já jsem moc rád, že jsem mohl přivítat vás tady u nás.
Děkuji. Na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová