20 let v NATO
Tvrdá cesta k chrudimským výsadkářům, elitnímu praporu české armády
Nedostatek spánku, fyzické vyčerpání a téměř neustálý křik. To vše musí vydržet uchazeči o místo v elitní jednotce chrudimských výsadkářů. Na jednom z výběrových řízení jsme natáčeli první díl nového seriálu Radiožurnálu k výročí vstupu Česka do NATO.
Výsadkáři jsou vycvičeni na boj v týlu nepřítele a mezi aliančními partnery mají velký respekt. Místo v jednotce si musí každý tvrdě vybojovat. „Kde chcete sloužit?“ křičí jeden z chrudimských výsadkářů. „V Chrudimi!“ odpovídají mu jednohlasně nastoupení adepti v uniformách, na kterých mají napsaná čísla.
Zatím jsou plni odhodlání ve svém táboře uprostřed vojenského újezdu Březina nedaleko Vyškova. Uchazeči jsou tu druhým dnem a za sebou už mají celou řadu fyzicky náročných úkolů. Například překážkový běh, plavání nebo běh s kládou. Nejtěžší část je ale teprve čeká. Zrychlený přesun v plné polní na deset kilometrů, při kterém budou mít v ruce maketu zbraně a na zádech batoh s patnácti kilogramovým závažím.
„45 vteřin do startu!“ odpočítává jeden z výsadkářů a první vojáci se připravují na výběh. „Přesun plní v šestičlenných týmech a mají na něj limit osmdesát minut. Není možné ho splnit pouze chůzí,“ popisuje Ivo Zelinka, který je koordinátorem výstavby výsadkového pluku a nové vojáky do Chrudimi vybírá.
Chrudimští výsadkáři patří k tomu nejlepšímu, co česká armáda má. Od vstupu do NATO byli tito vojáci na řadě zahraničních misí, jako například v Afghánistánu, Iráku nebo Mali. Členové 43. výsadkového praporu v Chrudimi jsou vycvičeni na boj v týlu nepřítele a mezi aliančními partnery mají velký respekt.
Už dopředu počítá s tím, že několik uchazečů při této části odpadne: „Byl bych rád, kdyby to byli méně než tři, ale nejsem takový optimista. Já se zaměřuju primárně na uchazeče s modrými čísly. To jsou důstojničtí uchazeči. Na ně máme samozřejmě vyšší nároky. Dokážu posoudit, kdo je vhodný důstojnický kandidát a kdo ne, protože tou drahou už jsem si sám prošel.“
Jedním z těch, kdo má na uniformě modré číslo, je pětadvacetiletý Tomáš Hynek. Doteď slouží v Žatci a dostat se k chrudimským výsadkářům je jeho velkým snem. „Zajímavá práce a lidé na tomto praporu. Všechno dohromady a možnost zahraničních misí, to mě motivuje. Už jsem o tom snil delší dobu, je to adrenalin,“ vyjmenovává hlavní důvody, proč se chce k chrudimským výsadkářům dostat.
Na otázku, jestli si na následující běh věří, mladý voják sebevědomě odpovídá, že ano. „Připravit první družstvo. Vpřed!“ křičí jeden z výsadkářů na startu a první skupina adeptů se dává do pohybu. Jen o chvíli později startuje další. Trasa se skládá z několika dlouhých kopců. Uchazeči si při přesunu sáhnou na dno svých sil. I to je cílem přijímacího procesu.
„Bez ohledu na to, na jakou funkci se kdo hlásil, všichni výsadkáři nebo výsadkářky musí projít výběrovým řízením. Máme ho standardizované v této podobě posledních sedm let a osvědčilo se nám to. Úspěšnost je řádově padesát procent,“ vysvětluje zkušený velitel Ivo Zelinka. Absolvoval například tvrdý speciální kurz u americké armády a je držitelem prestižního znaku Rangers. Výsadkáři z Chrudimi se podle něj můžou rovnat s těmi nejlepšími v NATO.
Jednotka je neustále připravena zasahovat kdekoli na světě: „My jsme primární silou okamžité reakce Armády České republiky. V konfliktu střední intenzity bychom působili primárně v týlu nepřítele. Prováděli tam léčky, přepady, ovládali nějaké důležité objekty, jako jsou třeba elektrárny, přehrady, letiště. Bylo by těžké vlastně vyjmenovat mise, kde jsme nebyli.“
Elitního praporu si prý cení i američtí výsadkáři: "Máme veškeré postupy, vybavení a zbraně kompatibilní s jejich. A vzhledem k tomu, že jsme byli modernizovaní v poměrně nedávné době, řada našeho vybavení kvalitativně překračuje to jejich,“ vysvětluje Ivo Zelinka.
Členové 43. výsadkového praporu v Chrudimi musí zvládnout i mírové úkoly, jako je například evakuace civilistů ze zahraničí a různé humanitární operace. V Armádě České republiky je chrudimská jednotka jedinou svého typu. I díky tomu si může uchazeče opravdu vybírat.
Po pár desítkách minut se ukazuje, že se nepletl a také při tomto běhu musí zdravotníci do vojenské sanitky postupně nakládat čtyři odpadlé adepty. „Končí. Křeče v žilách… Dej sem číslo. To chcete být výsadkáři?“ ptá se důrazně a velmi nahlas jeden z vojáků, který s uchazeči celou dobu běží. Ti, co úkol splnili, musí vzápětí ještě dělat kliky.
Tomáš Hynek dovedl svůj tým do cíle kompletní: „Bylo to docela náročné. Myslím si, že to spousta lidí od nás včetně mě podcenila. Čekali jsme to jednodušší. Ale prostě jsme tým, takže jsme to jako tým ukončili,“ říká těsně po splnění úkolu v cíli a připouští, že je opět o krok blíž ke splnění svého snu – stát se výsadkářem v Chrudimi: „Ano stále si za tím jdu a dokud budu mít příležitost a dokud budu moci pracovat, tak budu tady a budu se snažit sebevíc. Budu si toho nesmírně vážit a bude to pro mě nesmírná čest,“ uzavírá mladý voják.
On ani ostatní uchazeči ale ještě netuší, že před sebou mají další náročný přesun. Tentokrát budou v noci muset urazit pětatřicet kilometrů. I taková je cesta k elitním chrudimským výsadkářům.
Související
-
Neseme určitý díl spoluodpovědnosti, říká o členství Česka v NATO Jan Havránek
Rozhovor s poradcem v kabinetu generálního tajemníka NATO Janem Havránkem o to, co všechno přináší Česku členství v NATO a také o tom, jaké jsou vztahy Aliance s Ruskem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
