17 let angažmá v Klicperově divadle mi přijde, jako kdybych tady byl 17 dnů

15. prosinec 2017
Jan Sklenář ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Brněnský rodák, který se od dětství věnuje hudbě, vystudoval Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění, obor činohra. Členem uměleckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové je od sezóny 2001/02. Hraje, režíruje a nově také spolupracuje s Českým rozhlasem Hradec Králové.

Takovým možná trošku předvánočním dárkem je setkání s milým člověkem, hercem Klicperova divadla v Hradci Králové Janem Sklenářem. Jak to bylo dnes se vstáváním? Protože u herců to je tak, že pozdě do noci hrají a potom rádi dlouho spí.
Ale já jsem ranní ptáče, takže já většinou se vstáváním problém nemám. Už brzo ráno si vařím kafe, cigárko, záchod, to je taková moje kancelář. Tak už jsem vykonal všechnu svou agendu.

Jak jste se dostal do Hradce Králové a jak už to je dlouho? Protože vy jste Brňák.
Já jsem Brňák a jsem tady teď sedmnáctý rok. Tenkrát mě sem pozval režisér Vladimír Morávek, abych šel do angažmá s panem ředitelem Ladislavem Zemanem. Takže jsem tady sedmnáct let a přijde mi to, jako kdybych tady byl sedmnáct dnů.

Divadlo je kolbiště ega.
herec Jan Sklenář

Už v dětství se u vás projevoval talent k herectví? Jestli jste byl třeba třídním klaunem?
Asi ano. To tak je asi vždycky. Hodně mě baví muzika, v dětství jsem chodil do lidušky zpívat. Měl jsem takový krásný, jestli to můžu říct takhle neskromně, opravdu asi krásný vysoký soprán. A měl jsem velké štěstí na jednoho pedagoga Vladimíra Richtera. Ten si mě vytáhl a na dost profesionální úrovni jsme už od deseti let spolu dělali barokní hudbu. To byla taková zásadní průprava a takový iniciační rituál. Přes baroko jsem se dostal až k šansonu, který mám teď nejradši.

Tedy jaká muzika vás ovlivnila?
Jako úplně malého kluka samozřejmě Karel Gott. Pak jsem byl závislý na tom, co bratr přitáhl domů. Takže to byl různě Elán, Pražský výběr, potom samozřejmě Queen, to je taková největší epocha mé puberty. Pink Floyd, Jethro Tull a dál a dál.

Vy jste vystudoval činohru na Janáčkově akademii v Brně. A ten Hradec Králové, to bylo vaše první angažmá hned po škole?
Já jsem to moc chtěl. Protože jednou asi ve třetím ročníku hostovalo hradecké divadlo u Mrštíků v Brně s Hamletem. Tehdy se, možná si to někteří diváci pamatují, začínalo před divadlem, bylo to jako velká pohřební hostina. Tak oni tenkrát zastavili hlavní Lidickou třídu v Brně opravdu asi na půl hodiny. Byla tam strašlivá zácpa a kalamita. A herci hráli scházení se na pohřeb starého Hamleta. To představení bylo tak skvělé, že jsem pojal myšlenku, že si do Hradce pošlu přihlášku a že se o to začnu zajímat. A ono to opravdu vyšlo.

Jan Sklenář, člen uměleckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové

Tedy sedmnáct let už v Hradci Králové v divadle. A bydlíte kousek u Kuksu za lesem u Braunova betléma. Vždy jste chtěl bydlet takto na venkově?
Ne. Já jsem tady to okolí poznával až teď, co jsem tady. Ale chtěli jsme mít s mým přítelem prostě nějaké soukromí a dům. Tak jsme si díky našim kolegům, kteří nám doporučili jeden pozemek, opravdu koupili sad, v kterém jsme postavili dům. A když jsme chodili na procházky, tak jsme zjistili, že jsme vlastně kousek od Braunova betléma a že je to moc pěkná lokalita.

Jste šikovný? Manuálně zručný?
Ale ano. Já to mám možná po tatínkovi, protože on je takový výborný všeuměl. A také nám hodně pomohl. Do všeho jsme se pouštěli po hlavě a s vervou. Takže máme jednu místnost v baráku, které říkáme kobka. A tam jsme se vlastně učili všechny dovednosti. Tam je to opravdu roztodivné a pozoruhodné. Ale díky té kobce jsme postavili celý barák.

Já teď budu Honzo citovat něco o vás: "Svérázný herec s širokým rejstříkem a vnitřní jiskrou, ke které se nedá přijít na žádné divadelní škole." Víte, kdo tohle o vás řekl?
Nevím. Tak řekněte.

Pavla Tomicová. Vaše herecká kolegyně.
Tak to je moc hezké. Děkuji Pavlo.

03416585.jpeg

Co vás ještě baví v životě kromě divadla a venkova?
Já jsem vlastně vzešel z toho zpívání a z muziky. To je taková hlavní věc, hlavní náplň mimo Klicperák. A k tomu jsem se dostal ještě k režírování, což mě taky strašně baví. No a teď nově jsem začal u vás v rozhlase, tak jsme kolegové.

Takže jsme kolegové. Ano, viděl jsem vás tady ve studiu s režisérem Pavlem Krejčím.
Ano. To je pro mě teď strašně zajímavá věc, protože Pavel Krejčí, tedy zdejší korifej rozhlasové režie, mě angažoval jako externího režiséra do rádia. A tak já už tady tři měsíce s vámi koexistuji. Režíruji, točím pohádky, různé populárně-naučné věci, detektivky.

Tak to je asi pro vás úplně nová zkušenost.
Je to teď nejnovější a opravdu moc krásné. Je to nádherná zkušenost a hrozně mě to baví být s vámi a s vašimi kolegy a s vaším zvukařem Leošem Sedláčkem, je to super.

Jan Sklenář ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Když jsme u té režie, tak musíme připomenout, že vy jste v Jaroměři režíroval ochotníky a tam se vám ta režie zalíbila.
Já už jsem o tom uvažoval docela dlouho. Už v době, kdy tady byl Vladimír Morávek, tak jisté pokusy byly. Ale dostal jsem před třemi roky možnost režírovat v Besedě. Tak jsme udělali představení s názvem Bez bab, pro čtyři herce. A to se zatím pořád vyprodává, hrajeme už čtvrtou sezónu. Teď tam bude drobná novinka, náš Vojta Dvořák odjíždí cestovat okolo světa, tak já jeho roli budu hrát za něj. Takže někdy od února se mohu s diváky vídat v Besedě v představení Bez bab. A potom mě angažovali jaroměřští ochotníci. Udělali jsme Ženitbu a minulý rok představení Rok na vsi, se kterým jsme slavili velké úspěchy po všech soutěžích a otvírali jsme letos legendární Jiráskův Hronov. A teď v zimě začneme spolu zkoušet Moliérova Lakomce.

Jak se režíruje člověku, který je sám herec?
Zprvu jsem z toho měl trošku obavu. Ale tím, že jsem na to už delší dobu myslel, tak jsem se na to dost připravoval. A můžu říct, že jednak má člověk obkouklé metody opravdu velmi zajímavých lidí, jak je třeba Morávek, SKUTři, Petr Štindl, pan Pitínský je takový můj velký vzor, Martin Františák. A jak je s nimi člověk neustále na jevišti a v práci, tak si vybrušuje i to, co vám jako herci vadí, co se vám zase líbí. Já jsem si oblíbil tu věc, kdy herce co nejvíc motivuji, aby se co nejvíc o své roli dozvěděli. A pak dál si na ní už mohli pracovat sami.

Co vám jako herci nejvíc vadí na režisérech?
Co mně nejvíc vadí? Když režisér vybere opravdu blbý titul, z čehož se nedá nic moc vyždímat. Nebo když se vám úplně zblázní, když vás třeba uráží a ponižuje, to nemám rád.

To se taky stává?
Ale tak to víte že jo. Umělci jsou svéhlaví, velké osobnosti, tak je to někdy možná trošičku kolbiště ega.

Police symphony orchestra

Co je teď aktuálního v Klicperově divadle v Hradci Králové? Každá sezóna je nabitá premiérami. Vy už také máte určitě letos některé za sebou.
Ano. Máme Spybox, v sobotu je premiréra Sen noci a v březnu se moc těšíme na Karamazovi. Teď nám vyšlo obsazení, to znamená, že jsme se dozvěděli, v jakých rolích budeme vystupovat. A mně Skutři svěřili roli Dmitrije, nejstaršího syna starého Karamazova Jirky Zapletala. Můj bratr Ivan bude Míra Zavičár, nejmladší bratr bude nový klučina Sebastian Jacques a náš nevlastní bratr bude Kuba Tvrdík. Tak se na to moc těším.

Pořád hodně práce. Máte vůbec čas na přípravy na Vánoce?
Vůbec ne. Učím se teď nové texty, protože jsem začal, a to je také moc pěkná zkušenost, zpívat s mladým symfonickým orchestrem z Police nad Metují. To pro mě byl takový objev roku, pro mě osobně.

Police Symphony Orchestra.
Ano, přesně tak. To je asi pětašedesát velmi mladých lidí, tak okolo dvaceti, kteří prostě do svého veřejného prostoru vysílají obrovskou energii a strašně nádherný um. Asi za pět let, co spolu hrají, tak se sehráli tak, že už nás čekají velké koncerty. Teď jsem se stal jejich takovým jakoby hlavním zpěvákem. A přijdou velké koncerty, dokonce i v O2 Aréně budeme. Tak nám popřejte moc štěstí. A my vám budeme strašně rádi hrát a zpívat.

Tak hodně štěstí ve všech vašich projektech. A samozřejmě taky krásné svátky.

Jan Sklenář ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem