100 let paměti východních Čech. Příběhy lidí vláčených fašistickým nebo komunistickým režimem

Pojďme knihu představit posluchačům, o čem je?
Je to v zásadě hlavně o příbězích lidí, kteří prožívali své životy primárně ve východních Čechách a byli nějakým způsobem zásadně ovlivněni děním zejména předcházejících dvou režimů, komunistického a fašistického. A nějakým způsobem proti němu buď bojovali, nebo jím byli vláčeni.

Miroslav Tyč ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Příběhů je v knize 32. Je to tedy půl napůl pro Královéhradecký a Pardubický kraj?
Ano, je to napůl 16 příběhů z Královéhradeckého a 16 z Pardubického kraje. I když jsou tam někteří pamětníci, kteří se různě stěhovali po obou dvou krajích, například pan farář Ervín Kukuczka, kterého stěhovali hned někam dál, jakmile se někde uchytil.

Je to i genderově vyvážené mezi muži a ženami?
To se nám těsně nepovedlo. Snažil jsem se, ale nakonec to dopadlo 17:15 ve prospěch mužů.

Nejstarší pamětník je ročník narození 1921 a nejmladší 1956. Jejich příběhy jsou řazeny podle let, proto i 100 let, století Čech.
Miroslav Tyč, vedoucí dokumentarista pro východní Čechy, Post Bellum, Paměť národa

Jsou to tedy pamětníci, kteří vzpomínají na druhou světovou válku a co prožili za totality, za komunistického režimu?
Nejstarší pamětník je ročník narození 1921 a nejmladší 1956. Ale například paní Hromádková je jednou z nejstarších pamětnic v rámci knihy, ale její hlavní příběh se odehrává až v roce 1968. Tedy je to řazeno podle let, proto i 100 let, století Čech.

Čtěte také

Databáze Paměti národa shromáždila už přes 10 500 osobností. Český rozhlas je partnerem projektu

Napadá mě, jak se dnes daří sehnat pamětníky na hrůzy druhé světové války, protože čas běží, ten nikdo nezastaví, a tito lidé odcházejí?
Daří se to stále. Třeba loni jsme jen ve východních Čechách natočili čtyři osoby, kterým bylo 100 let a více. Jsou to asi tři dny, co jsem točil paní, které bylo 97. Ona pamatuje bombardování a tak dále. Takže pamětníků je ještě spousta, ale samozřejmě ta tíže se hodně přesouvá už do totality komunistické a do padesátých let minulého století.

Paměť národa a Post Bellum jsou organizace budující velkou databázi, krásný digitální archiv na internetu, kde si příběhy a vzpomínky lidí můžeme pustit a poslechnout.
Určitě. Dnes už my máme v rámci celé z České republiky natočeno přes 10 000 příběhů, které mohou zájemci v archivu nalézt. Ale snažíme se jít i za hranice a natáčet zejména i v zemích, kde dnes ještě stále totalita je, jako je Bělorusko, různě na Kavkaze a tak dál.

Čtěte také

Zachovejme válečné i totalitní příběhy, dokud pamětníci žijí. Nebezpečím je ztráta národní paměti

Chtějí pamětníci vyprávět o svých prožitcích, co všechno zažili? Vy potom z nich formou rozhovoru dostanete emoce, které jsou asi nejdůležitější?
Emoce jsou hodně důležité. Myslím si, že pamětníci často dospějí do nějakého věku, kdy dlouho s pamětí pracovat nechtěli nebo o historii nechtěli mluvit, třeba o tom v rodině ani často neví, ale rozhodnou se, jako s tím půjdou ven. Často je zajímavý impuls, který k tomu vede. Máme projekt Příběhy našich sousedů, kdy si děti hrají v uvozovkách na dokumentaristy a natáčí své dědečky a babičky. A oni to svým vnoučatům nedokáží odmítnout. Nalézáme zajímavé příběhy a přijde mi, že teď i přišla taková vlna, že se nám na pobočce přihlásili lidé, které jsme na začátku před 9 lety oslovovali a nechtěli s námi hovořit. Teď jich několik přišlo a chtějí si s námi povídat.

Jaké to jsou pro vás pocity, když si povídáte s člověkem, který otevírá své nitro, nejhlubší vzpomínky? Musí to být velmi emotivní záležitost.
Cítím velkou odpovědnost, umět se nacítit na ty lidi a umět z nich dostat celý příběh. Protože často vnímám, že z některých věcí uhýbají a chtějí je přejít. Já s nimi vždy hodně jejich příběhy prožívám, takže si připadám jak na divadle, přecházím do jejich role, do jejich doby. A je to něco, co mě i naplňuje.

Cítím odpovědnost umět se nacítit na ty lidi a umět z nich dostat celý příběh. Přecházím do jejich role, do jejich doby. To mě naplňuje.
Miroslav Tyč, vedoucí dokumentarista pro východní Čechy, Post Bellum, Paměť národa

Křest publikace 100 let paměti východních Čech, která mapuje regionální historii prostřednictvím 32 autorských autentických příběhů, pokřtíte v úterý 26. května v Pardubicích na Přihrádku od 16 hodin. Pojďme představit tým, který na knize pracoval.
Je nás v současnosti zhruba 20 dokumentaristů v rámci regionu východních Čech. Protože je to region veliký, tak příběhy natáčela spousta mých kolegů, ale primárně jsme knížku připravovali s kolegyní Karolínou Velšovou, která má lví podíl na tom, jak dnes publikace vypadá.

Čtěte také

Muzeum totalitních režimů vám rozbuší srdce a na vlastní kůži zažijete příběh konkrétního pamětníka

Už jste zmínil jméno faráře Ervína Kukuczky. Pojďme říct, kdo to byl.
Byl to farář, který prostě vykonával svoji profesi, ale samozřejmě nebyla to tenkrát profese, která se líbila. On byl navíc v úzkém kontaktu například s Václavem Havlem a dalšími osobami v disentu. Takže jakmile na nějakém místě trošičku začal zapouštět kořeny a začali za ním v uvozovkách chodit lidé, tak jej hned přestěhovali někam jinam. Takže on se opravdu velice často stěhoval po celých východních Čechách i jinde. My jsme nedávno natáčeli i s jeho ženou, která s ním tento jeho úděl do určité míry sdílela.

Pojďme zmínit další jméno. Blanka Čílová, tu také asi mnozí naši posluchači znají.
Blanka Čílová, to je takové naše zlatíčko, prostě neskutečná energie. Kdykoliv za ní přijedeme, tak neustále ještě něco tvoří. Do posledních let jezdila po školách a teď si stěžuje, že jí v 97 už zakázali řídit auto, takže se tolik mezi lidi nedostane. Ale je neustále plná energie a elánu. Ona si prošla primárně třetím odbojem, provdala se za kamaráda ze skautu, který se podílel na odboji.

Čtěte také

Nejrozsáhlejší veřejně přístupná pamětnická databáze v Evropě má teď studio i v Hradci Králové

Ona v tom byla také zaangažovaná, ale podařilo se jí v rámci výslechů a procesu dostat ven a mohla s dětmi zůstat doma, když byl její muž zavřený. Ten pak zemřel relativně krátce na to, co ho propustili z Jáchymova a ona si později vzala ještě jednoho dalšího kamaráda, který prošel podobným údělem.

Nicméně jste naznačil, že tohle všechno ji nikdy neskolilo, ale možná naopak posílilo.
Určitě. Po roce 1989 se snažila udělat velkou osvětu pro mladé, jak to za totality vypadalo a jak spousta lidí velice těžce trpěla.

Co chystáte nad křest knihy příští týden v Pardubicích? Budou tam některé osobnosti, jejich příběhy publikace přináší, také přítomny?
Doufám, že nám někteří dorazí, ale zhruba polovina těch pamětníků už bohužel není mezi námi. A celý region je specifický svojí rozlohou, takže někteří bydlí hodně daleko, ale věříme, že nám 2 nebo 3 osobnosti na křest dorazí.

Miroslav Tyč ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Knihu 100 let paměti východních Čech vám představil vedoucí dokumentarista Post Bellum, Paměti národa pro východní Čechy Miroslav Tyč. Moc za to děkuji a těším se na další setkání.