Vždycky se trochu pokoušeme. Tvůrčímu procesu předchází hádka, která ale má za výsledek hezkou věc
Dnes si budeme povídat o pohádkách, ale také o tom, jak se takové pohádky z Krkonoš a jeho podhůří natáčí. Protože to právě teď zaměstnává dva mladé filmaře z Trutnova Denisu a Petra Špetlovi, kteří jsou partnery nejen na filmařském place. A vzali s sebou i třetího do party, dceru Anežku. Je jí rok a čtyři měsíce.
Co vás dva svedlo dohromady? Byl to film nebo něco jiného, Petře?
Svedlo nás fotografování, protože žena měla maturitní ples a nalákala mne, jestli ho nechci fotit. A tam jsme se poznali. Ale už jsme spolupracovali v rámci regionální televize a pak nás to tedy nějak svedlo dohromady.
Denisa kroutí hlavou, že to tak nebylo.
My jsme se znali asi půl roku předtím, ale přitom jsme chodili oba na stejnou základní školu a naše rodiny bydlely od sebe nějakých 500 metrů. Oba jsme z Úpice. Na malém městě jsme vyrůstali a tam jsme začali pracovat v regionální televizi. Sbalila jsem ho až na stužkovacím večírku, na maturitním plese už byl se mnou.
A řekli jste si tedy, že budete točit filmy spolu.
To bylo ještě vtipnější, protože Petr natáčel filmy, já jsem dělala jen reportáže, věnovala jsem se žurnalistice. Potom mi představil, co za celý den natočil a já říkám, to nedává vůbec žádný smysl. Tak si na sebe ušijete bič, protože mi Petr řekl, tak si to přepiš a ráno tě vyzvedávám.
Máme kamarády herce, kteří se chtějí ukázat na kameře. Hraní je baví stejně jako nás natáčení.
Denisa a Petr Špetlovi, partneři nejen na filmařském place
Takto jste si to na sebe ušili oba a vytvořili jste skvělý filmařský tým. Petře, vy jste chtěl vždy točit filmy a pracovat s kamerou, s fotoaparátem?
Já jsem se k tomu dostal asi ve 12 letech, ale vždy mě filmařina lákala, protože jsem s tátou jako malé dítě chodil do videopůjčovny. Vždycky jsme se s radostí dívali na filmy a mě zajímalo, jak vznikají. Chtěl jsem se přihlásit na filmovou školu, tak jsem natáčel svůj první krátkometrážní film a do toho jsem zapojil ženu, kamaráda jsem polil, protože jsem viděl Počátek (Inception) od Christophera Nolana, tak jsem kamaráda asi v mínus 30 stupních polil vodou, jakože uděláme efektový záběr. A žena potom řekla, že to je hrozné, že se to tam nehodí.
Denisa Špetlová: To sem tam vůbec nehodilo. On nám to má dodnes za zlé.
To byly vaše filmařské začátky.
Ano, ale musím ještě dodat, že z onoha kamaráda je teď kaskadér. Takže vlastně to polití vodou bylo v něčem dobré.
Denisa Špetlová: Teď ho polévají 16 hodin nonstop. Takže my jsme jej vlastně zocelovali dopředu.
Čtěte takéŠpetla film
Jaký film byl tím zlomovým ve vaší kariéře? Byl to onen film o sportovcích, který jste natočili?
To rozhodně. Byl to náš největší projekt do té doby. A dělali jsme jej nejdelší dobu, asi tři roky se natáčel. Potom rok trvala distribuce. Byl to projekt trošku z naivity, nevěděli jsme, co nás všechno bude čekat, ale prostě jsme se do toho vrhli po hlavě a řekli jsme si, že stejně jako ti sportovci, tak se z toho jako nezblázníme.
Musíme říct, o čem ten film je. Jmenuje se Gravitation a je o adrenalinových a neuvěřitelných výkonech sportovců, kdy skáčí salta na motorkách nebo létají. Proč jste se do něj tedy pustili?
Film má devět neuvěřitelných příběhů devíti neuvěřitelných lidí, kteří se rozhodli, že v rámci svého života budu nějakým způsobem odporovat gravitaci. A pustili jsme se do něj, protože takové to tvrdší jádro filmu tvořili naši kamarádi. Byl tam i onen chlapec, kterého jsme polévali vodou, protože ten k tomu ještě dělal parkour a free running. Líbilo se nám, jak ti lidé, i když dělají do určité míry něco společného, tak mají na některé základní věci dost rozdílný názor. A zajímalo nás, jakým způsobem by se konfrontovali. Tak jsme o tom natočili celovečerní film.
Co vás inspirovalo k pohádkám? Byla to malá Anežka, Petře?
Určitě Anežka. Žena už předtím psala pohádku O trutnovském drakovi, která byla původně trošku morbidní. Tak jsme chtěli udělat pohádku a zrovna, když jsme zjistili, že čekáme Anežku, což byla taková náhodička nebo překvapení, když to tak řeknu, tak mě napadlo, že bychom z toho mohli udělat projekt. Že těch pohádek natočíme víc, protože mnoho lidí ani nezná místní pověsti, místní krajinu. Ukazoval jsem spoustě lidem například Pančavské vodopády a nikdo nechápal, že to je v České republice.
Takže legenda O trutnovském drakovi už je tedy natočená. A potom přišel na řadu Rýbrcoul. To jsou dvě pětiminutové pohádky. Co budete točit teď?
Denisa Špetlová: Líbí se mi pověst O obrech z Hostinného. Petrovi ne, protože to je moc technicky náročné udělat, takové obry.
To jsou ti, kteří podpírají v Hostinném radnici?
Ano, ti tam podpírají radnici. Oni prý chodili kolem Hostinného a obyvatelé se jich chtěli nějakým způsobem zbavit. A teď se pověsti různě liší v tom, jakým způsobem se jich zbavili. V jedné pověsti je nechali utopit v obrovském hrnci kaše, to by bylo určitě zajímavé natočit.
Jaká další pohádková témata máte v hlavě?
Nás to táhne hodně i směrem dolů od Krkonoš, protože jsme oba z Úpice. Tam kolem máme potom havlovického hejkala z Čapkovských pohádek. Ale nechtěli bychom dětinského toho hejkala, trošku si ho ještě zvážnit.
Jak vůbec vypadá takové natáčení? Jak dlouho to trvá, kde sháníte herce, jak vybíráte místa? Kolik to stojí, protože to musí být nákladné, Petře, ne? Natočit pohádku s herci, s živým štábem.
Petr Špetl: Kdybychom to dělali komerčně, tak to určitě hodně drahé je. Ale herecky nám pomáhají kamarádi, kteří se chtěj ukázat na kameře. A na lokacích se většinou také zvládneme domluvit.
Denisa Špetlová: Prostě máme kamarády herce, které hraní baví stejně jako nás natáčení. Takže v tom je to dobré. A co se týče lokací, já mám ráda turistiku, takže si vždy nějaké místo vyberu na mapách, koukám se na fotky a potom říkám, půjdeš tam se mnou? Ses zbláznila, ne?
Petr Špetl: Manželka si totiž plete turistiku s vojenským výcvikem.
Denisa Špetlová: To není pravda.
Milujeme pohádky. Bylo nebylo... ?
„Všechny děti potřebují pohádky. Víš, co by z nich vyrostlo bez pohádek? Hloupí lidi, kteří by ani nevěděli, že se má pomáhat princezně a ne drakovi." Tolik z knihy „Tatínku, ta se ti povedla" od Zdeňka Svěráka. Zkontrolujte si při našem kvízu, jak jste pozorní při sledování televizních pohádek. Nebojte, určitě to dobře dopadne. Jako v každé správné pohádce.
Ale krásně si rozumíte. Ladí vám to nejen tady ve studiu, ale určitě i doma a samozřejmě na tom place. Kdy budou další pohádky hotové? Kdy se na ně můžeme těšit? Protože Rýbrcoul i pověst o trutnovském drakovi měly u diváků velký ohlas.
Myslím, že na Ježíška je vydáme. Bude to dárek pro děti.
Anežka také hraje v pohádkách?
Anežka ještě ne, ale teď už to pro ni začne.
Takže zatím má jen takový dozor nad natáčením.
Ano, ona má dědečka, který dozoruje ještě nad ní, takže je to velký dozor.
Moc děkujeme, držíme vám palce, ať se vaše pohádky z Krkonoš a podhůří, které budou natočeny, líbí stejně jako ty, které už diváci viděli. Našimi hosty byli filmaři a manželé Denisa a Petr Špetlovi a jejich dcera Anežka. Děkuji, mějte se moc hezky.
Děkujeme, na shledanou. A přejeme hezký den.
Související
-
Horalky rozdmýchaly kulturní život v Malé Úpě. Inspirovaly je pohádky, tradiční řemesla i příroda
Pro většinu obyvatel Malé Úpy (nebo také Pomezních Bud) potažmo Krkonoš je zimní sezóna nejdůležitějším obdobím roku, jsou na ní existenčně závislí.
-
Vadim Petrov miluje pohádky. A stále fandí Krakonošovi, příkladu poctivosti a spravedlnosti
Mezi oceněnými na Pražském hradě u příležitosti státního svátku 28. října byl i hudební skladatel, pedagog a klavírista Vadim Petrov. Převzal Medaili Za zásluhy I. stupně.
-
Pohádkový les jako zábava i poznání, jak žijí lidé s handicapem. Lidem se vrací radost do života
V sobotu 15. září ožije les v Malšovicích v Hradci Králové stovkami návštěvníků, kteří přijdou za zábavou i poznáním. Pohádkový les pořádá Centrum pracovní rehabilitace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
