Vladimír Burjánek: Pravnučka
Dnes je zcela běžné a normální, že se mladí lidé seberou a odejdou kamkoliv do světa. Za prací, vzděláním, za poznáním, nebo třeba za láskou. Třicet a víc let zpátky odcházeli Češi do ciziny v několika emigračních vlnách.
Tradiční a nejvíc schůdná byla cesta přes dovolenou v tehdejší Jugoslávii, odkud se dalo zmizet na Západ. Tak to udělali i jedni naši známí, aby později i s dětmi zakotvili v Německu- západním, jak jsme říkali. Děti se jazyk naučily, vyrostly, našly si partnery místní a dnes mají už své děti. Někde se mluvilo česky, jinde raději víc jazykem příslušné země.
Vnuci tehdejších emigrantů sice češtinu doma slyšeli, mluvili i česky, jazykové nuance, které člověk pochytí jen doma, jim ovšem mnohdy chyběly.
Jako v případě, kdy vnučka našich známých přijela do Čech, navštívit pradědečka v sociálním zařízení, který měl dost přes devadesát let. Když mu položila obligátní otázku, jak se mu daří, stařík zavtipkoval a povídá jí: Ále, děvenko, pořád čekám na tu zubatou a ona nejde a nejde.
Německy myslící pravnučka nepochopila a vyrazila okolostojícím dech: Jen se neboj, dědoušku, ona určitě přijde, třeba už dneska navečer.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
