Václav Souček: S vyloučením veřejnosti

Vztahy velmocí bývají mnohdy odvozeny od asertivity a empatie nejvyšších představitelů, a nejbližší zasvěcení možná tiše děkují nebesům, že do ožehavých otázek červených knoflíků mají co mluvit i senáty, kongresy a pléna. Výjimeční jedinci mohou být nadáni politickou genialitou, leč může selhávat jejich zdravotní stav.

Všetečné objektivy a záznamy všudypřítomných kamer vyvolávají nejprve tiché diskuze, posléze i otázky méně příjemné; může jít pouze o indispozice dočasné, nebo trvalejšího rázu.

K vyloučení veřejnosti dochází i na dohled v našem politickém přízemí, politická formace, setrvale opakující svůj název a program v každé třetí větě, nepřipouští část médií k svému jednání.

Stejně tak by s nadprůměrnými schopnostmi vytrvalého kandidáta na funkci ministra měla být zavčas obeznámena široká veřejnost, nejen úzký stranický okruh.