V písničce Okolo Hradce máte přehozený přízvuk a mně se to líbí

„Já jsem si opravdu původně ve skupině Modus zvolil umělecké jméno Meky Žbirka. Ale řekli mi, že to nejde, že musím být Miroslav. Tedy začal jsem jako Meky, ale nebylo mi to povoleno," vysvětluje Miro Žbirka.

Miro Žbirka|foto: Roman Dietrich

„Miro, je takový krásný střed, pěkný komprosmis mezi Miroslavem a Mekym. A navíc, je to výtvarné jméno. Každý přeci zná onoho slavného Španěla jménem Miró. Ale já slyším na všechna svá jména," jiskří úsměv v očích Miro Žbirky.

Omlouvám za ten ranní čas, pane Žbirko, protože muzikanti a umělci to mívají trošku posunuté, koncertují večer. A pak si ráno rádi přispí. Je to i váš případ?
Býval to můj případ, se přiznám, ale už to tak není. Protože já se ráno vzbudím a všelicos mi začne chodit po rozumu a už nevydržím to, co jsme kdysi vydrželi, že jsme chodili na snídani, jako na oběd. To je dávno za námi.

My zpěváci známe jednu takovou větu, že v populární hudbě se ti starší učí od mladých. Někdy. Ale bývá to tak.
Miro Žbirka, zpěvák a muzikant

Mimochodem jaký je váš vztah k našemu kraji? Východní Čechy, Královehradecký kraj, Hradec Králové? Je něco, co vás s námi spojuje? Na co si hned vzpomenete, když se řekne Hradec Králové?
Víte, to je tolik věcí, na které bych si vzpomněl. Že radši nebudu ani vzpomínat. Protože já jsem v Hradci Králové hrál všude, kde se dá hrát. Je třeba si uvědomit, že od toho momentu, kdy žiji v Praze, tak to mám velmi blízko. Protože Hradec Králové je de facto za rohem. Ale když mám být úplně upřímný, tak jsem si povídal s Katkou, s manželkou, když jsme sem šli ráno, o textování. Kdysi byla omezení v textech, nejen v tom, že vám změnili, třeba černý květ na bílý. Ale byla přísné pravidla, třeba i k dodržování rytmu. Tak jsem si vzpomněl na takový příklad Okolo Hradce v malé zahrádce, kde máte přehozený přízvuk a strašně se mi to líbí. Že autor této písničky měl tu svobodu a mohl to tak napsat. Neboť je to tak správně, proto si to pamatuji celý čas.

Koncert Miroslava Žbirky s kapelou ve studiovém sále Českého rozhlasu České Budějovice

Možná nám to v Hradci Králové také zazpíváte na koncertě v sobotu 27. října. Ale pojďme do slavného studia Abbey Road, kde jste natáčel už podruhé svoji další, nejnovější desku.
Ano, 5. října vyšla tato deska.

Nápad natáčet v Abbey Road byl tak trošku již zmíněné vaší paní.
To byl dáreček. Já jsem dostal takový dárek. A ono je to v mém životě tak, že mě stačí trošku posunout a potom už jdu sám. Takže jsem se ocitl ve studiu Abbey Road a seznámil se tam s novými lidmi. A vůbec s tou atmosférou studií. A už jsem odtud neodešel. Protože když si tak tedy vzpomenu, tak jsem nic zásadního v jiných studiích od té doby netočil. Vím, že jsem tam nahrál písničku Fair Play do filmu Fair Play. A jedno album. Takže jsme se jen posunuli ze studia dva do studia tři. A můžu vám jen říct, že to byl opět super zážitek.

Jestli mám správné informace, tak právě v tom studiu číslo tři nahrávali Pink Floyd?
Ano, myslím, že tam točili alba, jako Wish You Were Here a takovéto skladby.

Miroslav Žbirka nahrál nové album v britském studiu Abbey Road|foto: Prokop Havel

Jak se cítí vůbec interpret a zpěvák, když v takto posvátném studiu přistoupí k mikrofonu? To musí být neuvěřitelná nervozita, ne?
Ano, je to tak, jak říkáte, volíte správné slovo. A tak jsem se cítil, když mě oslovili, pojď zazpívat písničku Skúška snov například. A já jsem kráčel k tomu mikrofonu a přesně to, co jste říkal, jsem si myslel, že jsem v posvátném studiu. A že bych to tam měl dát na nějaké úrovni. A strašně jsem děkoval sám sobě aspoň v jedné věci, že ten text, který mám jít zpívat, mám namemorovaný aj odzadu, aj odpředu a že jsem připravený. Protože to vám dojde až v té chvíli, kdy tam začnete nahrávat, kde jste. A když máte respekt, a ten já mám, tak potom vás to trochu vystraší. Ale je to asi jako s fotbalisty, když nastoupí a až se trošku rozběhají, potom zapomenou na nervozitu. Takže když jsem začal zpívat, tak jsem na chvilku zapomněl, kde jsem.

Zmínil jste Skúška snov, což je duet s Katarínou Knechtovou. Jak vůbec došlo k této spolupráci? A ještě připomeneme, že jste ve studiu Abbey Road hrál i s muzikanty, kteří i Paula McCartneyho doprovázeli?
Ano, byli i se skupinou Paula McCartneyho asi tři roky. A mě to předtím bubeník, s kterým jsem se poznal, vůbec neřekl. Nevěděl jsem, že hrál s Paulem všechny možné koncerty. Potom jsem se to dozvěděl a to byl super zážitek.

Katarína Knechtová, Miro Žbirka a píseň Skúška snov, kterou také najdete na novém albu o kterém si dnes povídáme s muzikantem a zpěvákem Miro Žbirkou. Ta písnička, obrazně tedy řečeno, vám hodně hlasově s Katarínou sluší.
Text nám napsal Kamil Peteraj, to je textař, který mě provází téměř celou mojí kariérou. Napsal texty, jako Atlantida a Biely kvet a já nevím, co všechno ještě. A já mám pocit, že dlouho rozmýšlel, jaký text pro nás dva, pro Katku Knechtovou a mě, napíše. A když to teď tak poslouchám ve sluchátkách, tak takové téma jsem ještě nezpíval v duetu. Tedy to opět Kamil podle mě trefil.

Také videoklip k této písničce je velice povedený. Protože je velmi jednoduchý, tedy na pohled. Vy tam prostě kráčíte s Katarínou po poli.
Ano, ono se může zdát jednoduché. Ale ono to má takové dvě roviny. Hlavně je to na jeden záběr celé dělané. A aby ten záběr působil, jestli vám to můžu takto prozradit, od vás se nevynáší, tak se to dělalo zrychleně. Takže víte co, byl to vlastně pro mě takový hip hop ta skladba. Neboť to vyšlo v takovém tempu. Sklonený som kráčal v daždi sám, takto jsem to zpíval a kráčel jsem v té rychlosti. A syn to potom zpomalil, aby dosáhl té zpomalenosti. Čili to byla jedna taková složitost, na to jsem nebyl zvyklý. A druhá věc je, že jsem empatický člověk. A když jsem viděl toho kameramana, jak v té rychlosti přede mnou ustupuje a ten obrovský prostor, kterým jsem stále kráčel v té rychlosti, tak až takové jednoduché to nebylo, když jsme to točili.

Miro Žbirka|foto: Monika Puchingerová

Hlavně, že nikdo nezakopl.
Byl to takový mladý tým, neboť můj syn je samozřejmě mladý, ale velmi profesionální tým, který už měl zkušenosti z natáčení filmů a tak dále. A pro mě nový zážitek. Jednoduše mě dirigoval syn v té chvíli. A mně to nevadilo.

Právě na to jsem se chtěl zeptat, když vás diriguje syn, tak to nevadí? Posloucháte režiséra?
My zpěváci známe jednu takovou větu, že v populární hudbě se ti starší učí od mladých. Někdy. Ale bývá to tak. Takže pro mě je můj syn kompetentní člověk, co mi řekl, to jsem plnil. A nijak jsem nemusel spekulovat co s tím. Říkal mi, jdi rovně, tak jsem šel rovně a hotovo.

Čtěte takéMiro Žbirka

Když se vrátíme k desce Double Album, to jsou to vlastně dvě placky, dvě cédéčka. Jedno je ve slovenštině, druhé v angličtině?
Já vám hned vysvětlím proč, protože toto jsem nahrával opravdu s Angličany a s Američany. Mluvili jsme o skupině Paula McCartneyho a ti, kteří tam byli, působili ještě v dalších skupinách. A když jsem to chtěl s nimi nahrát nějakým přirozeným způsobem, tak bylo dobré mít anglické texty, které jsem měl navíc od výborného textaře, který spolupracoval se skupinou Queen, Ericem Claptonem, Jackem Brucem a takovými postavami. A napsal mi fantastické texty. Takže, když jsem to s nimi nacvičoval, tak jsem to tam krásně mohl po anglicku zpívat. A tím pádem pro ně to bylo naprosto přirozené na těch skladbách pracovat, dodělat aranžmá, připravit si sóla. A když bylo všechno hotové, tak jsem to já potom poslovenštil. Že jsem to nazpíval ve slovenštině, dokonce i čeština tam zazní.

Takže slovenština a čeština přišly až v druhém plánu.
Ano. Protože vím, že s Angličany se to takto osvědčilo, když začnete v angličtině. A pak do češtiny anebo do slovenštiny. Proto to musí být Double Album. Tím pádem to točíte celé dvakrát. A nechtěl jsem to vyhazovat v angličtině, neboť samozřejmě angličtina vám zase dává jiné možnosti. Říkal jsem, že jsou to výborné texty. Tedy tak vzniklo Double Album.

Pozvánka na koncert Miro Žbirky v Hradci Králové|foto: Hudební klub Denoche Hradec Králové

A vy album tady v Hradci Králové, před hradeckým publikem, v sobotu 27. října, pokřtíte.
Ano a mě vrtá, nechci vám skákat do řeči, jedna věc hlavou. Je to v klubu Denoche 27. října, ale já nevím, jak ten klub mám vyslovit. Kam mám dát přízvuk. Neboť víte, na přízvuku mi začíná záležet. Když Angličany slyšíme vyslovovat naše jména. Pro ně nikdy nebyl hráč Rosický, ale Rósicky. A teď za Newcastle chytá slovenský brankář a ten pro ně není Dúbravka, ale Dubráfka.

Denoche.
Tak je to Denoche a všechny tam samozřejmě srdečně zvu. Protože vy jste se ptal, čím je Hradec ještě zvláštní. Například tím, že, Míla Fürstová, která mi udělala skvělý obal na Double Album, pochází z Hradce Králové.

Obal nové desky Miro Žbirky a názvem Double Album|foto: Míla Judge-Fürstová

Mimochodem před tím dělala obal CD pro Coldplay, britskou kapelu. Takže Míla Fürstová.
To je pravda, tak jsem se s ní vlastně seznámil. Byli jsme na výstavě v Galerii Miro, kde byly také obrazy, z kterých čerpala kapela Coldplay. A tam se stala ta fantastická věc, kterou bych si já nikdy nedovolil navrhnout, že ona na mé album udělala obal. Za což jsem jí strašně vděčný. A to je též jeden z takových momentů, s kterým jsem vůbec nepočítal v rámci Double alba. Takže mě to těší.

A já se moc těším v sobotu 27. října do klubu Denoche na křest Double Alba Miro Žbirky. Mějte se moc hezky.
Děkuji za prostor, děkuji velmi pěkně. Na shledanou.