Semínko je z Afriky, ale kytka vyrostla v Brazílii. Češka vládne capoeiře, bojové hře s muzikou
Z východočeských Hořic až do Brazílie, do země, kde má capoeira své kořeny a nesmírnou popularitu, si dojela Hana Hošková pro titul mistryně světa v tomto bojovém umění.
Od zlámaných rukou až po světový mistrovský titul. Tak takhle by se dala asi ve zkratce shrnout téměř patnáctiletá sportovní dráha a kariéra mistryně světa v capoeiře Hany Hoškové z Hořic. Hanko, jak to začalo s tou capoeirou a přes ty zlámané ruce?
Ano, přesně tak. Když jsem byla ještě malá ještě, tak jsem střídala sporty. A v tu dobu jsem dělala judo. A potkala jsem kamarádku a tím, že jsem měla strašně ráda koně, tak jsem se posadila na jejího koně, který mě ale shodil a zlomila jsem si ruce. Pak jsem se šla podívat na ten trénink juda a tam jsem viděla capoeiristy, jak cvičí.
Takže judo už nešlo dělat.
Tak v tu chvíli nešlo dělat vůbec nic. Ale spíš se mi víc líbila ta capoeira, ta hudba u toho.
Tedy capoeira vás chytila tou muzikou?
Já si myslím, že úplně vším. Ta energie, co z toho vyzařuje, to bylo asi to nejvíc.
My bychom mohli trošku tu capoeiru popsat našim posluchačům. Mně to přišlo vždy spíš jako tanec než sport.
Ono je to hodně sporné. Já si myslím, že to vůbec tanec není. Je to něco jako bojová hra. Právě tím, že vozili otroky na lodích z Afriky do Brazílie, tak oni měli zakázáno zdokonalovat se mezi sebou v jakémkoliv bojovém umění, tak předstírali tanec. Ale pak se díky capoeiře dostali z otroctví a utíkali do pralesů. Takže je to bojová hra.
Asi je to velmi fyzicky náročné. Co vy všechno dokážete, ty přemety a tak.
Náročné to je, ano. Ne, jako jakýkoliv jiný sport, který je trošku o akrobacii. Ale ta akrobacie tam zase tak důležitá není, spíš jde o ten základ.
Důležitá tam je tedy také hudba. To se zpívá nebo hraje na něco?
Jsou tam nástroje, je tam berimbau, což je uděláno ze speciálního klacku, na kterém je napnutá struna a je tam vydlabaná tykev, která slouží jako ozvučnice. To je hlavní nástroj, který vede celou tu hudbu capoeiry. Pak tam je buben atabak, je tam pandeiro, to je něco jako tamburína, a agogo, to jsou takové dva vydlabané ořechy. A zpívají se tam písničky. Všechno okolo capoeiry, jak to začínalo, je to o životě těch otroků.
Já jsem o vás slyšel, že ráda zpíváte.
Já ráda zpívám nahlas, ano. Ale ne sama, protože se trošku stydím. Ale to přijde. Vždy zpívá jeden a pak všichni doplní ten sbor.
Odkud pochází capoeira, kde má své kořeny? V Brazílii?
V Brazílii má kořeny. Můj kamarád to vždycky říká dobře. Že semínko je z Afriky, ale ta kytička vyrostla v Brazílii. Takže se to přejelo z Afriky do Brazílie protože vozili ty otroky.
Šlo snad původně o obranu beze zbraní proti zlodějům slepic, násilníkům a lupičům a také zvůli bílých otrokářů. Ale pořád si nedokáži představit, jak se tím tancem dá bojovat.
To vůbec není tanec. Ty techniky, které se my učíme, když vidíte třeba naše vystoupení, tak je to nekontaktní, protože nepotřebujeme dát tomu druhému K.O. a sundat ho. Je to prostě bojový tanec, bojová hra. Vy hrajete s tím druhým a ukazujete, že ty kopy máte pod kontrolou. Vy tam ten kop můžete poslat, ale zastavíte ho a on ví, že se má uhnout. Pokud neuhne, jak se občas stává, mám pak třeba zašité obočí, zlomený nos. Když když chcete, tak se to stává úmyslně.
Jak vypadá třeba ten závod? Když jste byla teď v srpnu v Brazílii a vyhrála jste. Vy jste ovládla vlastně celý svět, jste lepší než ti Brazilci.
Povedlo se. A jak to vypadá při těch závodech? Přijdete tam, máte tréninky, seznamujete se s lidmi z celého světa, lidé ze všech asociací. Počítač rozlosuje dvojice a potom, když začínají závody, jdete hrát s tím druhým a ukazujete své techniky, které máte nacvičené. Ukazujete sekvence, ukazujete to, jak hrát s tím druhým, jak se dá použít capoeira jako boj. Nejde o to toho druhého přizabít, ale ukázat, jak to prostě má vypadat.
Je tam tedy nějaká porota, která závodníky boduje?
Ano, jsou tam tři lidé, kteří dávají body. A není to tak, že jeden z těch dvou vypadne. Je to tak, že oba dva mohou dostat za tu společnou hru hodně bodů a vyšachují třeba ty ostatní.
Jaké to bylo, když jste se dozvěděla, že máte tu mistrovskou medaili? Jaké to je být mistryně světa a ještě navíc v Brazílii, v kolébce tohoto bojového umění. Jaké to bylo?
Jediné, co jsem nechtěla, abych byla čtvrtá. Protože to je nejhorší místo. To je ta bramborová medaile. Když vyhlašovali třetí a druhé místo, tak jsem nevěřila tomu, že jsem první. A když mě vyhlásili, tak jsem si až sama tleskla.
Jak se vám líbilo v Brazílii? Je to hezká země?
Je to nádherná země. Je tam trošku víc kriminality než tady u nás. Ale to myslím vůbec nekazí ten dojem z toho, co je tam okolo. My jsme byli na ostrově, kde jsme trénovali, byli jsme v Salvadoru, byli jsme v Riu, byli jsme v Brazílii, v tom hlavním městě. Bylo to všechno naprosto nádherné. Každá část Brazílie má svoje kouzlo.
A největší zážitek?
Já jsem tak sama přemýšlela, co bych asi nejvíc vynesla, ale myslím si, že všechno celkově dohromady. Nebylo nic, co bych chtěla nadnést nad ostatní dny. Každý ten den měl svůj speciální nádech, bylo to celé super.
Čtěte takéFacebookový profil Hany Hoškové
Mistryně světa v capoeiře Hanka Hošková. Ještě bychom mohli připomenout, že i mistryně Evropy.
Ano. To jsem vyhrála v listopadu v Olomouci.
A co dál?
Já jsem vyhrála už párkrát mistrovství Evropy, asi čtyřikrát Českou republiku a loni to mistrovství světa. To je asi zatím největší a úplně totální vítězství.
Úžasné. A všechno to začalo před 15 lety, když jste si zlomila ruce.
Ano, přesně tak.
Krásná inspirace i pro nás všechny. I když se nám někdy něco nepovede, můžeme nakonec pokořit svět.
Nikdy to nevzdávat.
Capoeira není olympijský sport? Jaká další meta tedy pro vás ještě může být?
Není to olympijský sport. Já si myslím, že není jak to tam zařadit právě kvůli tomu bodování. Každá asociace to má trošku jinak. Takže to bohužel zůstane asi takto. Ale dobře pro nás, že to máme aspoň tak trošku v poklidu. Ale plány mám určitě velké. Samozřejmě, nekončím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
