Petr Horálek: „Chci fotografiemi ukázat, o jak velkou krásu se zbytečným svícením připravujeme“
Astronom, fotograf, astrofotograf, cestovatel a spisovatel Petr Horálek z Pardubic nás zavede doslova až ke hvězdám. Jeho fotografie vybral úřad NASA už několikrát jako prestižní astronomický snímek dne. Naposledy to byla před několika dny aktuální fotografie komety NEOWISE.
Moc blahopřejeme k úspěchu, protože se o vašem snímku komety NEOWISE hodně mluvilo. Kde jste ho pořídil?
Děkuji, je to od vás velice milé. Pořídil jsem ho z takové zatáčky kousek pod Suchým vrchem při cestě z Jablonného. Byla to tak trošku náhoda, s kamarády z hradecké a pardubické astronomické společnosti jsme cestovali za kometou, ale počasí nám moc nepřálo. Původně jsme chtěli do Orlických hor na Deštnou, ale tam to vypadalo špatně, bylo zataženo. Nakonec jsme autem přejeli na druhý konec Orliček a celé to dopadlo tak, že nás kometa sama vyzvala, protože se ukázala na obloze mimořádně pěkně. A když jsme na ni koukali, tak jsme záhy zjistili, že přímo pod ní máme velký Suchý vrch. Hned jsme zastavili a začali fotit.
Je to nádherná fotka. Spatřit ji můžeme i na vašem Facebooku a to odborně popsanou. Jsou na ní vidět uzliny ionizovaného plynu. Co to je?
Když se podíváte na stavbu komety, tak se pochopitelně nebudeme bavit jen o tom, že má nějaký ohon, ale těch věcí je tam více. Kometa má kolem svého jádra takovou hlavu nebo atmosféru. Pakliže je ono jádro výrazně blíž ke Slunci, tak se z něj vypouští ještě plyn do prostoru. A on svítí, je to tzv. ionizovaný plyn, který zároveň reaguje i na to, jak do něj proudí sluneční vítr, záření s magnetickým polem, a to vytváří ony uzlinky. Čili to, co vidíte v onom tzv. iontovém ohonu, jsou právě místa, kde konkrétně reaguje sluneční vítr na kometu.
Jako klukovi mi babička ukázala Velký vůz. Ohromilo mne, že se obloha mění, pořád se tam něco děje. To byl začátek mé dráhy astrofotografa.
Petr Horálek, astrofotograf, cestovatel a spisovatel
Vy jste tuto kometu fotil z různých míst republiky. Jak dlouho jste za ní jezdil?
První záznam komety byl pořízen už 2. července ze Seče. Ten byl jeden a takový náhodný, dost vzácný. Ale byl to důkaz, že je kometa skutečně jasná. Tehdy jsem fotografoval tzv. noční svítící oblaky a věděl jsem, že kometa by se měla objevit časně nad ránem už za silného rozbřesku. Našel jsem ji na snímku jako slabý bod a tehdy to ve mně vyvolalo hluboké vzrušení. Bylo to totiž už za rozbřesku a bylo jasné, že kometa je ve skutečnosti opravdu jasná. V dalších dnech jsem potom za ní jezdil buď sám nebo s přáteli, astronomy z Hradce a Pardubic. Všude možně, kde se to jasně nabízelo.
Čtěte také
Jako astrofotograf zachycujete převážně noční oblohu. Čekáte na vhodný záběr hodiny, někdy možná i dny. Jak vypadají vaše noci, jste sova?
Jsem rozhodně sova. A nemusí to být jen tím, že se zrovna chystám něco fotit. Zkrátka už jsem si zvykl, že žiji spíš v noci. Navíc jsem i rybář, což jde ruku v ruce. Když nejsou vidět hvězdy, tak alespoň třeba berou ryby. A můj běžný den, pokud se tedy nic významného na obloze neděje, vypadá tak, že vstávám dopoledne v 10 či 11 hodin, potom zpracovávám obrázky, připravuji tiskové zprávy, odpovídám na e-maily, připravuji si přednášky a různé fotografické kurzy. A potom večer přijde zase chvíle, kdy půjdu fotit. Tomu se věnuji třeba i celou noc. Spát jdu ve 4 nebo v 5 ráno.
Co se snažíte na svých fotografiích zachytit? Co je vaším cílem, co hledáte?
Tam je víc věcí. Já to beru ze dvou úhlů pohledu. Jeden je, že se snažím zachytit vzácné jevy, které jsou opravdu pozoruhodné. Já jim dokonce říkám Sedm perel astronomie. Jsou to nejpozoruhodnější úkazy a jevy, které můžeme na obloze vidět a nemusíme být ani astronomové, abychom si je vychutnali. A druhý úhel pohledu potom vychází z toho, že žijeme v daných oblastech. Hodně nás trápí tzv. světelné znečištění, které je čím dál větším problémem i pro běžného člověka, ovlivňuje negativně naše zdraví. A tak se svými fotografiemi, které ukazují například Mléčnou dráhu nebo obecně krásu noční oblohy, snažím upozornit na to, že se o tohle tím přebytečným svícením připravujeme.
Jste také autorem několika knížek. Co si od vás můžeme přečíst?
V současnosti si můžete přečíst hned tři knížky. Jedna je ryze populárně astronomická. Jmenuje se Tajemná zatmění a zavede vás do zákulisí těch nejkrásnějších úkazů, tedy alespoň pro mne. A to je úplné zatmění Slunce a Měsíce. Dozvíte se, proč se jich lidé báli, jak doopravdy vzniká a hlavně, kdy se na ně můžete těšit. Druhá knížka je Dobytí jižního hvězdnatého ráje. Nikoliv hvězdného, ale hvězdnatého. Ono to má svůj důvod, který se dozvíte až v samotné knížce. Je to takový cestopis. A třetí knížka je obrazově-hudebním projektem, její součástí je i hudební CD, které jinde neseženete. Jmenuje se Nebeské symfonie a jejím prostřednictvím jsme se já a spoluautoři snažili zprostředkovat krásu vesmíru jak vizuálně, tak i nádhernými tóny hudby.
Čtěte také
Jak se to stane, že člověk propadne astronomii. Prý za vaší láskou k vesmíru stojí babička. Je to pravda?
Je to tak. Bylo to už velice dávno, na podzim roku 1997, kdy jsem trávil podzimní prázdniny na Klokočově u Sečské přehrady. A má babička mi ukázala Velký vůz. Tehdy mne ale nějak významně nezaujal, protože jsem byl hladový a byl jsem rád, že mi babička udělala housku s fantastickým domácím medem. Ale, když jsem dojedl, tak jsem se rozmyslel, že ty hvězdy chci vidět znovu. Ovšem za 20 minut, co jsem jedl housku s medem, se Velký vůz trošku posunul. A to byl impuls. Protože mě ani tak nezaujal tvar hvězd, který připomíná vozík, ale především to, že se obloha mění, že se tam pořád něco děje. To mě vlastně dostalo na dráhu astrofotografa.
Jako malý kluk jste chodil do astronomického kroužku, potom jste vystudoval astrofyziku na Masarykově univerzitě v Brně. Co se tam vyučuje za předměty, z čeho jste dělali zkoušky?
Je to velice zajímavý obor. Pochopitelně je potřeba trošku mít vztah k fyzice a matematice, tomu se člověk nevyhne. Ale není to tak drsné, jako by byl klasický "matfyz". Krásná je na tom právě ona nadstavba astronomie. Kantoři se snaží žákům zprostředkovat nádheru vesmíru jednak fotografiemi nebo potom i fyzikálními podstatami toho, co se ve vesmíru děje. Ale protože Masarykova univerzita má i svoji observatoř, tak to souvisí i přímo s pozorováním. A ta praxe vás nadchne.
Petr Horálek
je český fotograf, kreslíř, spisovatel, cestovatel a astronom. Jeho snímky byly několikrát vybrány jako prestižní Astronomický snímek dne NASA, Astronomický snímek týdne ESO nebo Česká astrofotografie měsíce. Je po něm pojmenována planetka 6822 Horálek.
Je to věda, ale vy ji milujete. Hledáte vhodné oblasti, kde se bude dobře fotografovat, vyrážíte mimo civilizaci, často i do zahraničí. Býváte tam často i sám. Kde jste fotil nejdál?
Tak těch míst je opravdu celá řada. Já bych mohl jen tak na prstech začít počítat Namibie, Jihoafrická republika, Argentina, Nový Zéland, Austrálie. A šel bych dál a dál. Máte pravdu, že se vždy snažím vycestovat co nejdále od měst. To světelné znečištění velice znevýhodňuje focení i pozorování noční oblohy. Nakonec je velkou odměnou uzřít na vlastní oči krásnou tmavou kontrastní noční oblohu, Mléčnou dráhu, která je navíc na jižní polokouli ještě lepší, protože jsou tam úseky, které u nás nevychází nad obzor. To všechno ve vás nakonec zachová velice silný dojem a chcete se tam pořád vracet.
Bojím se víc lidí než přírody, protože ta není zákeřná. Pokud přírodě neubližujete, ona nemá potřebu ubližovat vám. To se mi vždy splnilo.
Petr Horálek, astrofotograf, cestovatel a spisovatel
Nebojíte se sám v noci?
Kupodivu se spíš víc bojím lidí. Příroda podle mne není zákeřná.
Čtěte také
Nikdy vás nepotkalo žádné nebezpečí, žádné divoké zvíře?
Vycházím z vlastní filozofie, že pokud neubližujete přírodě, tak ona nemá potřebu ubližovat vám. A to se mi vždy zatím splnilo. Jeden takový zážitek se zvířetem jsem měl, když jsem fotografoval noční oblohu v Ugandě a u toho jsem poslouchal hudbu. Kochal jsem se noční oblohou nad sebou a pozvolna jsem se otáčel, až jsem se dostal očima na druhou stranu oblohy. A vedle mě najednou stál obrovský hroch. Protože jsem byl naladěný na hudbu, tak jsem se z pohledu onoho zvířete nacházel v klidném stavu, chvíli jsme na sebe koukali, a pak se hroch otočil a šel zpátky do řeky. Vzápětí přišel voják, který hlídal náš kemp a řekl mi, že si mám dát pozor, protože hosté v kempu zrovna hlásili, že se tam pohybuje hroch.
Zachoval jste chladnou hlavu, což je obdivuhodné. Máme tedy za sebou pozorování komety NEOWISE, co máte vyhlédnutého teď, co nás čeká na letní obloze?
Zajímavých úkazů bude víc. Ten nejbližší, na který se můžeme těšit, jsou Perseidy, letní meteorický roj. Těšíme se na něj každý rok s tím, že letos maximum nastává v noci z 11. na 12. srpna. Bohužel v té době to trošku ruší Měsíc svým svitem, takže to nebude až taková podívaná jako v jiných letech. Ale i tak je vždy pěkné si jen tak lehnout do trávy a kochat se. Do konce roku nás čeká také například největší přiblížení planety Mars, 13. října bude u nás opravdu velice výrazná. 14. prosince potom meteorický roj Geminidy, tam padá více jak 100 meteorů za hodinu. Tedy to se vyplatí pozorovat, i když mrzne. A největší pecka, taková třešnička na dortu, která je opravdu velice vzácná, bude 21. prosince, kdy se na obloze úhlově velice přiblíží planety Jupiter a Saturn. Budou tak blízko, že je téměř neodlišíme pouhým zrakem. Tak úhlově blízko na obloze byly naposledy v roce 1623.
Vy si určitě nic z toho nenecháte ujít a vaše fotografie potom potěší spoustu zájemců o vesmír. Naším hostem byl astronom a astrofotograf Petr Horálek. Moc děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se vám daří.
Děkuju moc za pozvání, na shledanou.
Související
-
Kloním se k názoru, že v tom ohromném vesmíru je civilizací spousta. Ale nevypadají jako my
Na 2. července připadá Světový den UFO. A tak Český rozhlas Hradec Králové pozval do studia člena České astronomické společnosti Milana Halouska, aby nám to vysvětlil.
-
Otáčení Země se zpomaluje, protože Měsíc se od nás vzdaluje rychlostí, jakou člověku rostou nehty
Měsíc vždy lidstvo přitahoval jako něco, co si neuměli obyvatelé Země vysvětlit a co bylo na noční obloze vidět hodně blízko. My naštěstí máme o Měsíci spoustu informací.
-
Příštím člověkem na Měsíci bude astronautka. Mise Artemis s lodí Orion má přistát v roce 2024
Rok 2019 byl na obloze bohatý na mimořádné astronomické úkazy. Jaký bude v tomto směru bude letošní rok 2020? Na to se zeptáme astronoma Jana Veselého.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
