Leguáni milují pohyb a moc rádi se mazlí. Jako Ferda z Darwinky

Leguán se v létě spokojí třeba s jitrocelem nebo pampeliškami, náročnější je ale v zimě. To musí chovatel nahradit dostupné zelené krmivo rukolou, polníčkem nebo římským salátem a sáhnout tak hlouběji do peněženky.

Na druhou stranu je to zvíře inteligentní a rozhodně se s ním nebudete nudit.

Což vám ráda potvrdí Ilona Kratochvílová ze Zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem. Se zájemci o svět zvířat se setkává na Darwinově stanici, kam se na leguána zeleného zašla podívat i redaktorka Dana Voňková.

Leguán|foto: Jakub Labský

Leguán zelený má vynikající zrak, díky kterému spatří i jen nepatrný pohyb z velké vzdálenosti. Hůře vidí jen za šera a ve tmě, v takovém prostředí se cítí velmi nejistě. Protože jsou jeho oči umístěny po stranách hlavy, vnímá jen malé pole binokulárního vidění. Spoléhá se především na periferní vidění a pokud upřeně pozoruje nějaký objekt, otáčí se potřebným směrem boční stranou hlavy.

Stejně jako většina plazů je i tento leguán studenokrevný. Jeho teplota je závislá na okolním prostředí. Pokud jsou teploty neúnosné, zpomaluje srdeční tep.

Leguán zelený má ještěrkovité tělo se čtyřmi pětiprstými končetinami, s dlouhými a zahnutými drápy a s dlouhým ocasem, který je delší než celé tělo. Typickým znakem je výrazný hřeben ze zahnutých trnů a hrdelní lalok, který mu napomáhá při termoregulaci, při námluvách nebo hájení teritoria.

Leguán zelený je v dospělosti výhradně býložravec.