Každý může následovat svůj sen, to chceme předat dál. Uměním dýcháme a pořád máme české srdce

11. prosinec 2019

Dnes si budeme povídat o umění se dvěma šikovnými lidmi, kteří se z malé České republiky dokázali prosadit i ve velkém světě. O tom už nám jistě sami rádi řeknou módní návrhářka  Andrea Vytlačilová a malíř Josef Zlamal, mladá umělecká dvojice. 

Tak vítejte v Hradci Králové.
Andrea Vytlačilová: Zpátky doma.

Andrea je z Hradce Králové, vy jste odkud, Josefe?
Josef Zlamal: Já jsem ze Štemberka na Moravě kousek od Olomouce.

Josef Zlamal a Andrea Vytlačilová a ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Teď jste doma, ale řeknete mi, vy jste asi většinou než doma víc ve světě, v Londýně, v New Yorku. Kde všude?
Andrea Vytlačilová: Tak nějak všude, kde jsme spolu nebo kde je rodina. Já se sem často vracím, protože tady mám pořád rodinu. Mám tady přátele, chodila jsem tady na základní školu, na střední školu, takže se sem ráda vrátím, mám k těmto místům citový vztah.

Čím víc potkávám lidi, kteří už něco dokázali, tím víc poznávám, jak jsou lidští a neuvěřitelně otevření novým talentům.
Andrea Vytlačilová, módní návrhářka a designérka

Kdo je tedy Andrea Vytlačilová a kdo je Josef Zlámal? Andreo, začněte, žena má přednost.
Andrea Vytlačilová: Děkuji velice. Já jsem studentka oděvního návrhářství, ráda kreslím a jsem velký nadšenec do běhání. Běháme oba dva.
Josef Zlamal: Já jsem malíř, výtvarník a možná takové specifikum mého pohledu na věc je to, že spolupracuji s mámou, která je architektka. Takže je tam přesah do veřejného prostoru. Stejně to děláme teď s Andreou i prostřednictvím našich projektů.

Liščí šátek - Ester Geislerová

A vy spolu také chodíte?
Andrea Vytlačilová: Ano. (smích) To jsme možná měli říct hned na začátku.
Josef Zlamal: Nejsme jen profesní dvojice, ale jsme zároveň i partnerská dvojce. Obě ty roviny se prolínají a jsou to spojené nádoby.

Čtěte také

Andreo, vy jste designérka, která studovala v Londýně opravdu prestižní školu. Hlásí se tam každý rok spousta lidí z celého světa a berou asi jen 30.
Andrea Vytlačilová: Já tam ještě pořád studuji, dokončuji poslední ročník. Takže jsem stále rozkročena mezi Londýnem, Prahou a Hradcem Králové. Je to výtvarná škola se zaměřením na užitý design, ale je tam právě třeba i malířství. Já ale studuji přímo oděv. A u nás ve škole je to ještě specifické tím, že studuji fashion trade, což je oděv plus potisk látek. To je skvělé, já miluji malování a kreslení. Je to i splněný sen, protože jinde se to v takovém spojení moc studovat nedá.

Jak se povedlo, že vás vzali?
Andrea Vytlačilová: To nevím, jak se to povedlo. Já jsem po tom strašně toužila, byl to můj sen úplně od malička a nevěřila jsem, že se to může stát. A pak se to stalo.

Vy jste moc skromná, vůbec jste neřekla, že spolupracujete se světovými nadnárodními firmami a značkami. Klidně jich jmenujte víc, aby to nebyla reklama.
Andrea Vytlačilová: (smích) Tak zatím to bylo tak nějak všude možně. Začala jsme ve Stockholmu, potom jsem byla v Marc Jacobs v New Yorku, v Kenzu v Paříži. Škola nějakým způsobem působí také v oděvnictví, tak jsme spolupracovali například i s firmou Swarovski.

Josef Zlamal - Monumentální obraz ve foyer Vlastivědného muzea v Olomouci

Pro ně tedy navrhujete?
Andrea Vytlačilová: Ano. Ty první tři případy, to jsem byla přímo v návrhářském týmu, kde jsem vytvářela kolekci. V případě těch spoluprací, tak to je v rámci projektu se školou. Tam záleží na konkrétním zadání. Například při oné spolupráci s firmou Swarovski oni vytváří filmy a my jsme dělali takové promo, kostýmy a tak.

Neuvěřitelné. Já jen koukám. Kolik vám je let, můžu se zeptat?
Andrea Vytlačilová: Je mi 23 let.

Josefe, co vaše dětské sny? Také jste se chtěl jako malý kluk stát malířem a výtvarníkem?
Josef Zlamal: Myslím si, že ta potřeba byla u mne stejně bytostná jako u Andrei. Od velmi útlého věku nějakých pěti, šesti let bylo zcela jasné, že půjdu touto cestou. Před několika dny mi bylo 36 let, takže pomyslný mezník 30 let praxe nebo aktivního angažmá v dané oblasti, je takový zajímavý milník. Ale je to věc, která je daná v nějaké hluboké materii člověka a těžko se dá říct, odkud se to vzalo, i když jsou tam rodinné souvislosti.

Josef Zlamal
pochází z výtvarnické rodiny, známými výtvarníky byli už jeho děd Wilhelm Zlamal a otec Petr Zlamal. Matka Blanka Zlamalová je architektka a Josef s ní později opakovaně spolupracoval na projektech. Na francouzském výtvarném veletrhu Drawing Now Paris 2018 byla jeho tvorba vyhlášena objevem roku.

Hluboké rodinné souvislosti, protože váš dědeček byl výtvarník a tatínek také.
Josef Zlamal: Otec je výtvarník a máma je architektka. Takže se všichni pohybujeme v prostředí spojeném s kulturou. I má sestra, která je v Knihovně Václava Havla. Takže to zůstává v rodině.

Žofie Dařbujánová s Andreinými šátky Chat Noir

Vy svým uměním dobýváte svět. Kde se tedy cítíte víc doma? Tady v České republice nebo už ve světě, když tam často pracujete?
Josef Zlamal: Je to asi o tom, že člověk je doma všude, kde jsou blízcí lidé nebo kde má mimo ty osobní vztahy příležitost v profesním uplatnění. Dělat mezi těmi věcmi nějakou tlustou čáru jde asi těžko. Ale přes to zahraničí dojdete možná k největšímu poznání. Vztah k domovu se pro nás dva velmi zintenzivnil. Člověk si začal uvědomovat a vážit věcí, které před tím tolik nevnímal nebo je bral jako samozřejmé.
Andrea Vytlačilová: Pořád máme české srdce.

Andrea Vytlačilová
je mladá česká módní návrhářka a designérka, které toho na svůj věk už hodně stihla. A ještě víc ji toho bezesporu čeká. Nadějná umělkyně tvoří vlastní módní značku, spolupracuje s předními návrháři a studuje prestižní londýnskou univerzitu. Jak říká, svou tvorbou se snaží v lidech vyvolat emoce a donutit je přemýšlet.

Máte české srdce. A to je konkrétně co?
Josef Zlamal: Je to spojeno hodně s lidmi, protože ti představují ukotvení k danému místu, které se jinak stává neosobním. Pro nás jsou poslední měsíce v tomto velmi objevné, protože člověk zjistil, že i v tom nejbližším rodném okolí a regionu, a to je i důvod, proč pořádáme eventy, je potenciál ke komunikaci a k zajímavým setkáním. To se úplně změnilo, protože před několika lety se na to člověk díval jinou optikou. Je to hodně o motivaci, o vlastní otevřenosti, což souvisí i s naší profesí, ale je to spíš lidský vývoj.

Šátek Sakura v newyorské čtvrti Chinatown

Také možná velká motivace pro lidi, kteří chtějí dosáhnout nějakého cíle nebo snu a mají strach, že to nezvládnou. Prostě jít za tím a dokázat, že se to dá.
Josef Zlamal: To je největší přesah všech projektů, který není samozřejmě jen o naší autorské tvorbě, ale ta základní zpráva je, že možné je vše. A čím víc lidí se dozví o této příležitosti, tak tím lépe. Protože velká část lidí, která teď pochybuje, se může, stejně jako my před nějakou dobou, pustit aktivně do práce a může být šťastnější.

Andreo, vy spolupracujete se světovými nadnárodními značkami, to musí být velká zátěž na psychiku. Aby člověk nezklamal, aby naplnil ta očekávání, ne?
Andrea Vytlačilová: To ano, ale musím říct, že čím víc potkávám lidi, kteří už něco dokázali a nějakým způsobem se pohybují v oděvním průmyslu, tak tím víc poznávám, jak jsou lidští a neuvěřitelně otevření novému talentu, který přináší nápady. Když vezmu třeba New York, tam jsem opravdu byla na úrovni jakékoliv jiného návrháře. Mohla jsem pracovat přímo na modelech na přehlídku, což bylo po tak krátké době, co jsem tam pracovala, úplně nevídané. Takže to byla skvělá, neuvěřitelná zkušenost.

Uznáváme tradice. Máme velký respekt k tomu, co vytvářeli lidé v předchozích generacích, hrdě se k tomu hlásíme.
Josef Zlamal, malíř a výtvarník

Co vás kromě umění ještě baví?
Andrea Vytlačilová: Učím jógu. A také běháme. Ale řekla abych, že to umění, nějaká forma vizuálnu designu, nás provází v každodenním životě pořád. A tím, že nás to hrozně baví a žijeme tím, tak tím doslova dýcháme. Bavíme se o tom ráno i večer, pořád.

Josef Zlamal v ateliéru

Josefe, vaří také Andrea?
Josef Zlamal: Vaříme oba dva.
Andrea Vytlačilová: Teď si přihřeje polívčičku. (smích)
Josef Zlamal: Navíc si myslím, že se velmi hezky doplňujeme.
Andrea Vytlačilová: Já peču, to mám ráda.
Josef Zlamal: A je tam také velmi blízký vztah nás obou ke kresbě a k tomu, co se možná  dá popsat jako tradice. To znamená, že máme velký respekt k tomu, co vytvářeli lidé v předchozích generacích, hrdě se k tomu hlásíme. Když někdo přijde s tím, že mu naše práce připomíná toho nebo onoho autora, tak to nebereme jako výtku, ale spíš jako kompliment.

Čtěte také

A kdo by vás chtěl poznat blíž, tak pojďme pozvat na váš event, který bude ve čtvrtek 12. prosince v Hradci Králové na Náplavce od 18 hodin.
Andrea Vytlačilová: Ano, přesně tak. Bude to takové hodně speciální předvánoční setkání. Je tam několik rovin, které bychom rádi představili, kromě samotné výstavy, která je v podstatě tradiční formou prezentace naší tvorby. Bude tam i malá přehlídka šátků, taková docela netradiční. A budeme dělat i krátké povídání o tom, o čem se bavíme trochu i tady, tedy o pozadí toho, jakým způsobem jsme se dostali k naší práci, jakým způsobem to může i někoho motivovat. Protože přeci já jsem z Mžan, nejsem přímo z Hradce Králové, jsem z takové malinké vesničky a pro mě bylo téměř nemyslitelné, že bych mohla jít studovat do Londýna. A když se to stalo, proč by to nemohl udělat i někdo jiný, ani nemusí nutně v tom samém oboru. Může dělat gastronomii nebo cokoliv jiného. Ale může následovat svůj sen. To bychom rádi nějakým způsobem předali dál. Tak přijďte na Náplavku v Hradci Králové ve čtvrtek 12. prosince od 18 hodin.

Jakub Schmidt, Andrea Vytlačilová a Josef Zlamal ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Našimi hosty dnes byli Andrea Vytlačilová a Josef Zlamal. Moc děkujeme za milou návštěvu. A přejeme hezké Vánoce, ať už budou kdekoliv ve světě.
Děkujeme moc. Na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.