Děti neví, co je nervozita, dokud jim to někdo neřekne, směje se houslistka Ludmila Pavlová
Mladá talentovaná houslistka Ludmila Pavlová se vrací každý rok do Nové Paky, aby naplnila již několikaletou tradici a zahrála na housle u příležitosti duchovní poutě v nádherných prostorách klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Pro velký zájem publika se v letošním roce rozhodla nabídnout zážitky z poslechu klasické hudby i pro širší okolí svým festivalem Podkrkonošské hudební léto.
Za festivalem Podkrkonošské hudební léto stojí mladá talentovaná houslistka Ludmila Pavlová, kterou vítám v našem studiu. A hned mě zajímá, na co přesně budeme zvát? Bude to klasická vážná hudba?
Já nerada používám tohle slovo vážná. Bude to klasická hudba, ale nejen to. Protože letošní ročník jsme se rozhodli okořenit dvěma vstupy. Jeden z nich bude Pudlák Qaurtet, což je jazzové vystoupení a bude to už v pátek 22. června v Nové Pace. Jazzem začneme. A pak předposlední koncert budeme mít takový písničkový večer ve Valdštejnské lodžii.
Proč právě Podkrkonoší? Protože vy jste se narodila v Praze, jste Pražanda.
Je to tak. Jsem Pražanda, ale Podkrkonoší je kraj, v kterém máme chaloupku. Od malička jsem tam i vystupovala a jezdila na soutěže. Ten kraj mi přirostl k srdci. Takže každé prázdniny nejen v Nové Pace a na Novopacku. Tatínek odtud pochází.
Nemůžete být bez Nové Paky o prázdninách ani teď, kdy ještě studujete Akademii múzických umění v Praze.
Přesně tak.
Studujete hru na housle. Jaké byly vaše hudební začátky? Vzpomenete si?
Ve 4 letech jsem se úplně omylem dostala k houslím, protože mě maminka přivedla hrát na flétnu. A potkali jsme paní profesorku Metelkovou, která řekla, že bych měla hrát na housle. A tak to nějak dopadlo.
Takže velká náhoda. Ona se vám podívala na ty prsty na ruce a řekla, že budou housličky?
Tak. Ale já si to už moc nepamatuji, byla jsem maličká, 4 roky. Znám to z vyprávění.
Rodiče se nějak věnovali muzice? Jsou tam nějaké rodinné předpoklady?
Maminka hraje na varhany, není profesionál, ale neskutečně to miluje. A táta hraje u táboráku na kytaru. Takže je to spíš taková rodinná vášeň.
Co první koncerty? Kdy přišly? Byla jste jako dítko nervózní?
Vůbec. Děti nevědí, co je to nervozita, dokud jim to někdo neřekne. Ono se to potom hrozně rychle od někoho chytne a pak to začne a je těžké se toho zbavit. Ale úplně malé děti většinou nervózní nejsou. A ty koncerty přicházejí docela záhy. Myslím, že už v pěti letech jsem měla koncerty, už jsem byla i na soutěži.
Člověk se musí otrkat.
Jasně, ano. Přijde puberta a nervozita. To je to nejtěžší.
Já jsem slyšel, že vám snad i vlétla moucha do oka při nějaké soutěži.
Ano, když jsem byla malá. Všichni mysleli, že jsem dojatá, tím jak hraji. A já brečela, protože jsem měla mouchu v oku. To se tak občas také stane. Já jsem byla malinká.
Je to dřina cvičit na housle? Asi ano, viďte? Musíte každý den.
Ale já to neberu jako dřinu. Beru to jako životní směr, životní vášeň a filosofii.
Tedy vy si nedokážete představit bez houslí ani jeden den?
Samozřejmě také se vyskytne den bez houslí. Ale chybí mi to i ten jeden den, chybí mi to.
To říká také Jaroslav Svěcený, že každý den musí cvičit. Že když jeden den vynechá z nějakého důvodu, potom cítí, že mu to chybí.
Víte co, ono je to někdy i trošku jinak. Kupodivu, když je člověk docela ve formě, hodně cvičí, potom jede na týden na dovolenou a vrátí se, tak najednou to zázračně funguje, že hraje vlastně lépe. Ale funguje to zázračně jen tak dva dny a pak zase musí začít hodně cvičit.
Bolí to? Struny jsou ostré?
Když začnete úplně od nuly, tak to trošku cítíte. Ale pak se vám vytvoří takové mozoly. Jenže když jedete k moři a pak se vrátíte, tak ty mozoly zmizí a znovu to trošku bolí.
Váš letní hudební festival se koná v Podkrkonoší. Letos to tedy už podruhé?
Podruhé, je to tak.
Mimochodem, posloucháte také jinou hudbu než tu klasickou?
Poslouchám, já mám třeba hrozně ráda Radiohead. To je taková má oblíbená skupina.
Ale teď jiná hudba. Klasická a na housle. Musíme také říct, že máte nové CD album.
Ano, je to tak. Je to nové album, které vzniklo nedávno, můžete ho najít i o obchodech. Je to CD, které jsem natočila se svým klavíristou Stanislavem Galinem. Je to takový výběr českých hitů klasické hudby, které zbožňuji.
Stanislav Galin prý stál prývě za tou myšlenkou vašeho občasného každoletního koncertování a návratů do Nové Paky. On stál za myšlenkou udělat z toho velký festival?
Stál za tou prvotní myšlenkou tím, že se mě zeptal: a nechtěla bys udělat festival pro lidi, kteří tady bydlí? Tak jsem potom na to zareagovala tak, že se to uskutečnilo.
Jaký bude zahajovací koncert? Začnete v přírodním amfiteátru v Nové Pace jazzem. Ale to není úplně přesné, viďte?
Bylo to přesné a je to tam moc krásné. Doufala jsem, že to vyjde, ale předpověď počasí nám moc nepřeje. Tak jsme se rozhodli na poslední chvíli koncert přesunout do Café Hotelu Central, kterej je v Nové Pace na náměstí. Bohužel to nebude openair koncert, ale slibuji, že to bude taky jedinečné. Protože to je krásný prostor a bude to zase jiné. Nevystoupím přímo s Pudlák Quartet, protože ti hrají opravdu jazz, ale budu mít takovou menší vsuvku s hlavním klavíristou tohoto kvartetu Janem Pudlákem.
Pojďme se podívat na další koncert. Ten bude 28. června?
Ano. To už je také za chvíli, je to další týden. Tam budeme mít takové ozvláštnění, že začneme v 17 hodin na nádvoří takovým malým vystoupením marionet i pro ty menší diváky. A potom od 18 hodin ve velkém sále Hotelu Central vystoupíme s klavíristou Stanislavem Galinem.
Také mistrovské kurzy nabídnete, to bude 30. června v sobotu.
Protože jsme si říkali, že nechceme zapomenout ani na ty nejmladší, kteří studují třeba na základních uměleckých školách v Podkrkonoší nebo v Královéhradeckém kraji. Aby měli možnost se nechat třeba inspirovat. Popovídat si, zahrát nám a mít se hezky.
A další koncerty a místa, kam se festival podívá? Nebude to zdaleka jen v Nové Pace, ale i v Železnici, v Jičíně na zámku.
V Jičíně, ano a na hradě Pecka. A poslední koncert celého festivalu bude jedinečný, protože tam budeme hrát dokonce se sextetem. Vystoupí opravdu velké hvězdy. Tak doufám, že to bude krásné.
Čtěte takéFestival Podkrkonošské hudební léto
Vy jste takovou spojnicí všech koncertů, protože na každém zahrajete.
Ano. Moc se na to těším.
Ještě mi řekněte, co je pro umělce největší odměnou? Potlesk, předpokládám. Ale stejně, jestli někdy na koncertě cítíte kromě toho potlesku, větší spojení s publikem.
To je přesně to, o co se snažím. A co si myslím, že je vlastně smyslem celého vystoupení. Aby člověk měl krásný pocit z té hudby. O to se jedná hlavně. O to spojení, splynutí s tím publikem. Protože to je potom jeden celek. Když má interpret nějaký pocit, který není schopný přenést na publikum, tak potom ta konverzace tak úplně nefunguje. Je to o tom, aby vznikla atmosféra, kterou si všichni zapamatují.
A v Podkrkonoší, kde už festival byl, funguje konverzace mezi posluchači a vámi?
Právě tak krásně, že mě to inspirovalo ten festival uskutečnit.
Tak ať si všichni užijí váš festival na Novopacku a na Jičínsku, tedy v Podkrkonoší. Ostatně je to Podkrkonošské hudební léto s Ludmilou Pavlovou. A my přejeme, ať konverzace mezi vámi a publikem funguje maximálně.
Související
-
Posedlost houslemi je určité mé vnitřní pnutí. Zkrátka bez nich nemohu žít
V pořadu Na cestách s Petrem Voldánem jsem „zdržel" v pondělí 7. května na živou hodinovou besedu ve vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové houslistu Pavla Šporcla.
-
Houslový virtuos Jaroslav Svěcený vás zve Smiřické svátky hudby
V pátek 24. března 2017 dopoledne připravil pro své posluchače Český rozhlas Hradec Králové od 10:00 další přímý přenos z radiokavárny v Havlíčkově ulici. Tentokrát...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
